Antoni Maria Badia i Margarit (1920-2014) byl katalánský filolog a lingvista zabývající se po většinu svého života studiem historie a gramatiky svého rodného jazyka. Narodil se a většinu svého života prožil v Barceloně. V roce 1943 vystudoval na Universitat de Barcelona romanistiku, o pět let později později na téže instituci obhájil disertační práci zabývající se historickou morfologií románských jazyků. Nutno dodat, že jeho školitelem nebyl nikdo menší než známý španělský básník a literární vědec Dámaso Alonso.
Badia i Margarit pak strávil celý život na akademické půdě. Na své alma mater zastával dlouhá léta pozici profesora historické gramatiky španělštiny i katalánštiny, ale faktem je, že ve své práci bádal takřka na všech polích lingvistiky (morfologie, syntaxe, fonetika, sémantika, sociolingvistika, dialektologie apod.). Vrcholem akademické kariéry pro něj byla nepochybně pozice rektora Universitat de Barcelona, kterou zastával v letech 1978-1986. Jako hostující profesor pak poznal i akademické prostředí na univerzitách v Mnichově, Heidelbergu, Wisconsinu, Georgetownu i na pařížské Sorboně. Na mnoha dalších se později dočkal udělení čestných doktorátů. Kromě ryze akademické dráhy spolupracoval i s řadou dalších vědeckých institucí - v letech 1989-1995 byl například šéfem Filologické sekce Institutu katalánských studií (IEC). Dále byl členem barcelonské Reial Acadèmia de Bones Lletres a dopisujícím členem Real Academia Española. Spoluzakládal též velké množství dalších vědeckých institucí zabývajících se katalánským jazykem ve světě.
Spolupracovníci na něj dodnes vzpomínají zejména jako na velkého inovátora. Prakticky na všech polích, jimiž se během své dlouhé vědecké kariéry zabýval, dokázal přinést několik nových poznatků. Ještě během frankismu přišel s prvním seriózním průzkumem jazykových zvyklostí v Katalánsku. Studie La llengua dels barcelonins (1969) přinesla první skutečně použitelné statistiky ohledně jazykového chování obyvatel katalánské metropole a okolí. Badia i Margarit dodnes platí za jednoho z největších popularizátorů katalánštiny v rámci seriózního bádání. I díky jeho významnému přispění se katalánština i přes nepřízeň osudu stala respektovaným evropským jazykem. Za svůj celoživotní přínos katalánštině byl ostatně mnohokrát oceněn. Z těch nejdůležitějších katalánských ocenění zmiňme kupříkladu Creu de Sant Jordi (1986), Premi d'Honor de les Lletres Catalanes (2003) či vůbec nejvyšší katalánské vyznamenání Medalla d'Or de la Generalitat de Catalunya, které obdržel dva roky před svou smrtí. Antoni Maria Badia i Margarit zemřel v listopadu 2014, pochován je na barcelonském hřbitově na Montjuïku.
 |
| Antoni Maria Badia i Margarit (Foto: La Vanguardia) |
Žádné komentáře:
Okomentovat