Šikovných Čechů se ve světě vždy našlo plno, řada z nich je však mnohem známější právě v zahraničí, zatímco v Česku jejich osudy zná jen hrstka odborníků či nadšenců. Jedním z takových případů je i následující osobnost - PhDr. Rudolf Jan Slabý (1885-1957). Skvělý filolog, lexikograf a překladatel zasvětil svůj život velkému množství jazyků, zejména pak těm pocházejícím z Pyrenejského poloostrova - španělštině, portugalštině, katalánštině a baskičtině. Nás bude na následujících řádcích zajímat zejména jeho role v rámci zprostředkování kulturních a zejména literárních kontaktů mezi českými a katalánskými zeměmi.
Rudolf Jan Slabý se narodil 25. ledna 1885. Po gymnáziu se rozhodl na Filozofické fakultě UK studovat moderní filologii (1904-1909). Během těchto studií se zaměřil především na němčinu a jihoslovanské jazyky, nicméně díky svému nadání si k nim přibral ještě i francouzštinu a italštinu. V letech 1906-1907 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Berlíně. Ihned po zisku diplomu získal solidní místo profesora na tehdejší Českoslovanské akademii obchodní v Praze, kde působil v letech 1909-1914, avšak jeho touha po znalosti dalších jazyků ho dovedla až na Pyrenejský poloostrov. Tento původně krátký pobyt v Madridu se následně stal klíčovým pro jeho další život. Ve španělské metropoli se měl především zdokonalovat ve španělštině, kromě toho tam působil také jako slovanský zpravodaj pro španělský tisk. Před plánovaným návratem do českých zemí však vypukla I. světová válka a Slabý se rozhodl zůstat ve Španělsku. A tak začalo jeho katalánské dobrodružství.
Kvůli lepším pracovním vyhlídkám přesídlil do Barcelony, kde si otevřel vlastní jazykovou školu a překladatelskou kancelář, vystudoval tu konzervatoř a zejména v prvních letech si vydělával jako hudebník. I když se snažil Španělům i Kataláncům zprostředkovávat českou kulturu (překládal například libreta ke Smetanovým či Dvořákovým operám, psal také články o české kultuře do novin a časopisů), v praxi ho živila hlavně znalost ruštiny a němčiny. Během svého barcelonského pobytu se jako samouk skvěle naučil španělsky i katalánsky tou nejpřirozenější cestou do takové míry, že byl schopen překládat, sestavovat slovníky apod. Díky tomu mohl v letech 1921-1927 přednášet o slovanských jazycích a literaturách na Universitat de Barcelona. Zároveň se čím dál tím víc zajímal o katalánskou a také baskickou kulturu. V roce 1927 se vrátil zpět do tehdejšího Československa, kde na svém předválečném působišti vyučoval španělštinu, avšak záhy se také stal vůbec prvním lektorem katalánštiny na Karlově univerzitě (1927-1939, 1945-1948).
Ať už se zrovna nacházel v Praze či Barceloně, na obou stranách rozvíjel až neskutečnou kulturní a akademickou činnost. Členství v několika národních jazykových ústavech, spolupráce s několika českými i katalánskými nakladatelstvími (podílel se kupříkladu i na vzniku španělsko-německého slovníku), řízení kurzů při českém ministerstvu zahraničí a v neposlední řadě bohatá překladatelská činnost. Podle dostupných záznamů vytvořil během svého života více než stovku překladů, nejčastěji do španělštiny a katalánštiny. A nutno dodat, že kromě českých autorů překládal taktéž z ruštiny, švédštiny, angličtiny či němčiny. Do španělštiny přeložil kupříkladu texty K. J. Erbena, B. Němcové, J. Zeyera, S. Lagerlöfové či A. P. Čechova, do katalánštiny část díla A. S. Puškina. Jeho stěžejním překladatelským dílem do katalánštiny se stal překlad české klasiky Babička od Boženy Němcové (L'àvia, 1924). Slabého španělský i katalánský překlad Babičky byl vůbec prvním a doposud i posledním, kterého se tato česká klasika dočkala. Z katalánštiny do češtiny pak podle všeho přeložil dvě divadelní hry - Misteri de dolor (Adrià Gual) a La reina jove (Àngel Guimerà) - nicméně nevíme jistě, jestli je dokázal nakonec publikovat, a tak jsou tyto české překlady dnes považovány za ztracené.
Rudolf Jan Slabý se v průběhu svého života snažil být pevným kulturním mostem mezi středem Evropy a Pyrenejským poloostrovem. Krom již zmiňovaného literárního odkazu připomeňme i jheo roli v častém zprostředkování dalších "fyzických" kontaktů. Díky němu třeba do Katalánska vyjelo několik studentů ze střední školy, na které v Praze působil, stejně tak v roce 1932 pomohl zorganizovat velké koncertní turné moravských zpěváků pod vedením Ferdinanda Vacha. Rudolf Jan Slabý zemřel 2. července 1957, pochován je na pražských Olšanských hřbitovech.
Kvůli lepším pracovním vyhlídkám přesídlil do Barcelony, kde si otevřel vlastní jazykovou školu a překladatelskou kancelář, vystudoval tu konzervatoř a zejména v prvních letech si vydělával jako hudebník. I když se snažil Španělům i Kataláncům zprostředkovávat českou kulturu (překládal například libreta ke Smetanovým či Dvořákovým operám, psal také články o české kultuře do novin a časopisů), v praxi ho živila hlavně znalost ruštiny a němčiny. Během svého barcelonského pobytu se jako samouk skvěle naučil španělsky i katalánsky tou nejpřirozenější cestou do takové míry, že byl schopen překládat, sestavovat slovníky apod. Díky tomu mohl v letech 1921-1927 přednášet o slovanských jazycích a literaturách na Universitat de Barcelona. Zároveň se čím dál tím víc zajímal o katalánskou a také baskickou kulturu. V roce 1927 se vrátil zpět do tehdejšího Československa, kde na svém předválečném působišti vyučoval španělštinu, avšak záhy se také stal vůbec prvním lektorem katalánštiny na Karlově univerzitě (1927-1939, 1945-1948).
Ať už se zrovna nacházel v Praze či Barceloně, na obou stranách rozvíjel až neskutečnou kulturní a akademickou činnost. Členství v několika národních jazykových ústavech, spolupráce s několika českými i katalánskými nakladatelstvími (podílel se kupříkladu i na vzniku španělsko-německého slovníku), řízení kurzů při českém ministerstvu zahraničí a v neposlední řadě bohatá překladatelská činnost. Podle dostupných záznamů vytvořil během svého života více než stovku překladů, nejčastěji do španělštiny a katalánštiny. A nutno dodat, že kromě českých autorů překládal taktéž z ruštiny, švédštiny, angličtiny či němčiny. Do španělštiny přeložil kupříkladu texty K. J. Erbena, B. Němcové, J. Zeyera, S. Lagerlöfové či A. P. Čechova, do katalánštiny část díla A. S. Puškina. Jeho stěžejním překladatelským dílem do katalánštiny se stal překlad české klasiky Babička od Boženy Němcové (L'àvia, 1924). Slabého španělský i katalánský překlad Babičky byl vůbec prvním a doposud i posledním, kterého se tato česká klasika dočkala. Z katalánštiny do češtiny pak podle všeho přeložil dvě divadelní hry - Misteri de dolor (Adrià Gual) a La reina jove (Àngel Guimerà) - nicméně nevíme jistě, jestli je dokázal nakonec publikovat, a tak jsou tyto české překlady dnes považovány za ztracené.
Rudolf Jan Slabý se v průběhu svého života snažil být pevným kulturním mostem mezi středem Evropy a Pyrenejským poloostrovem. Krom již zmiňovaného literárního odkazu připomeňme i jheo roli v častém zprostředkování dalších "fyzických" kontaktů. Díky němu třeba do Katalánska vyjelo několik studentů ze střední školy, na které v Praze působil, stejně tak v roce 1932 pomohl zorganizovat velké koncertní turné moravských zpěváků pod vedením Ferdinanda Vacha. Rudolf Jan Slabý zemřel 2. července 1957, pochován je na pražských Olšanských hřbitovech.
Více informací o Rudolfu Janu Slabém:
- KAŠPAROVÁ, Jaroslava. Babička Boženy Němcové v překladu do španělštiny a katalánštiny.
- OBEC PŘEKLADATELŮ - Rudolf Jan Slabý.
Žádné komentáře:
Okomentovat