Nicolau Eimeric (1316-1399) byl nechvalně proslulým teologem a také vrchním inkvizitorem Aragonské koruny v letech 1356-1360 a 1366-1388. Proslul především svou krutostí a zálibou v různých typech mučení. Jeho inkvizitorská činnost za sebou nechala možná stovky přímých a tisíce nepřímých obětí. V případné anketě o největší svini, která se kdy narodila v historické Gironě, by Eimeric nepochybně vyhrál...
Eimeric vstoupil do řad dominikánů v roce 1334. Po několika letech v gironském klášteře se mu dostalo vzdělání i v Toulouse a v Paříži, kde se roku 1352 stal doktorem teologie. O čtyři roky později nahradil na postu vrchního inkvizitora Aragonské koruny kardinála Rosselliho. V podstatě ukázková církevní kariéra. Byl to ale právě úřad inkvizitora, v němž Eimeric našel svůj skutečný smysl života. Díky své vehemenci, bezohlednosti a krutosti při pronásledování hříšníků a odpadlíků od víry si stihl nadělat i řadu nepřátel. Několikrát musel odejít do exilu kvůli konfliktu se samotným aragonským králem, Perem Cerimoniósem, ačkoliv ke konci života si to rozházel i s jeho synem, Joanem I. Asi největším trnem v oku Eimericovi bylo učení největšího katalánského spisovatele všech dob Ramona Llulla. Kvůli pronásledování následníků Llullova učení často neváhal obvinit i celé vesnice či města (krásným příkladem budiž jeho vyšetřování celé Valencie z roku 1388). I přes všechny tyto "úlety" a několik nucených pobytů v exilu se Eimeric dožil požehnaných 84 let, přičemž zemřel v poklidu ve svém rodném městě.
Dějinnou nesmrtelnost mu však zajistila již zmiňovaná krutost a krvežíznivost, s níž se ujal úřadu inkvizitora. Historikové mu přisuzují objev mnoha různých způsobů mučení. S oblibou prý kombinoval trýznění fyzické s tím psychickým. O tom, jak správně vykonávat úřad inkvizitora ostatně napsal dobový bestseller, Directorium Inquisitorum, knihu, která později inspirovala i tvůrce mnohem slavnějšího spisu Malleus maleficarum (vydáno 1486; česky známo pod názvem Kladivo na čarodějnice). Právě kvůli těmto knihám byly ve středověku i později v Evropě zavražděny tisíce lidí.
Nicolau Eimeric se tak stal dokonalým ztvárněním zla. I proto si ho do svých románů pozvala řada nejen katalánských autorů. Eimeric se objevuje například v tlustém románu Jo confesso (Jaume Cabré, 2011), dále pak v La catedral del mar (Ildefonso Falcones, 2006) či La briuxa de pedra a El gran inquisidor (Miquel Fañanàs, 2012 a 2015). Italský spisovatel Valerio Evangelisti si dokonce gironského inkvizitora vybral za ústřední postavu celé románové ságy a díky jejímu velkému úspěchu se Eimeric stal i "hrdinou" videoher.
Žádné komentáře:
Okomentovat