Mario Català Nebot

O jeho osobním i profesním životě nevíme prakticky nic. Jeho odkaz však i v tak architektonicky pestrém městě jako Barcelona dodnes vyvolává kontroverze. Pro některé byl géniem inspirujícím se u Gaudího, jiní jeho stavby označují jako to nejošklivější, co lze v katalánské metropoli vůbec nalézt. Jisté je jen to, že nikoho nenechají chladným...

Mario Català Nebot (1928-1973) je pro nás dodnes jednou velkou záhadou. Kromě fotografie a několika málo životopisných údajů (např. počet dětí) o něm víme jen velmi málo. Například to, že titul architekta získal roku 1958 a že o tři roky později se svému oboru věnoval v rámci úřadu městského architekta v Badaloně. Vyloženě anekdotická je pak jeho záliba v létání na kluzácích. Jinak nic. Jeho futuristicky laděné dílo přitom patří k nepřehlédnutelným stavbám barcelonského Eixamplu. Pojďme se na některé z nich podívat trochu blíže.

Vzhledem k relativně pozdnímu zakončení studií (30 let) a naopak velice brzkému odchodu z toho světa (44 let) u tohoto katalánského architekta nelze očekávat katalog s desítkami či stovkami děl. Mezi hrstku těch mimobarcelonských patří nepochybně geometricky výrazné rodinné domy připomínající létající talíře (Casa Corbera ve městě Corbera de Llobregat či Dům v přímořském městečku Sant Pol de Mar, který je aktuálně na prodej), které doplňuje masivní hotelový komplex Edificio Sol v Lloret de Mar. Zatímco v těchto případech může jít o lehce excentrické rodinné bydlení, případně hotel v nevkusném plážovém letovisku, další trojice budov se nachází v barcelonském Eixamplu, tedy v samotném srdci katalánského modernismu, kde podle mnohých expertů podobné geometrické experimenty nemají co dělat.

Kromě Edifici Vilamarí 81 z roku 1970 je řeč zejména o dvou architektových posmrtných dílech, neboť jak Edifici València 384 (1974), tak Edifici Pare Claret 112 (1975) byly dokončeny až po Nebotově smrti. Zejména posledně jmenovaný bytový dům je dodnes jednou z nejpolemičtějších staveb v centru Barcelony. Slavný barcelonský kronikář a expert na katalánský modernismus Lluís Permanyer ho označil za jeden z vrcholů hnusu a nevkusu v barcelonských ulicích a dokonce si ho vybral na přebal své knihy La Barcelona lletja ("Hnusná Barcelona"). Mnohým budova se zvlněnou fasádou z temně modrých kachlíků připomíná hrudní koš, ačkoliv její zastánci v ní naopak vidí mořské vlny a jasnou inspiraci v Gaudího křivkách. Sluší se připomenout, že i některé Gaudího stavby ve své době vyvolávaly rozporuplné reakce. To stejné se děje i s dílem Maria Català Nebota, o němž třeba ještě někdy uslyšíme. Jen málo věcí se totiž mění s podobnou periodicitou jako móda či vkus.

Edifici Pare Claret 112, Barcelona