Ángeles Santos

Velká většina návštěvníků madridského Muzea Královny Sofie (Museo Reina Sofía) sem míří za slavným Picassovým obrazem Guernica, případně za díly dalších slavných malířů z Pyrenejského poloostrova či zbytku světa. Mnoho z nich se ale nakonec zastaví i před fascinujícím plátnem o rozměrech tři krát tři metry, nesoucím název Un mundo (česky: "Svět"). Ačkoliv je toto dílo výjimečné samo o sobě, pozoruhodná je i historie jeho vzniku, respektive věk katalánské malířky Ángeles Santos, když ho namalovala...

Malířčin nejslavnější obraz "Svět", 1929 (Foto: Museo Reina Sofía)

Ángeles Santos Torroella (1911-2013) byla velkým příslibem španělského malířství, její předčasná genialita však kvůli nejrůznějším životním peripetiím časem vyprchala. Láska k malování v ní ale přetrvala celý život. Narodila se v listopadu 1911 v katalánském přístavním a příhraničním městečku Portbou jako první z osmi dětí. Její otec Julián Santos pracoval jako celní úředník, a tak se rodina poměrně často stěhovala podle toho, kam ho španělská administrativa zrovna poslala. Kromě několika příhraničních měst v Katalánsku tak Ángeles Santos část dětství a mládí strávila také u hranic s Portugalskem. Léta však pravidelně trávila u prarodičů v Portbou, s rodným Katalánskem tak kontakt ani po letech neztrácela.

Její malířské začátky jsou však spjaty se školními léty v Seville a ve Valladolidu, kde Ángeles dokonce navštěvovala soukromé lekce u italského malíře a restaurátora Cellina Perottiho. Šlo však o jediné formální vzdělání, jehož se jí v malířství dostalo. Vše ostatní byl ryzí talent. Právě ve Valladolidu začíná její raketová dráha ve španělských uměleckých kruzích. Mezi léty 1928 a 1930 maluje jako o život. Za necelé dva roky vytvoří na šedesát olejomaleb na pomezí expresionismu a surrealismu, z nichž se později dochová jen necelá půlka - část se ztratí, část zničí sama autorka a část poslouží jako podklad jiným dílům. Zejména však vyrazí dech všem kritikům a intelektuálům té doby, když na přelomu let 1929 a 1930 vystavuje nejprve ve Valladolidu a později přímo ve španělské metropoli obrovský obraz s názvem Un mundo ("Svět"). Senzace byla na světě. Aby takto vyzrálé dílo s otiskem velmi bohatého vnitřního světa namaloval někdo v pouhých 18 letech, doboví kritici dlouho neviděli.

Dílo Ángeles Santos tehdy uchvátilo mnoho osobností španělské intelektuální elity. O kontakt s mladou dívkou projevili zájem mnozí básníci a spisovatelé v čele s Federikem Garcíou Lorkou či Ramónem Gómezem de la Sernou. Její sláva se šíří i mimo Španělsko - během pár měsíců její díla putují do galerií v Paříži, Oslu či v USA. Frenetické roky, kdy byla malování schopná zasvětit i dvacet hodin denně, a nečekaný úspěch ve výstavních sálech se však na zdraví Ángeles Santos projevil značně negativně. Dívka přestala malovat a několikrát se zhroutila. Výsledkem byl takřka dvouletý pobyt v psychiatrické léčebně, kde začíná její umělecký soumrak. Pobyt v léčebně mladou malířku připravil o určitou záhadnost a vzpurnost vlastního stylu. Roku 1933 se stěhuje do Katalánska, kde si padne do oka se stejně starým malířem Emilim Grauem, za kterého se roku 1936 provdá. Rodinný život a vypuknuvší občanská válka jí k návratu k malování nepomohou. Její občasné pokusy se dočkají spíše vlažných kritik, případně ani neproniknou na veřejnost. Zkrátka a dobře, geniální dítě španělského výtvarného umění podle mnohých kritiků dospělo v průměrnou a ničím nevybočující malířku zmítající se navíc v určité osobní i tvůrčí krizi.

Nutno dodat, že španělská občanská válka silně ovlivnila také rodinný život mladého páru. Emili Grau zakotvil na delší čas v Paříži, s Ángeles se tak občas navštěvovali, ale fakticky spolu po válce začali znovu žít až od roku 1962, kdy se Grau definitivně vrátil zpět do Katalánska. Někdy v té době se Ángeles Santos začala více věnovat krajinomalbě, nicméně tehdy i v dekádách následujících platilo, že malovala hlavně sama pro sebe. K plátnu se stavěla poctivě takřka každý den, o úspěch u publika však již neusilovala. Po dekádách určitého zapomnění se její jméno opět dostalo na přetřes v 90. letech 20. stol., kdy se její nejslavnější obraz přestěhoval z Figueres do španělské metropole, aby se stal trvalou součástí sbírek Muzea Královny Sofie. V roce 2005 jí bylo katalánskou vládou uděleno vyznamenání v podobě Creu de Sant Jordi (Kříž sv. Jiří). Po životě zasvěceném malování si ji milovníci výtvarného umění stále vybaví především v souvislosti s její ranou tvorbou. Ángeles Santos zemřela v nedožitých 102 letech v říjnu 2013 v Madridu, avšak pohřbená je v katalánském přímořském městečku Sitges.

Autoportrét, 1928 (Foto: Museo Reina Sofía)