Katalánské jaderné elektrárny

V souvislosti s neutuchající ekonomickou i politickou krizí se přetřásá pojem energetická politika. Každá země má svůj energetický mix, obvykle namíchaný podle přírodních podmínek a možností. Zatímco Česko, Slovensko či Francie se rozhodly jít cestou jádra, Lucembursko, Dánsko nebo Portugalsko používají z více než 75 % obnovitelné zdroje energie. A jak je na tom Španělsko? To si podle aktuálních statistik dokáže vygenerovat okolo 60 % elektrické energie z obnovitelných zdrojů, za což vděčí rostoucímu počtu fotovoltaických elektráren. Naopak ve výrazném útlumu je v poslední době uhlí. Něco přes 20 % španělského energetického mixu však už dlouhou dobu tvoří jaderné elektrárny. Těch funkčních a energii produkujících je nyní pět (celkem sedm reaktorů). Španělské plány přitom byly mnohem rozsáhlejší, ale jaderná energie není u tamních obyvatel až tak populární a od roku 1984 dokonce platí moratorium na výstavbu dalších elektráren či reaktorů, prozatím tedy dochází k prodlužování životnosti stávajících elektráren. Tři ze zmiňovaných sedmi reaktorů se nachází v Katalánsku - na ty se nyní podíváme trochu blíž. 

Pohled na komplex jaderné elektrálny Vandellós (Foto: wikipedia.org)

ASCÓ

Dva fungující reaktory má jaderná elektrárna v Ascó. Tato vesnička se zhruba 1 600 obyvateli se nachází v nepříliš obydlené části katalánského vnitrozemí, asi 60 km na západ od Tarragony a 40 km severně od Tortosy. Sama vesnička ve skutečnosti zabírá menší plochu než elektrárna - to si lze snadno ověřit na Google Maps. Obec i elektrárna se nacházejí na břehu řeky Ebre. Elektrárna se začala stavět roku 1971, první reaktor se dostal do provozu v prosinci 1984 a druhý byl spuštěn v březnu 1986. Oba patří mezi tzv. tlakovodní reaktory (PWR) a byly postaveny americkým koncernem Westinghouse. O jejich provoz se starají španělské energetické společnosti Endesa a Iberdrola. Oba reaktory fungují vesměs spolehlivě a k jediné vážnější nehodě tu došlo v roce 2008 - na Mezinárodní stupnici jaderných událostí (INES) však byla označena jen stupněm 2, takže k žádné okolní kontaminaci nedošlo. Celé to tehdy skončilo několika vyhazovy a tučnou pokutou. Jaderná elektrárna Ascó by podle současných licenčních ujednání měla fungovat minimálně do roku 2031. Pak je její osud nejistý.

VANDELLÓS

Tato jaderná elektrárna, taktéž v rukou společnosté Endesa a Iberdrola, se nachází v katastru obce Vandellós - L'Hospitalet de l'Infant. Tedy nikterak daleko od elektrárny v Ascó. Její umístění je tak trochu pohádkové, neboť se nachází na pobřeží asi pět kilometrů jižně od města L'Hospitalet de l'Infant a turistického resortu Miami Platja. Výstavba prvního bloku elektrárny začala roku 1967, do sítě byl reaktor Vandellós I připojen na jaře roku 1972. Reaktor Vandellós II se začal stavět roku 1981 a energii do sítě začal dodávat o sedm let později. V plánu byla též konstrukce třetího bloku, nicméně tento projekt byl v souvislosti se zmiňovaným moratoriem z roku 1984 ukončen. V současné době funguje pouze reaktor Vandellós II (reaktor moderního typu PWR, postaven společností Westinghouse), který má licenci prozatím do roku 2030, ačkoliv se očekává, že životnost bude prodloužena ještě minimálně o další čtyři roky. 

První blok elektrárny v říjnu 1989 postihla vážná nehoda (dle Mezinárodní stupnice jaderných událostí). Požár turbíny tehdy ohrozil systém chlazení reaktoru a jen díky rychlé a duchapřítomé reakci zaměstnanců a hasičů se podařilo zabránit nejhoršímu. Poškození mechanismů elektrárny však bylo značné a pro zaručení dokonalé bezpečnosti by jejich oprava vyšla velice draho. Není též bez zajímavosti, že Vandellós I disponoval v té době již zastaralým francouzským typem reaktoru (UNGG, přírodní uran, grafitový moderátor, plynové chlazení), proto bylo i dáky nátlaku místních rozhodnuto, že reaktor bude definitivně odstaven. Většina radiokativního odpadu už byla z místa odvezena, většina budov v areálu byla srovnána se zemí. Definitivní rozebrání reaktoru je zatím plánováno na roky 2028-2030. O nehodě prvního bloku jaderné elektrárny Vandellós se můžete dozvědět více z třídílné dokusérie katalánské TV3.

The Tyets & Figa Flawas

V uplynulých letech se na katalánské hudební scéně objevilo hned několik nových tváří, které se rychle vypracovaly až na vrchol, a to zejména u mladší generace. Na tom není nic překvapujícího, neboť tyto nové formace často sahají po kombinaci osvědčených indie-pop rytmů po vzoru populární kapely Manel a čím dál populárnějšího reggaetonu. Pak vlastně není až tak složité vytvořit dokonalý letní hit. Na autory letních katalánských hitů let 2023 a 2024 se podíváme na následujících řádcích.

Figa Flawas a The Tyets (Foto: www.enderrock.cat)

THE TYETS
Extrémně populární hudební duo The Tyets vzniklo roku 2018 v Mataró. Tvoří ho místní rodáci Oriol de Ramon a Xavier Coca. Světu se uvedli albem Trapetón (2018), což je zároveň etiketa, s níž se rádi hudebně definují. V jejich díle skutečně žánrově převažují reggaeton a trap (doplněné folklornějšími prvky, např. sardanou), The Tyets jsou však zajímaví tím, že témata jejich písní jsou na hony vzdálená reggaetonovým klasikám. Jejich texty jsou plné humoru a často odkazují na katalánskou kulturu či tradice. Pozitivně hodnoceno bývá i jejich průkopnictví v podobě normalizace katalánštiny v rámci urban music. Skutečné jméno napříč generacemi si skupina získala v roce 2023 svým jarním a posléze i prázdninovým hitem "Coti x Coti". Ten se od chvíle svého zveřejnění v únoru 2023 dočkal již 9 milionů zhlédnutí na YouTube (srpen 2025) - rozhodně fascinující číslo pro hudební klip v katalánštině - a přes 30 milionů přehrání na Spotify, což ho řadí mezi pětici statisticky nejposlouchanějších písní v katalánštině. Pro zajímavost dodejme, že klip k této písni byl natočen ve vesnici Ardèvol, která je proslulá svými živými betlémy, což je tematika, do níž je celý videoklip šikovně oděn.

FIGA FLAWAS
V létě 2020 se v katalánském městě Valls začala psát historie hudební skupiny Figa Flawas. Ta je tvořena dvojicí Pep Velasco a Xavier Cartanyà. I v jejich tvorbě převažují latinské rytmy, reggaeton a pop. Ačkoliv svou hudební kariéru začali čistě v katalánštině, později se v jejich skladbách začala čím dál častěji objevovat španělština. Prvním přelomem jejich hudební dráhy se stal rok 2022, kdy zvítězili v jedné z kategorií hudební soutěže Sona9 a nedlouho předtím spatřila světlo světa jejich první deska: Joves tendres. Mezi jejich nejúspěšnější písně z této doby patří "Mussegu" či "Que no s'acabi".

Výše zmíněné songy tvoří součást druhého skupinového alba La calçotada (2024), kde však nenajdeme hit, jenž toto hudební duo definitivně proslavil. "La Marina sta morena" se na většině platforem objevila až začátkem července 2024, nicméně načasování bylo perfektní. Skladba se stala naprostou senzací minulého léta. Šlo o jednu z nejposlouchanějších skladeb v Katalánsku, o čemž svědčí i skvělá čísla na YouTube (do srpna 2025 takřka 6 milionů zhlédnutí) i na Spotify (přes 30 milionů reprodukcí k srpnu 2025). Žádný jiný song v katalánštině nezaznamenal od časů pandemie takový úspěch. Jak moc je tato písnička chytlavá, můžete posoudit sami:

Maria Jaume & Fades

Léto 2025 je v plném proudu a při hledání toho největšího hitu posledních měsíců musíme bezpodmínečně zamířit na Mallorku. Zde se v posledních letech zrodilo hned několik zajímavých interpretů zpívajících (převážně) v katalánštině. Na dva z nich se nyní podíváme blíže.

Mallorští hudebníci Maria Jaume a Fades (Foto: www.viasona.cat)

MARIA JAUME
Maria Elisabet Jaume Martorell (*1999) je mallorská zpěvačka a písničkářka, jejíž tvorba se dá zaškatulkovat zejména jako popová s lehkými prvky folku. Její skutečná pěvecká kariéra začala roku 2019, kdy se se stala jednou z vítězek katalánské hudební soutěže Sona9. Zároveň se jí ujal vlivný katalánský hudební producent Pau Vallvé. O rok později Maria Jaume debutovala albem Fins a maig no revisc, na které navázala též úspěšným turné po významných katalánských festivalech a lidových slavnostech. Svou hudební kariéru pak již v postpandemické době konsolidovala dalšími dvěma disky: Voltes i voltes (2022) a Nostàlgia Airlines (2024). Mezi její nejúspěšnější písně patří např. "Lo que rompe es coret", "Me desplom" nebo "Xin xin i bye bye".

FADES
Z Mallorky pochází i hudební skupina Fades, jež vznikla až na konci roku 2022. Tvoří ji trojice studentů katalánské filologie místní univerzity Ferran Pi, Vicenç Calafell a Àngel Exojo. Podobně jako v případě barcelonského dua Svetlana, o němž jsme tu psali před pár dny, se i Fades snaží zaplnit určitou "queerovou" díru na hudebním trhu. Vzhledem k nedávnému založení skupiny lze těžko říct, jaký bude její dlouhodobý hudební vývoj, nicméně v současnosti Fades holdují módním pop a house proudům a inspirují se u pestré škály domácích i zahraničních interpretů jako ZOO, Beyoncé nebo Bad Gyal. Použití autotune a sázka na sociální sítě je pak samozřejmostí, tak jak to ostatně od skupin tvořených příslušníky Generace Z očekáváme. Prozatím Fades vydali dvě hudební alba, Amigues i autotune (2023) a Metallix (2024), a představili několik úspěšných skladeb, např. "Artificial" nebo "Minifalda".

Spolupráce těchto dvou mallorských entit vyústila v zatím asi nejúspěšnější skladbu pro oba interprety, potenciální letní hit roku 2025: "Mon Cheri, Go Home". Tato skladba, příjemně laděná do aranžmá připomínajícího nultá léta tohoto století, mluví o zmařeném milostném vztahu mezi francouzským turistou a mallorské dívce. Důvod krachu je zřejmý - píseň je kritikou nezvládnutého masového turismu, s nímž se potýká řada míst z katalánsky hovořících území. Kromě několika mallorských lokalit se v písni i klipu objevuje též katalánská metropole. I přesto, nebo možná právě proto, se tato skladba zveřejněná již v únoru 2025 rychle zabydlela na čelních příčkách hitparád i na místních diskotékách a podle mnohých jde o největší hudební hit léta 2025 v katalánštině. Posoudit to můžete sami v následujícím videu:

Svetlana

Poznali se jako malí na hudebním táboře, kde je inspirovala holčička z Petrohradu, která sice neuměla španělsky ani katalánsky, přesto si dokázala lidi kolem sebe získat svou divokostí a svobodomyslným duchem a vždycky byla u každé špatnosti. Jmenovala se Světlana. Z jejich životů zmizela stejně rychle a nečekaně, jako do nich vstoupila, její odkaz však žije dál v názvu nové hvězdy na katalánském hudebním nebi. Seznamte se s hudebním duem Svetlana!

Júlia Díaz a Roc Bernadí - hudební duo Svetlana (Foto: www.svetlana.cat)

Roc Bernadí a Júlia Díaz (*1997), to je mladé barcelonské duo vystupující od časů pandemie pod uměleckým názvem Svetlana. Dvojice se zná již od dětských let, sami však za své první společné koketování s hudbou označují nahrávku reggaetonové skladby ve španělštině, když jim bylo 14 let. S příchodem koronaviru začali svou hudební vášeň brát trochu vážněji, a tak se v roce 2020 osmělili k prvnímu veřejnému koncertu (ve volnočasovém centru v jejich rodné čtvrti Poblenou) i ke zveřejnění prvních skladeb na platformách jako SoundCloud nebo Spotify.

Po čtyřech letech postupného hudebního vývoje nasbírali dostatek materiálu k publikaci svého prvního disku, jenž spatřil světlo světa na jaře 2024 pod názvem Marrana. Velká část skladeb z alba je proto staršího data. Roc a Júlia svou hudbu charakterizují jako queer elektropop se spoustou humoru a nadsázky a jak sami říkají, oba pocházejí z generace, jež cítí, že se v běžném životě musí příliš kontrolovat, aby neřekla či neudělala něco politicky nekorektního; jejich hudební kariéra je tak pro ně určitým přístavem svobody. Kromě neheteronormativních skladeb se na disku Marrana objevuje též kritika současné masifikace barcelonského turismu, případně vlastní cover verze známých hitů (např. skladby "Felixità" či "Aseregé"). 

Ačkoliv se jen jako Svetlana zatím neuživí a koncertovat je uvidíte hlavně na drobných festivalech a lidových slavnostech, na katalánské hudební scéně už stihli vyvolat řádný poprask. A nejspíš v tom bude i trocha talentu, neboť Roc Bernadí se v současné době živí především jako muzikálový herec, který za své role stihl posbírat i několik významných ocenění. Nechme se tedy překvapit, do jakých hudebních výšin budou směřovat další kroky tohoto barcelonského hudebního dua. 

Katalánský jazyk a literatura (Přijímací řízení)

V září roku 2015 začala Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně nabízet vskutku unikátní bakalářský studijní obor Katalánský jazyk a literatura. Podobný typ studia mimo katalánsky hovořící území prakticky neexistuje, tím spíše je fantastické, že letos je to již 10 let, co obor funguje. Katalánština stále patří mezi méně známé jazyky, avšak běžně ji používá okolo 10 milionů lidí hned ve čtyřech evropských státech. Jde o 11. nejrozšířenější jazyk v EU (má jen o něco méně mluvčích než čeština, avšak více než bulharština, finština, litevština, dánština či slovenština) a existuje naděje, že by se v blízké době mohl stát i jedním z úředních jazyků Unie. Kromě toho se katalánština může pochlubit jednou z nejstarších evropských literatur vysoké kvality. Znalci katalánštiny, kterých není mnoho, tak mohou na pracovním trhu vyniknout.

  

Pro akademický rok 2025/2026 se na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně otevírá prezenční bakalářský obor Katalánský jazyk a literatura. Podobný obor na světě nabízí jen velmi málo univerzit, přičemž drtivá většina z nich se nachází vcelku logicky jen v katalánsky hovořících oblastech - proto je možnost studovat katalánskou filologii v srdci Evropy skutečně jedinečná. Kromě katalánštiny samotné tento mladý a dynamický obor nabízí řadu možností, jak vyjet na studijní pobyt do Barcelony, jednoho z nejkrásnějších měst světa, či do dalších nádherných koutů Katalánska, Valencie, Andorry či Baleárských ostrovů. 

Mezi další výhody katalánské filologie patří důkladné poznání katalánské společnosti, historie a kultury pod vedením zkušených a sympatických lektorů a rodilých mluvčích. Po absolvování bakalářského studia získáte komunikativní kompetence v katalánštině minimálně na úrovni B2. Prestižní katalánské jazykové certifikáty na úrovních A2-C2 můžete zdarma získat už během studia. Katalánštinu na FF MU lze kombinovat i dvouoborově s jinými obory, což je ideální příležitost zejména pro studenty jiných románských či jakýchkoliv jiných jazyků, ačkoliv kombinace funguje i s několika dalšími obory z jiných fakult. Zajímavou příležitostí je i tzv. dvojí diplom, kdy po tříletém studiu v Brně a jednom extra roce na univerzitě v Tarragoně student získá kromě českého vysokoškolského diplomu v oboru i ten katalánský. Tento obor tedy nabízí nejen hluboké porozumění jazyku, literatuře a kultuře, ale otevírá též široké možnosti uplatnění v Česku i v zahraničí.

Přihlášky k dodatečnému přijímacímu řízení ke studiu katalánštiny v akademickém roce 2025/2026 můžete podávat do 11. srpna 2025. Oficiální informace o přijímačkách i o daném oboru najdete na následujícím odkazu, případně neváhejte kontaktovat např. facebookový či instagramový profil oboru:

• Facebookový profil oboru Katalánský jazyk a literatura.
• Instagramový profil oboru Katalánský jazyk a literatura.
• Masarykova univerzita: Obor Katalánský jazyk a literatura.

La Molsosa

V nejjižnějším cípu katalánského okresu Solsonès se nachází obec La Molsosa. Podle posledních statistických údajů zde žije okolo 100 obyvatel. Obec La Molsosa je tvořena třemi menšími vískami (La Molsosa, Prades a Enfesta). Polovina všech obyvatel žije v první jmenované, Prades a Enfesta pak mají každá okolo 26 obyvatel. Na první pohled tedy nic zajímavého, ale nám to nedalo, a tak i díky naší letošní návštěvě této malinké trojvesnice máme i pár turistických tipů!

Centrum vesničky Prades de la Molsosa (2025)

Historicky se tato oblast příliš neliší od okolních vsí. První stálé obyvatele místní pole a lány přivítaly již za časů iberských kmenů (okolo 6. stol. př. n. l.), nicméně skutečně zdokumentované trvalé osídlení má La Molsosa od 11. století, kdy místní pozemky patřili pánům z Cardony. Z této doby pocházejí i pozůstatky starých hradů, jichž bylo v tomto kraji vždy požehnaně. Zatímco z hradu ve vsi La Molsosa už zbývá jen nesnadno identifikovatelná hromádka kamení, nedaleký hrad Castell d'Enfesta se těší lepšímu zdraví - jeho základy byly postaveny koncem 11. stol. a v průběhu historie prošel četnými úpravami. Tou poslední byla velká rekonstrukce provedená současnými majitely, rodinou Ben-Aicha, kteří hrad ve značně ruinózním stavu koupili roku 2009. Rodina v bývalé pevnosti bydlí, zároveň ji ale nabízí k prohlídce návštěvníkům a občas též pronajímá na svatby a podobné události.

Docela zajímavým místem k zastavení je i kostel Santa Maria de la Molsosa, který se spolu s místní radnicí nachází na planině uprostřed polí. Takříkajíc na zelené louce. Kostel sice na první pohled vypadá staře, ve skutečnosti byl postaven v první polovině 20. stol podle plánů slavného katalánského architekta Enrica Sagniera. Starý kostelík, který dodnes stojí, totiž nevyhovoval svým umístěním na strmém svahu.

Ještě před návštěvou poslední z trojice vesniček se můžeme zastavit u pramene řeky Llobregós. Tato 36 km dlouhá řeka, která se na konci své cesty vlévá do řeky Segre, totiž pramení jen pár kilometrů jihozápadně od kouzelné vesničky Prades. Ta na návštěvníka působí velmi kompaktně a má pár kouzelných zákoutí, z nichž musíme vyzdvidhnout zejména místní kostelík Sant Ponç, jehož původ sahá až do 12. stol., a tzv. Žebrákův kříž (Creu del Captaire). Jde o do kamene vytesaný kříž, který místním věnoval jistý žebrák roku 1953, jehož se příkladně ujali a po několik měsíců se o něj starali ve chvíli, kdy na tom nebyl zdravotně dobře. Žebrák jim slíbil kříž, který měl již napůl hotový v asi třicet kilometrů vzdálené vsi Biosca. Obyvatelé Prades čekali skromný kříž ze dřeva, jejich překvapení proto bylo obrovské - velký kamenný kříž nese rysy keltské civilizace a rozhodně nejde o dílo nějakého nadšence, ale o vynikající sochařskou práci, kterou si obyvatelé Prades hrdě vystavili hned vedle starého hřbitova. Mimochodem, tehdy v 50. letech byla vesnice obehnána hlubokými lesy, nicméně to se změnilo po roce 1998, kdy okres Solsonès postihl ničivý požár, jehož následky jsou v krajině dodnes patrné.