Gisclareny

Katalánská vesnička Gisclareny se od roku 2018 pyšní titulem nejmenší katalánské obce s vlastní radnicí. Žije tu víc koní než lidí, kterých je podle posledních statistik jen 25. Každý z nich tak má v katastrálním území obce pro sebe více než kilometr čtvereční. Podobně jako mnoho dalších katalánských minivesniček se i tato nachází v okrese Berguedà, poměrně daleko od větších měst. Gisclareny se nachází uprostřed rozsáhlého přírodního parku Cadí-Moixeró, jehož součástí jsou i některé z nejemblematičtějších katalánských hor. Hrstka místních obyvatel se tak každý den probouzí s překrásným výhledem na bájnou katalánskou horu Pedraforca (2 506 m.).

Vesnička Gisclareny s výhledem na mytickou horu Pedraforca (Foto: www.elnacional.cat)

Čistý vzduch a báječné výhledy však nejsou vším. Zejména v zimě tu život může být tvrdý. Obec se nachází v nadmořské výšce 1 340 metrů, prachbídné komunikace tak v zimních měsících může často zavát sníh. Gisclareny sice disponuje jakýmsi centrem dění (Barri del Roser) v podobě několika domků okolo radnice a místního barokního kostela Mare de Déu del Roser z 18. století, nicméně v praxi jsou místní obyvatelé rozeseti po celém katastrálním území. Spojuje je bezmála 70 km silnic třetí třídy. Není bez zajímavosti, že 25 místních obyvatel disponuje celkem 50 různými dopravními prostředky. Inu, není žádným překvapením, že zde se bez auta prostě neobejdete.

Není tu skoro nic ze základní občanské vybavenosti - bankomat, chodníky, pošta, obchody, škola a dokonce ani obligátní bar. Docela kumšt je tu najít i místo s telefonním signálem. Vše podstatné tak místní obyvatelé musí řešit v 10 km vzdáleném městečku Bagà, které má samo jen něco málo přes 2 000 obyvatel. Čeho je tu naopak dostatek, jsou značené turistické stezky. Obec již roky žije prakticky jen z turismu. V oblasti se nachází hned několik rurálních penzionů (Cal Maurici, Cal Peró) a poměrně dobrá venkovská restaurace Cal Miseria. Obec má relativně bohatou historii. První písemné zmínky o ní pocházejí z přelomu 10. a 11. století, dlouhou dobu byla majetkem pánů z nedalekého Bagà, kteří tu ve středověku měli po několik staletí i svůj hrad. Dodnes se však vedou dohady o tom, kde přesně se nacházel. Svého populačního vrcholu dosáhla obec Gisclareny v 18. a 19. století, kdy tu bydlelo až 500 osob. Tento počet padl na polovinu již na počátku 20. století a od 70. let téhož století zdejší počet obyvatel už nikdy nepřekonal pět desítek.

I přes velmi nízký počet obyvatel (z nichž ještě zdaleka ne všichni pobývají ve vsi po celý rok) vesnice minimálně dvakrát do roka pořádně ožije. Poprvé první nebo druhou květnovou neděli, kdy se tu každoročně koná pouť k románské svatyni Sant Miquel Turbians, a podruhé první říjnovou neděli, kdy obec slaví svou lidovou slavnost (festa major). Celoročně tu však natrefíte zejména na domácí turisty, kteří se vydali po stezkách krásného přírodního parku, v němž tu a tam narazíte i na krásné ukázky lidové architektury 10. až 15. století, ať už v podobě rozpadajících se kostelů nebo relativně dobře fungujících kamenných mostů. Více informací o historii obce a některých jejích obyvatelích najdete např. v rozsáhlé reportáži deníku Regió 7.