13. 5. 2024

Katalánské parlamentní volby 2024

Letošní předčasné volby do katalánského parlamentu přinesly nejedno překvapení. Nízká volební účast přispěla k přepsání mapy současných katalánských politických stran. Poprvé po letech přišli zastánci nezávislosti o parlamentní většinu, do sněmovny se probojovala krajně pravicová strana Aliança Catalana, která střídá populistické hnutí Ciutadans, a celkovým vítězem voleb se již podruhé za sebou stal socialista Salvador Illa, jenž podle všeho míří do premiérského křesla.

Vítěz katalánských parlamentních voleb 2024 a možný budoucí katalánský premiér Salvador Illa (Foto: Facebook)

Průběh včerejších voleb již od rána vážně narušil dopravní kolaps. Kvůli ranní krádeži měděného kabelu došlo k přerušení většiny linek regionálních vlaků, a tisíce lidí tak museli hledat alternativní způsoby dopravy. Trable s infrastrukturou regionálních spojů jsou už roky jedním z klasických témat a do politiky zasáhly i tentokrát, neboť podle zodpovědných orgánů nelze vyloučit, že nešlo o promyšlenou sabotáž na veřejnou dopravu v den, kdy se mělo v Katalánsku hlasovat. Faktem je, že k urnám přišlo jen 58 % oprávněných voličů - jde tedy o jednu z nejmenších účastí v historii voleb do katalánského parlamentu. Vinu však nejspíš nenese onen dopravní chaos, nýbrž zklamání a nechuť volit velké části elektorátu.

Otrávena je zejména ta část voličů, jež vyznává myšlenku katalánské nezávislosti. Připomeňme, že ačkoliv v předchozích volbách v únoru 2021 daly nezávislost hájící strany dohromady vcelku pohodlnou většinu, nevyřešené spory mezi stranami nakonec vedly k jejich definitivnímu rozhádání a menšinové vládě ERC. Právě tato strana je největším poraženým letošních voleb. Přišla o třináct mandátů a podle všeho jí příliš neprospělo paktování se španělskými socialisty v rámci vyjednávání o nové španělské vládě. Mnohem lépe si s letošními volbami poradila formace Junts vedená z exilu bývalým katalánským premiérem Carlesem Puigdemontem. Junts si oproti minulým volbám dokonce o pár křesel polepšilo a stalo se tak jasným lídrem mezi zastánci katalánské nezávislosti. K většině v parlamentu to však stačit nebude. Trojice potenciálních vládních partnerů (Junts, ERC a CUP) totiž dosáhla na bídných 59 křesel, tedy o devět méně, než je potřebná většina. Zatímco Puigdemont dokázal vyburcovat slušné množství spíše pravicově orientovaných zastánců nezávislosti, prokatalánská levice pohořela, neboť kromě ztráty ERC se výrazně propadlo i antisystémové hnutí CUP. Jejich voliči zkrátka zůstali doma, nebo přešli ke katalánským socialistům (PSC).

Katalánská odnož celonárodní socialistické strany ostatně zvítězila i v minulých regionálních volbách, tehdy však jejich lídr Salvador Illa dosáhl jen na 33 hlasů, které mu k sestavení jakékoliv smysluplné koalice nestačily. S letošními 42 mandáty je však jeho pozice o poznání lepší a jasné vítězství na procenta i mandáty - historicky vůbec první pro PSC za dobu konání katalánských regionálních voleb - mu může pomoct v jeho cíli stát se katalánským premiérem. K jeho šancím však až za chvíli. Určitým překvapením se stal i solidní výsledek Lidové strany (PP), kterou katalánští voliči v předchozích deseti letech okázale ignorovali. Na pravici se dle očekávání přepisovala katalánská politická mapa. Do parlamentu vstoupila Aliança Catalana, xenofobní pravicové uskupení, které vzniklo v katalánském městě Ripoll v reakci na muslimské teroristické útoky v Barceloně a Cambrils (2017). Zajímavé na něm však je, že jde o první krajně pravicovou stranu, která je výrazně prokatalánská. Podporuje katalánskou nezávislost a vyznačuje se i nenávistnou rétorikou vůči Španělsku. Pro mnohé pravicově smýšlející Katalánce z venkovských oblastí se tak stala vítanou protestní stranou, kam se mohou odvrátit od Junts a přitom zůstat věrní svému cíli, tedy nezávislému Katalánsku.

Postrádaná naopak nebude populistická strana Ciutadans, jež svou obhroublou rétorikou výrazně otrávila kultivovanost do té doby poklidné katalánské politické scény. V souvislosti s vyčpělostí konfliktu mezi Katalánskem a Španělskem se tato partaj, která roku 2017 katalánské regionální volby s více než jedním milionem hlasů dokonce vyhrála, jen o sedm let později definitivně poroučí ze scény, a to s trapným výsledkem 22 000 hlasů a 0,7 %, tedy až za obvyklými outsidery z hnutí za práva zvířat PACMA. O její hlasy se průběžně podělily PP, VOX a v neposlední řadě PSC. Katalánští socialisté se díky neotřelým a velice funkčním strategickým rozhodnutím španělského premiéra Pedra Sáncheze dokázali plně promítnout do role mírného a rozvážného zastánce španělské ústavy a minimálně v letošních katalánských volbách se stali skutečnou catch-all party. Kromě nespokojených exvoličů Ciutadans dokázali posbírat i mnoho odpadlíků ze strany ERC. Někteří politologové spekulují o tom, že u voličů ERC se jedná spíše o hlasy propůjčené, jimiž se snaží udělat vstřícné gesto vyjadřující určitou důvěru v to, že socialisté myslí jednání s Katalánskem vážně a že kromě připravované amnestie časem regionu ustoupí i v některých ekonomických otázkách.

Výsledky katalánských regionálních voleb 2024 (Foto: www.govern.cat)

Při pohledu na výše uvedené výsledky zjistíme, že Salvador Illa (PSC) je sice jasným vítězem letošních voleb, nicméně jeho cesta do čela Generalitat de Catalunya nebude snadná. Všeobecně se očekává, že do evropských voleb, které se ve Španělsku konají 9. června 2024, se na katalánské politické scéně nic moc nestane. Většina jednání bude probíhat za zavřenými dveřmi, aby nedošlo k nežádoucímu dopadu na preference před zmiňovanými evropskými volbami. Hned po nich však má být ustavující schůze katalánského parlamentu, je tedy otázkou, jak rychlé obrátky nabere vývoj tehdy. Tak či onak nabízíme několik nejpravděpodobnějších scénářů, které se nyní před katalánskými politiky otevírají:

1) KOALICE PSC, ERC A COMUNS ("TRIPARTIT")
Velice těsná většina 68 křesel se nakonec vyprofilovala na levici. Tzv. "tripartit" by na katalánské politické scéně nebyl žádnou novinkou. PSC, ERC a další menší levicové strany spolu zasedly ve vládě již v letech 2003-2010. Socialisté a Comuns spolu nyní vládnou Španělsku, pro Salvadora Illu by tak šlo o prověřenou a nenáročnou spolupráci. Trojici levicových stran by v takto viděném ideálním světě doplnila ERC, která sice zastává katalánskou nezávislost, ale v právě uplynulém volebním období jasně ukázala, že je ve vyjednávání se socialisty tím slabším. Odcházející katalánský premiér Pere Aragonès navíc ihned po volbách prohlásil, že strana odchází do opozice, vyloučil tedy její koaliční potenciál. Sám Aragonès však hned o den později prohlásil, že v novém parlamentu nezasedne a že odchází z vrcholné politiky. Je tedy otázkou, k jak velkým personálním změnám v ERC ještě dojde. Klíčový bude pohyb šedé eminence Oriola Junquerase, jenž může dost dobře skončit, stejně jako se po definitivním uvedení v platnost zákona o amnestii může vrátit do pozice lídra. Připomeňme, že Aragonès se premiérem stal spíše náhodou coby Junquerasův náhradník. Pozice ERC bude každopádně stěžejní.

2) KOALICE PSC A JUNTS ("SOCIOVERGÈNCIA")
Zatímco Pere Aragonès oznamoval odchod ERC do opozice, během svého krátkého projevu trochu jedovatě ponoukl PSC a Junts, aby příští vládu sestavily tyto dvě strany spolu. Spojení Junts a PSC by dalo dohromady pohodlnou většinu 77 křesel, jenže zcela upřímně - to by si Junts jen těžko zodpověděli před svými vlastními voliči. Řada Katalánců je volila jen z toho důvodu, že ve srovnání s ERC působí Junts jako mnohem tvrdší vyjednavač s Madridem. Lídr Junts Carles Puigdemont dal mnohokrát jasně najevo, že jakékoliv paktování se socialisty nepřichází v úvahu. Podle některých expertů však možnost jakési "opoziční smlouvy" těchto dvou stran ideologicky tak vzdálených není jen chimérou. Pokud by ale k dohodě mezi PSC a Junts přeci jen došlo, Puigdemont by byl odejit do politického důchodu a socialisté by museli přijmout celou řadu ústupků např. v podobě fiskálního paktu nebo něčeho podobného. Junts by tak vlastně přebralo současnou roli ERC a je velkou otázkou, jestli by je v příštích volbách nepotkal stejný osud...

3) MENŠINOVÁ VLÁDA BLOKŮ?
Puigdemont se do koalice s PSC nehrne. Ihned po oznámení výsledků voleb se tak pokusil začít žehlit vztahy s ERC. Ačkoliv by případná koalice Junts, ERC a CUP měla jen 59 křesel, vlády by se ujmout mohla v případě absence PSC při hlasování o důvěře. Tento scénář se však nejeví jako dvakrát pravděpodobný, a to z mnoha důvodů. Nedá se čekat, že Salvador Illa by si i tentokrát nechal zajít choutky na premiérské křeslo, i když pokud dojde rozkaz z vedení PSOE, jistě by se podřídil. Socialisté by však výměnou za tuto toleranci po zástupcích katalánských stran chtěli množství ústupků v rámci celonárodní politiky, takže na nějaký větší dialog či fiskální pakt by Katalánsko mohlo zapomenout. Nehledě na to, že menšinová vláda toho prosadí jen málo a takový scénář by region nepochybně brzy nasměřoval k dalším předčasným volbám. Podobným způsobem lze uvažovat i o nepravděpodobné koalici na půdorysu PSC, PP a Comuns za tiché podpory VOX. Zkrátka sci-fi, i když někdy je lepší předem nevylučovat žádný scénář...

4) DALŠÍ PŘEDČASNÉ VOLBY
Za určitých okolností by se menšinové vlády mohla zhostit sama PSC, ale jak už bylo řečeno, s pouhými 42 křesly toho příliš neprosadí, a Katalánsku by se opět po čase asi více hodila nějaká stabilní vláda. Vyloučit nelze ani to, že se strany mezi sebou jednoduše nedomluví a Katalánsko se ještě letos vydá k volebním urnám znovu. Tuto situaci si ale většina stran nepřeje, dá se proto čekat, že vůle k jednání i snaha o co nejkreativnější řešení tu bude. Znovu však zopakujme, že v následujících dvou nebo třech týdnech bychom žádný větší posun čekat neměli. Strany se nyní budou soustředit na boj o křesla europoslanců a svou roli bude hrát i definitivní schválení zákona o amnestii, který by měl umožnit exilovaným politikům návrat do vlasti. A pak se uvidí...

Titulní strany španělských a katalánských periodik z pondělí 13. 5. 2024

Více informací a reflexe českých i zahraničních médií:

@ v
Témata: ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)