Jen pár kilometrů jihozápadně od hlavního města se na ostrovu Mallorca nachází přímořské letovisko Magaluf. Na první pohled se v ničem neliší od stovek podobných míst ve Španělsku, Itálii či kdekoliv jinde ve Středozemí - široké písčité pláže, na něž se tlačí hotelové komplexy, průzračná voda a dokonce i někde poblíž nějaká ta památka na staré civilizace, kterým se tady u vody taky evidentně líbilo. Avšak historie tohoto místa nás v tuto chvíli až tak moc nezajímá, neboť Magaluf se do evropského povědomí zapsal až v posledních letech. Pokud na léto hledáte nějakou klidnou dovolenou u moře, sem raději nejezděte.
Podobně jako u spousty jiných letovisek na Mallorce či v Katalánsku nám bude bohatě stačit přenést se v čase zpátky do 60. let minulého století. Právě tehdy totiž začíná první vlna mohutné výstavby turistické infrastruktury, z níž dodnes obě zmiňovaná místa žijí dodnes. Současný Magaluf má něco přes 4 000 stálých obyvatel, ale je tu přes stovku ubytovacích zařízení, která jsou v drtivé většině orientována na britské turisty (Magaluf však ale v oblibě i španělská mládež). Podle některých statistik je přes 90 % zdejších návštěvníků právě z Britských ostrovů nebo z Irska. Zbylá procenta pak tvoří hrstky Rusů, Švédů, Dánů či Norů. Problém a zároveň celé kouzlo letního Magalufu pak tkví zejména v tom, že pro Brity a ostatní Seveřany je tu velice levno, takže sem rozhodně nemíří snobští milovníci opery či baletu, ale často ta nejhorší sebranka feťáků a fotbalových chuligánů.
Ne nadarmo si městečko získalo přezdívku Shagaluf, neboť kromě alkoholu a drog tu frčí už jenom nevázaný sex. Největším "semeništěm hříchu" je zejména ulice carrer Punta Ballena a její bezprostřední okolí, kde se nachází většina místních barů a diskoték. Nikterak široká ulice měří necelého půl kilometru, ale většina turistů ji nikdy neprojde celou, neboť se zlijí jak zákon káže hned na prvních sto metrech. Alkohol je tu na jejich poměry levný a vzhledem k velké konkurenci tu existuje celá řada akčních nabídek. Mezi ty nejoblíbenější ostatně patřily alkoholické tour po místních lokálech, přičemž za pouhých 30 € to bylo skutečné all you can drink až do chvíle, kdy se začnete válet ve vlastních zvratcích. Po půlnoci se část ulice změní na bitevní pole, kde si skupinky už notně ožralých Britů nutně potřebují zaboxovat. Kolem postávají africké prostitutky, které se však mnohem spíš živí okrádáním do kómatu mířících "klientů". Každou letní noc se na onom půl kilometru pohybuje více než 10 000 zábavychtivých turistů, nejčastěji ve věkové kategorii 18-30, kteří se řídí jediným heslem: "Chlastat a šukat". Několik desítek místních policistů tak zcela logicky nemůže takový dav ani při sebevětší snaze ohlídat.
Jedním z nejnevděčnějších povolání v Magalufu je bezpochyby práce v úklidových službách. A je jedno, jestli máte na starosti úklid ulic nebo úklid hotelových pokojů. Bordel všude stejný. Poblité podlahy, semeno a další tělní tekutiny rozetřené po stěnách pokoje, desítky prázdných láhví a plechovek od alkoholu... to vše je pro uklízečky v místních hotelech každodenní rutina. Noční procházka po carrer Punta Ballena je pak pro ty, kdož nemají smysly otupeny alkoholem, docela silným čichovým zážitkem. Kde není nablito, tam je nachcáno... Prostě příjemné letní letovisko. A bezpochyby takových po celé Evropě najdeme celou řadu (úplně stačí zavítat na nedalekou Ibizu), ale Magaluf je v tomto ohledu přeci jen jakousi třešinkou na dortu. Asi nejvíce se o tomto letovisku mluvilo v roce 2014. Tehdy tu kromě klasických potíží s alkoholem, krádežemi a znásilněními zaznamenali nebývalé potíže s drogou MDPV, která konfliktní jednání některých individuí ještě posílila. Od té doby se situace trošku uklidnila, ale pořádně živo je tu i nyní.
Magaluf je považován za jedno z center tzv. opilecké turistiky i proto, že podle mnohých se právě zde zrodily dva fenomény spojené právě s tímto typem cestování. Prvním z těchto fenoménů je tzv. balconing, ze jehož předchůdce bývá považován argentinský rocker Charly García, jenž se roku 2000 po akční pitce v jistém hotelu ve městě Mendoza rozhodl skočit z devátého patra do venkovního bazénu. Uspěl, a tak se tento nemilý zvyk postupně rozšířil i dál, přičemž právě Magaluf a Ibiza se od roku 2010 staly španělskými synonymy pro tento druh adrenalinové zábavy, která spočívá buďto přímo ve skoku z balkonu do bazénu, případně v přeskoku z balkonu na balkon. Nyní tu ročně zaznamenají několik desítek takových případů (samozřejmě jen těch nepovedených), přičemž část z nich končí smrtí. Místní úřady se tomu snaží zabránit zvyšováním zábradlí, pokutami nebo umístěním skokanů na černou listinu, ale balconing se Baleárským ostrovům vymýtit stále nedaří. Druhou proslavenou místní praktikou je tzv. mamading, tedy jakási soutěž v co největším počtu felací za konkrétní časový úsek - odměnou pro vítězku je, jak jinak, vytoužený panák či koktejl. Jde ale jen o ukázku mnoha podobných sexuálních či adrenalinových typů zábavy, kterých se lze v Magalufu zúčastnit.
Přitom ještě v minulém století tu prý mnohem častěji vítali klasické turisty v podobě rodin s dětmi, zatímco nevybouřená mládež tvořila jen menší část klientely. Řada místních podnikatelů ale otevřeně hovoří o tom, že divoká léta se tu odehrávají již odnepaměti, jen je to všechno nyní v době internetu mnohem víc vidět. Zatím to každopádně nevypadá, že by se zdejší klientela nějak výrazně proměnila. Více o bouřlivé pověsti Magalufu i o tom, jak se zde žije místním, se dozvíte například v několik let starém dokumentu The Truth About Magaluf nebo v následující reportáži španělské veřejnoprávní televize.
 |
| Večerní atmosféra v centru Magalufu (Foto: www.arabalears.cat) |
Podobně jako u spousty jiných letovisek na Mallorce či v Katalánsku nám bude bohatě stačit přenést se v čase zpátky do 60. let minulého století. Právě tehdy totiž začíná první vlna mohutné výstavby turistické infrastruktury, z níž dodnes obě zmiňovaná místa žijí dodnes. Současný Magaluf má něco přes 4 000 stálých obyvatel, ale je tu přes stovku ubytovacích zařízení, která jsou v drtivé většině orientována na britské turisty (Magaluf však ale v oblibě i španělská mládež). Podle některých statistik je přes 90 % zdejších návštěvníků právě z Britských ostrovů nebo z Irska. Zbylá procenta pak tvoří hrstky Rusů, Švédů, Dánů či Norů. Problém a zároveň celé kouzlo letního Magalufu pak tkví zejména v tom, že pro Brity a ostatní Seveřany je tu velice levno, takže sem rozhodně nemíří snobští milovníci opery či baletu, ale často ta nejhorší sebranka feťáků a fotbalových chuligánů.
Ne nadarmo si městečko získalo přezdívku Shagaluf, neboť kromě alkoholu a drog tu frčí už jenom nevázaný sex. Největším "semeništěm hříchu" je zejména ulice carrer Punta Ballena a její bezprostřední okolí, kde se nachází většina místních barů a diskoték. Nikterak široká ulice měří necelého půl kilometru, ale většina turistů ji nikdy neprojde celou, neboť se zlijí jak zákon káže hned na prvních sto metrech. Alkohol je tu na jejich poměry levný a vzhledem k velké konkurenci tu existuje celá řada akčních nabídek. Mezi ty nejoblíbenější ostatně patřily alkoholické tour po místních lokálech, přičemž za pouhých 30 € to bylo skutečné all you can drink až do chvíle, kdy se začnete válet ve vlastních zvratcích. Po půlnoci se část ulice změní na bitevní pole, kde si skupinky už notně ožralých Britů nutně potřebují zaboxovat. Kolem postávají africké prostitutky, které se však mnohem spíš živí okrádáním do kómatu mířících "klientů". Každou letní noc se na onom půl kilometru pohybuje více než 10 000 zábavychtivých turistů, nejčastěji ve věkové kategorii 18-30, kteří se řídí jediným heslem: "Chlastat a šukat". Několik desítek místních policistů tak zcela logicky nemůže takový dav ani při sebevětší snaze ohlídat.
Jedním z nejnevděčnějších povolání v Magalufu je bezpochyby práce v úklidových službách. A je jedno, jestli máte na starosti úklid ulic nebo úklid hotelových pokojů. Bordel všude stejný. Poblité podlahy, semeno a další tělní tekutiny rozetřené po stěnách pokoje, desítky prázdných láhví a plechovek od alkoholu... to vše je pro uklízečky v místních hotelech každodenní rutina. Noční procházka po carrer Punta Ballena je pak pro ty, kdož nemají smysly otupeny alkoholem, docela silným čichovým zážitkem. Kde není nablito, tam je nachcáno... Prostě příjemné letní letovisko. A bezpochyby takových po celé Evropě najdeme celou řadu (úplně stačí zavítat na nedalekou Ibizu), ale Magaluf je v tomto ohledu přeci jen jakousi třešinkou na dortu. Asi nejvíce se o tomto letovisku mluvilo v roce 2014. Tehdy tu kromě klasických potíží s alkoholem, krádežemi a znásilněními zaznamenali nebývalé potíže s drogou MDPV, která konfliktní jednání některých individuí ještě posílila. Od té doby se situace trošku uklidnila, ale pořádně živo je tu i nyní.
Magaluf je považován za jedno z center tzv. opilecké turistiky i proto, že podle mnohých se právě zde zrodily dva fenomény spojené právě s tímto typem cestování. Prvním z těchto fenoménů je tzv. balconing, ze jehož předchůdce bývá považován argentinský rocker Charly García, jenž se roku 2000 po akční pitce v jistém hotelu ve městě Mendoza rozhodl skočit z devátého patra do venkovního bazénu. Uspěl, a tak se tento nemilý zvyk postupně rozšířil i dál, přičemž právě Magaluf a Ibiza se od roku 2010 staly španělskými synonymy pro tento druh adrenalinové zábavy, která spočívá buďto přímo ve skoku z balkonu do bazénu, případně v přeskoku z balkonu na balkon. Nyní tu ročně zaznamenají několik desítek takových případů (samozřejmě jen těch nepovedených), přičemž část z nich končí smrtí. Místní úřady se tomu snaží zabránit zvyšováním zábradlí, pokutami nebo umístěním skokanů na černou listinu, ale balconing se Baleárským ostrovům vymýtit stále nedaří. Druhou proslavenou místní praktikou je tzv. mamading, tedy jakási soutěž v co největším počtu felací za konkrétní časový úsek - odměnou pro vítězku je, jak jinak, vytoužený panák či koktejl. Jde ale jen o ukázku mnoha podobných sexuálních či adrenalinových typů zábavy, kterých se lze v Magalufu zúčastnit.
Přitom ještě v minulém století tu prý mnohem častěji vítali klasické turisty v podobě rodin s dětmi, zatímco nevybouřená mládež tvořila jen menší část klientely. Řada místních podnikatelů ale otevřeně hovoří o tom, že divoká léta se tu odehrávají již odnepaměti, jen je to všechno nyní v době internetu mnohem víc vidět. Zatím to každopádně nevypadá, že by se zdejší klientela nějak výrazně proměnila. Více o bouřlivé pověsti Magalufu i o tom, jak se zde žije místním, se dozvíte například v několik let starém dokumentu The Truth About Magaluf nebo v následující reportáži španělské veřejnoprávní televize.
Žádné komentáře:
Okomentovat