Pokud máte pocit, že jste již dlouhou dobu nezaslechli žádné novinky na téma katalánské nezávislosti, není se čemu divit. Ačkoliv podle ambiciózních plánů některých katalánských politiků mělo být přibližně za rok touto dobou už hotovo, faktem je, že od katalánských regionálních voleb 27. září 2015, tedy za celou polovinu plánovaných 18 měsíců k završení procesu nezávislosti, se skoro nic nestalo. Přitom vždy se namane nějaká ta klíčová událost - jednou jsou to katalánské volby, podruhé ty španělské, následně záchrana na poslední chvíli před volbami předčasnými a pak jsou to kupříkladu sněmy jednotlivých partají. Fakticky ale za posledních devět měsíců nevznikl ani pořádný zárodek reálné katalánské nezávislosti.
Koneckonců, právě nás čeká další z klíčových týdnů celého procesu. V následujících sedmi dnech totiž dojde ke dvěma důležitým hlasováním, které svým výsledkem mohou mít více či méně významný dopad na Katalánsko a jeho budoucnost.
BRITSKÉ REFERENDUM O EU
První z těchto událostí je všemi médii již několik týdnů propírané referendum o odchodu Velké Británie z Evropské unie. Britové o svém setrvání v EU budou hlasovat již tento čtvrtek, 23. června 2016, a v tuto chvíli se opravdu nedá s jistotou tvrdit, jak to celé dopadne. Z katalánského pohledu je zajímavá především varianta, že Britové v hlasování skutečně vyjádří touhu EU opustit a britská vláda bude jejich vůli respektovat. V takovém případě totiž nastane velké dilema ve Skotsku, které si všeobecně odchod z evropských struktur nepřeje, a proto by tzv. brexit mohl v konečném důsledku vést k dalšímu referendu o skotské nezávislosti, které by tentokrát mohlo dopadnout opačně, než to minulé. Je sice pravda, že Skoty v případě brexitu čeká těžké rozhodování. Zcela logicky nechtějí přijít o evropské výhody, na druhou stranu jsou ale možná až příliš ekonomicky svázaní se zbytkem Velké Británie.
V případě britského odchodu z EU a následného příklonu Skotů na stranu Bruselu by pak bylo řešení jasné. Skotsko by uspořádalo další referendum o nezávislosti s cílem osamostatnění samozřejmě za podmínky setrvání v Unii. A právě tyto dvě otázky jsou klíčové i z pohledu Katalánska. Nejde ani tak o to, že další skotské referendum by zastáncům toho katalánského (ale i dalších podobných hnutí v Evropě) opět vlilo trochu čerstvé krve do žil a dokázalo by je opět trochu víc semknout. Jde především o následné dohody mezi Velkou Británií, Skotskem a Evropskou unií, protože zatímco Britové by EU udělali pápá, nezávislé Skotsko je podle všeho atraktivní ideou jen v případě zachování členství v Unii. Pokud by tedy celý proces dopadl přesně takto, tedy Británie mimo EU a samostatné Skotsko coby nový/automaticky pokračující člen, byl by to jistý precedens i pro kompatibilitu katalánské nezávislosti s automatickým pokračováním v EU, čímž by se katalánští politici zbavili jednoho velkého strašáka, často používaného Španělskem jako argument proti nezávislosti.
Z katalánského hlediska musíme v souvislosti s brexitem zmínit ještě dva možné scénáře. Případný odchod Velké Británie by totiž na EU mohl působit v zásadě jen dvěma směry. Buď by se Unie sevřela více do sebe, aby zabránila dalším odchodům a secesionistickým krizím uvnitř jednotlivých států, což by pro snahy zastánců katalánské nezávislosti jistě bylo nepříjemné, nebo by britský odchod, a o tom se též nyní hodně mluví, rozjel postupný rozpad Unie. Určitý návrat k národním státům by pro samostatné Katalánsko mohl být vesměs pozitivní, jelikož by opět odpadly starosti ohledně (ne)pokračování v EU a jelikož by si každý v Evropě jel na vlastní triko, Kataláncům by v té chvíli asi jen těžko někdo zabránil, aby to nezkusili taky. Tehdy by možná začal být reálnější onen vysmívaný scénář tanků na Diagonal...
ŠPANĚLSKÉ PARLAMENTNÍ VOLBY: REPETE
Zatímco katalánská politická scéna nakonec z poněkud patové situace po regionálních volbách dokázala vybruslit (i když za cenu velmi křehkého paktu, který se možná již po prázdninách opět rozpadne), ve Španělsku po prosincových volbách takové štěstí (či snad politickou vůli?) neměli. Žádný z lídrů ze své pozice či zastávaných hodnot neustoupil, a tak největší stát Pyrenejského poloostrova čeká v novodobé historii další nevídaná situace - 26. června 2016 proběhnou nové parlamentní volby.
Pokud si na výše uvedeném odkazu připomenete situaci z prosince 2015, vězte, že tyto nové volby se odehrají vesměs v tom samém duchu. To je ostatně patrné i z předchozího grafu. I když pár drobných a možná významných rozdílů by se tu přeci jen našlo. Podle nejnovějších volebních průzkumů se totiž očekávají docela podobné výsledky jako před půl rokem, nicméně podle všech odhadů přeci jen dojde k jedné zásadní změně. Zatímco PP, PSOE a Ciutadans o pár křesel přijdou, velký volební zisk by oproti minulému klání mohla zaznamenat strana Podemos, která docela šikovně navázala spolupráci se stranou Izquierda Unida (Sjednocená levice) a několika dalšími malými entitami, aby vytvořila volební blok Unidos Podemos (Společně můžeme). Docela podstatně tím totiž formace vedená Pablem Iglesiasem rozšířila řady potenciálních voličů. IU sice v minulých volbách dosáhla jen zisku pěti poslaneckých křesel a necelých 4 % hlasů, nicméně vzhledem k charakteristikám španělského volebního systému vám onen milion hlasů navíc přinese také mnohem víc křesel, pokud jste velká strana. I to je jedním z vysvětlení náhlého posunu Podemos o dvacet křesel směrem nahoru (dalším vysvětlením jsou samozřejmě neustále klesající preference PSOE).
Předchozí odstavec je jen určitým pozadím té skutečné změny. Zatímco v posledních volbách si španělský parlament vesměs půl na půl rozdělila pravice s levicí (PP + Ciutadans 163 křesel; PSOE a Podemos 159 křesel), přičemž k absolutní většině je třeba 176 křesel, tak podle posledních odhadů by se tato situace významně proměnila ve prospěch levice. Podle odhadů z půlky června 2016 by PP a Ciutadans dohromady získaly za té nejlepší konstelace jen okolo 157 křesel, zatímco levicové PSOE a Unidos Podemos by dohromady mohly urvat až 180 poslaneckých mandátů. To by v praxi mohlo významně napomoci právě jednáním mezi oběma levicovými formacemi, které by tak mohly mít potřebnou většinu bez ohledu kohokoliv třetího. Z hlediska snah o katalánskou nezávislost se tato situace jeví jako nejmenší zlo a případný partner k vyjednávání, i když kdoví.
Jak už jsme zmiňovali i před šesti měsíci, teoreticky nejblíže by k dohodě o společné koalice měly mít právě PSOE a Unidos Podemos. V posledních dnech se navíc zdá, že ze strany Podemos už se podmínka katalánského referenda nejeví jako zásadní vyjednávací bod, přes který nejede vlak. Trochu zjednodušeně totiž právě na tomto bodu jednání obou stran ztroskotalo po volbách minulých. Unidos Podemos je však i nadále jedinou celostátní stranou, která se k případnému referendu o katalánské nezávislosti nestaví negativně. O lidech z PSOE se však něco takového říct nedá, proto je velkou otázkou, jak by se k této otázce stavěla jejich společná koalice (je třeba podotknout, že podle současných odhadů by se role trochu prohodily, jelikož teď by to bylo hnutí Unidos Podemos, které by dostalo větší mandát). Ale to už jsou všechno víceméně spekulace podobné těm, které se tu vynořily i po posledních volbách. Na druhou stranu je ale jasné, že tentokrát už se veškeré povolební vyjednávání ponese v mnohem kompromisnějším duchu, neboť dalších šest měsíců bezvládí a třetí volby v průběhu jednoho roku, to je pravděpodobně nemyslitelné pro všechny španělské politiky. Ale kdoví, opět nezbývá než dodat, že alespoň trochu moudřejší budeme až 27. června ráno...
A CO KATALÁNSKO?
Ze současného pohledu ale stejně obě předchozí události nemají až takový význam v případě, že se v otázce případné nezávislosti nedokáží dohodnout ani katalánské politické elity. Jak si jistě pamatujete, naposledy jsme Katalánsko zanechali v situaci, kdy se na poslední chvíli podařilo odvrátit hrozící opakování voleb. Bývalý premiér Artur Mas ustoupil politickému tlaku strany CUP, bez jejichž 10 poslanců by k rozřešení patu mezi zastánci a odpůrci nezávislosti v katalánském parlamentu nedošlo. Výsledkem byla dohoda o vládní podpoře mezi Junts pel Sí a CUP, která však stojí na dost vratkém základu nevypočitatelného chování menšího z obou subjektů. Poslední vážná rozmíška mezi oběma partnery se odehrála jen před několika dny, kdy antisystémová CUP odmítla podpořit návrh rozpočtu, tedy klíčový zákon každého parlamentu. Čeká nás léto, ač sebebouřlivější, v politice se toho většinou během července a srpna mnoho nevyřeší. Můžeme si ale být jisti, že podzim na katalánské politické scéně bude ještě velice zajímavý.
 |
| Poslední odhady počtu křesel po španělských parlamentních volbách v červnu 2016 (Zdroj: www.elpais.com) |
Pokud si na výše uvedeném odkazu připomenete situaci z prosince 2015, vězte, že tyto nové volby se odehrají vesměs v tom samém duchu. To je ostatně patrné i z předchozího grafu. I když pár drobných a možná významných rozdílů by se tu přeci jen našlo. Podle nejnovějších volebních průzkumů se totiž očekávají docela podobné výsledky jako před půl rokem, nicméně podle všech odhadů přeci jen dojde k jedné zásadní změně. Zatímco PP, PSOE a Ciutadans o pár křesel přijdou, velký volební zisk by oproti minulému klání mohla zaznamenat strana Podemos, která docela šikovně navázala spolupráci se stranou Izquierda Unida (Sjednocená levice) a několika dalšími malými entitami, aby vytvořila volební blok Unidos Podemos (Společně můžeme). Docela podstatně tím totiž formace vedená Pablem Iglesiasem rozšířila řady potenciálních voličů. IU sice v minulých volbách dosáhla jen zisku pěti poslaneckých křesel a necelých 4 % hlasů, nicméně vzhledem k charakteristikám španělského volebního systému vám onen milion hlasů navíc přinese také mnohem víc křesel, pokud jste velká strana. I to je jedním z vysvětlení náhlého posunu Podemos o dvacet křesel směrem nahoru (dalším vysvětlením jsou samozřejmě neustále klesající preference PSOE).
Předchozí odstavec je jen určitým pozadím té skutečné změny. Zatímco v posledních volbách si španělský parlament vesměs půl na půl rozdělila pravice s levicí (PP + Ciutadans 163 křesel; PSOE a Podemos 159 křesel), přičemž k absolutní většině je třeba 176 křesel, tak podle posledních odhadů by se tato situace významně proměnila ve prospěch levice. Podle odhadů z půlky června 2016 by PP a Ciutadans dohromady získaly za té nejlepší konstelace jen okolo 157 křesel, zatímco levicové PSOE a Unidos Podemos by dohromady mohly urvat až 180 poslaneckých mandátů. To by v praxi mohlo významně napomoci právě jednáním mezi oběma levicovými formacemi, které by tak mohly mít potřebnou většinu bez ohledu kohokoliv třetího. Z hlediska snah o katalánskou nezávislost se tato situace jeví jako nejmenší zlo a případný partner k vyjednávání, i když kdoví.
Jak už jsme zmiňovali i před šesti měsíci, teoreticky nejblíže by k dohodě o společné koalice měly mít právě PSOE a Unidos Podemos. V posledních dnech se navíc zdá, že ze strany Podemos už se podmínka katalánského referenda nejeví jako zásadní vyjednávací bod, přes který nejede vlak. Trochu zjednodušeně totiž právě na tomto bodu jednání obou stran ztroskotalo po volbách minulých. Unidos Podemos je však i nadále jedinou celostátní stranou, která se k případnému referendu o katalánské nezávislosti nestaví negativně. O lidech z PSOE se však něco takového říct nedá, proto je velkou otázkou, jak by se k této otázce stavěla jejich společná koalice (je třeba podotknout, že podle současných odhadů by se role trochu prohodily, jelikož teď by to bylo hnutí Unidos Podemos, které by dostalo větší mandát). Ale to už jsou všechno víceméně spekulace podobné těm, které se tu vynořily i po posledních volbách. Na druhou stranu je ale jasné, že tentokrát už se veškeré povolební vyjednávání ponese v mnohem kompromisnějším duchu, neboť dalších šest měsíců bezvládí a třetí volby v průběhu jednoho roku, to je pravděpodobně nemyslitelné pro všechny španělské politiky. Ale kdoví, opět nezbývá než dodat, že alespoň trochu moudřejší budeme až 27. června ráno...
A CO KATALÁNSKO?
Ze současného pohledu ale stejně obě předchozí události nemají až takový význam v případě, že se v otázce případné nezávislosti nedokáží dohodnout ani katalánské politické elity. Jak si jistě pamatujete, naposledy jsme Katalánsko zanechali v situaci, kdy se na poslední chvíli podařilo odvrátit hrozící opakování voleb. Bývalý premiér Artur Mas ustoupil politickému tlaku strany CUP, bez jejichž 10 poslanců by k rozřešení patu mezi zastánci a odpůrci nezávislosti v katalánském parlamentu nedošlo. Výsledkem byla dohoda o vládní podpoře mezi Junts pel Sí a CUP, která však stojí na dost vratkém základu nevypočitatelného chování menšího z obou subjektů. Poslední vážná rozmíška mezi oběma partnery se odehrála jen před několika dny, kdy antisystémová CUP odmítla podpořit návrh rozpočtu, tedy klíčový zákon každého parlamentu. Čeká nás léto, ač sebebouřlivější, v politice se toho většinou během července a srpna mnoho nevyřeší. Můžeme si ale být jisti, že podzim na katalánské politické scéně bude ještě velice zajímavý.
Žádné komentáře:
Okomentovat