Àngel Fernández de Soto: Piják absintu

Jeden z nejznámějších Picassových obrazů, Piják absintu, se v červnu 2010 v londýnské aukční síni Christie's prodal za takřka 35 milionů liber (tehdy přibližně jednu miliardu korun). Šlo o jedno z nejvýznamnějších uměleckých děl, které se v Londýně v posledních dekádách dražilo. Olejomalba patřící do Picassova tzv. modrého období vznikla v roce 1903 a v roce 1995 si ji do své umělecké sbírky pořídil britský hudební skladatel Andrew Lloyd Webber. Formálně obraz patřil jeho umělecké nadaci a byl pravidelně vystavován v londýnských galeriích. Kupec z roku 2010 je dodnes neznámý. Nepříliš známé jsou i osudy muže, který je na slavné olejomalbě ztvárněn. Kdo byl tedy ve skutečnosti oním bohémsky vyhlížejícím pijákem absintu?

Picassův obraz Piják absintu z roku 1903 (Foto: www.christies.com)

Mužem na obraze nebyl nikdo jiný než dlouholetý Picassův přítel Àngel Fernández de Soto Llassat (1882-1937). Narodil se v Barceloně a dlouhé roky pracoval ve firmě Mir i Estrada, která obchodovala s koloniálními produkty. Àngel v této společnosti fungoval v podstatě jako poslíček nebo podomní prodejce. Ve volném čase byl nepolepšitelným barcelonským dandym, neustále vyhledávajícím místa, kde to žilo. Tak se ostatně někdy kolem roku 1899 seznámil i s Pablem Picassem. Španělský malíř v té době žil v katalánské metropoli a navštěvoval místa (např. Edén Concert nebo Els Quatre Gats), kde se scházela tehdejší mladá generace umělců všeho druhu. Àngela v těchto situacích často doprovázel jeho mladší bratr Mateu, nicméně byl to právě Àngel, s nímž se Picasso spřátelil a hned několikrát ho stihl portrétovat. De Soto byl na počátku 20. století Picassovým věrným parťákem při všemožných alkoholových dýcháncích i návštěvách barcelonských nevěstinců.

V letech 1902-1903 spolu dokonce sdíleli ateliér. Nejprve v čísle 10 na ulici carrer Nou de la Rambla a později v čísle 17 na ulici carrer Riera de Sant Joan. Někdy v té době vznikl i výše zmíněný obraz, dokonalá stylizace bohémským životem hýřícího dandyho z počátku 20. století. Na některých malůvkách je Àngel dokonce vyobrazen s jakýmsi falickým krkem. Je pravdou, že Àngel Picassovu stylizaci plně zosobňoval i v realitě. Proto bylo soužití s ním poměrně těžké. Rád si do ateliéru vodil velké množství lidí, a to zejména po nocích, kdy se Picasso potřeboval soustředit na tvorbu. Ačkoliv tedy umělecké spolubydlení dlouho nevydrželo, přátelské pouto mezi oběma umělci přetrvalo další desítky let. Ačkoliv se Picasso záhy odstěhoval do Paříže, viděli se společně ještě několikrát v letech 1910 a 1917. De Soto byl podle všeho také Picassovým neoficiálním zástupcem v Katalánsku. Pokud někdo v Barceloně chtěl s Picassem jednat o prodeji některého z jeho děl, jednání měl často za drobnou provizi na starosti právě Àngel. Říká se, že geniální malíř svého katalánského kamaráda několikrát finančně založil, když mu hrozil osobní bankrot. V kontaktu byli i v dalších letech, naposledy v prosinci 1936, kdy Àngel Picassovi z Barcelony odeslal vánoční přání.

Jinak toho o životě tohoto bohéma mnoho nevíme. Během španělské občanské války byl údajně jmenován tajemníkem výstavy lidového umění, která se měla konat během barcelonské olympiády v roce 1936. Nakonec zastával alespoň stejnou pozici v republikánských uměleckých odborech. Občanská válka se mu nakonec stala osudnou, neboť někdy před Vánocemi 1937 ho v neosvětlených barcelonských ulicích srazila vojenská ambulance nebo jiný nákladní vůz. V oficiálních dokumentech jako jeho den úmrtí figuruje 19. prosinec 1937. Zajímavé je, že ačkoliv byl Fernández de Soto podobně jako Picasso malířem, dodnes není známé či jasně doložené jediné jeho dílo. Podle zpráv z října 2020 v tomto ohledu dojde brzy k průlomu, faktem ale zůstává, že Àngel-umělec měl malování spíše jako nezávazného koníčka a celoživotně dával přednost roli Àngel-bohém. Přesně tak, jak ho již navždy zvěčnil jeho přítel Picasso.

Picassovy črty zobrazující Àngela Fernándeze de Soto v nevěstincích, okolo let 1902-1903
(Foto: Museu Picasso de Barcelona)