Je pravdou, že bývalí špioni vždy působí podivným dojmem. Ještě divnějším pak ti, kteří to hráli na obě strany. Vždy totiž automaticky vyvstane otázka: Co všechno se jim dá věřit a co už ne? Ať už je to jakkoliv, agent s krycím jménem GARBO sehrál jednu z nejdůležitějších a zároveň dlouho nejtajemnějších kapitol II. světové války. Dnes už víme, že tento Katalánec zachránil životy desetitisíců vojáků obou znepřátelených táborů. A dost pravděpodobně z velké části jeho zásluhou válka dopadla tak (šťastně), jak dopadla...
JOAN PUJOL GARCÍA (1912 - 1988)
 |
| Joan Pujol García (Foto: wikipedia.org) |
Zde ostatně můžeme hledat jakousi předzvěst jeho dvojité špionské kariéry. K frankistickým oddílům se nakonec se štěstím dostal a dokonce se na této straně zúčastnil i několika bitev. Záhy mu však došlo, že frankistické Španělsko bude jen dalším ohavným totalitním režimem. A k tomu měl již od mládí velký odpor. V takovýchto okolnostech se začal rodit jeden z nejdůležitějších příběhů II. světové války.
Brzy po začátku II. světové války bylo Pujolovi jasné, že Hitler je obrovským nebezpečím pro celou západní civilizaci. Zatímco často si tajné služby své lidi hledají samy, Joan Pujol byl rozhodně výjimkou. Již v roce 1940 se zkontaktoval s britskou ambasádou v Madridu a nabídl jí své služby. Británie však nadšeného idealistu odmítla. Pujol se ale nevzdal. O pár měsíců později zkontaktoval druhou stranu - a Němci ho s radostí rekrutovali. Nešťastný to moment pro ně. Ačkoliv byl totiž Joan Pujol dvojitým agentem, do spolupráce s Němci šel s jasným cílem - být jakkoliv prospěšný jen spojeneckým vojskům, nikoliv Hitlerovi. Pujol se tedy usídlil v Lisabonu, kde se to všemožnými špiony tehdy jen hemžilo, a začal plnit německé úkoly. Postupně si vybudoval síť 22 agentů. Do Německa tak posílal pod krycím jménem ARABEL zprávy o dění v Anglii, nacisté mu na oplátku posílali pěkně tučné štůsky peněz pro něj samotného i pro zaplacení oněch 22 agentů...
Teď ale přichází ona legrace... Ačkoliv se to možná zdá málo uvěřitelné, Němci byli s Pujolovými zprávami velice spokojení. Háček byl ale v tom, že Pujol se rozhodně nenacházel v Anglii, anglicky skoro neuměl a zprávy svých podřízených agentů si tak trochu vymýšlel. Všech 22 postav se totiž nacházelo jen v jeho hlavě, ani jeden ze sítě agentů nikdy neexistoval. Všechny informace, které Němci považovali za zajímavé a cenné, navíc pocházely jen z běžně dostupných zdrojů - Pujol trávil denně hodiny v lisabonských knihovnách a kinech, aby tak svým kontaktům v Německu dodal co nejvěrohodnější informace. Nejlepší na tom všem bylo, že všem těmto polopravdám a smyšlenkám přikládali Němci docela velkou hodnotu. Pujol je o kvalitě svých informací zkrátka dokázal přesvědčit. A to neuniklo pozornosti amerických a britských tajných služeb. Konečně.
V té chvíli se Pujol stává skutečně dvojitým agentem, i když jeho cíl byl vždy stejný - pomoci Spojencům porazit Hitlera. Po několika výsleších/rozhovorech vzniká i ona slavná přezdívka GARBO. Nemýlíte se, má opravdu co do činění s tehdy velice slavnou herečkou Gretou Garbo. Když totiž Pujol Angličanům prezentoval svou imaginární špionážní síť a vše, co již stihl Němcům nakukat, mohli jen smeknout před jeho úžasným uměním hrát a klamat. Odtud tedy krycí jméno GARBO, pod nímž ho znal celý západní svět (na tomto místě se sluší připomenout, že jen skutečně velice málo lidí znalo jeho skutečné jméno, ale o tom až později). Pujol nyní tedy již skutečně řídí své "operace" z Anglie - do Německa posílá buďto falešné zprávy nebo pravdivé avšak časově pozdržené. Tak či onak důvěra nacistů v něj roste. Hezky je přitom vidět, jak fungují tajné služby a jak moc si Pujola a jeho (imaginárních) lidí v Německu cenily. Jednou kupříkladu Pujol nesměl informovat o důležitém pohybu spojeneckých lodí, a tak bylo třeba (imaginárního) agenta z Liverpoolu nějak šikovně odstranit. Onen agent náhle vážně onemocněl a zemřel, nemohl tak podat nepříteli zprávu. Právě díky spolupráci s britskými tajnými službami mohl Pujol tomuto příběhu dodat více věrohodnosti - v jedněch liverpoolských novinách se dokonce objevilo oznámení informující o smrti dotyčného agenta. Němci se tak nejen nic nedozvěděli o důležitých lodních manévrech, ale ještě pak po dobu války posílali drobnou penzi vdově onoho agenta za jeho věrné služby. Vdově imaginární, samozřejmě....
Teď je však načase konečně se podívat na to, proč a jak vlastně GARBO zachránil svět. 6. června 1944 začal ten slavný den - Den D. Vylodění spojeneckých sil v Normandii bylo jedním z rozhodujících okamžiků celé války. Spojenci díky němu znovu otevřeli západní frontu a do konce války zbýval již jen necelý rok. Kdyby žádný Den D nenastal, válka by jistě trvala déle a je už jen věcí spekulací, jak by vlastně dopadla. Úspěch tohoto vylodění však spočíval v tzv. Operaci Fortitude.
GARBO poslal onoho 6. června 1944 Němcům zprávu o připravované akci v Normandii ještě pár hodin před útokem (což byl i značný risk, Němci si to však stejně přečetli až později vlastní vinou, takže moment překvapení nechyběl), avšak uklidňoval je, že půjde jen o provokaci a že skutečně silný hlavní útok se uskuteční záhy a půjde jinudy (Pas de Calais). To mělo nacistická vojska odradit od ofenzivy. Kdyby k ní totiž došlo, Den D by také mohl skončit velkým propadákem, Spojenci by do Francie nepronikli a válka by se zcela určitě minimálně o dlouhé měsíce protáhla. Protože nacisté svému špionovi v řadách Angličanů bezmezně důvěřovali, ponechali značnou část vojska u Calais v očekávání hlavního útoku. Čekali dva měsíce a útok nikdy nepřišel. Spojenci si zatím dokázali prorazit cestu přes německý odpor a bitva o Normandii skončila drtivým vítězstvím. Díky této plné důvěře k Pujolovým zprávám byly ušetřeny desítky tisíc životů na obou stranách, které by zcela jistě vyhasly při masivnějším střetu v případě německých posil v Normandii. Zároveň, jak již bylo řečeno, válka se mohla táhnout další dlouhé měsíce, další stovky tisíc životů by mohly být nenávratně ztraceny... Joan Pujol měl velikou zásluhu na tom, že se tak nestalo.
Celý příběh měl ještě neuvěřitelnější dohru. Po několika týdnech spojeneckého postupu v Normandii poslal Pujol do Německa vzkaz, kterým se ospravedlňoval a oznamoval, že Spojenci se nakonec rozhodli změnit taktiku, když viděli, jak snadný je jejich postup v Normandii, a tak bylo rozhodnuto od útoku na Pas de Calais ustoupit. V podstatě výsměch... Ale Němci Pujolovi věřili dál! Vyjádřili politování a poděkovali Pujolovi za jeho informace. A nejenom to - na konci července 1944 (!) Hitler Pujolovi posílá dokonce německé válečné vyznamenání Železný kříž!
Za celou svou několikaletou kariéru dvojitého agenta dokázal Pujol od Němců vyinkasovat přes 300 000 dolarů. Značná část těchto peněz putovala do financování akcí britských tajných služeb. Němci si tak sami zaplatili za svou porážku. Kromě toho si Joan Pujol alias GARBO připsal i jeden velice zajímavý historický primát. Poté, co se Angličané dozvěděli, že dostal německý Železný kříž, bylo jasné, že tento britský (katalánský) válečný hrdina rozhodně musí dostat za zásluhy britské vyznamenání. Pujol byl tak dost možná jediným člověkem v historii, který obdržel vyznamenání od obou znepřátelených stran - německý Železný kříž a od Angličanů Řád britského impéria. Němci až do samého konce války svému agentovi bezmezně věřili. A nebýt britského investigativce Nigela Westa, skutečné poslání agenta GARBO a tento příběh by možná nikdy nespatřily světlo světa.
O dalších letech Joana Pujola toho příliš nevíme. Brzy po válce opustil Velkou Británii i se svou ženou Araceli (která měla také nezanedbatelnou roli v celém příběhu) a svými dětmi. V roce 1949 v rámci zametání stop vznikla fáma, že Pujol toho roku zemřel kdesi v Angole. V té době však již dávno žil pod svým pravým jménem a nikým nepoznán ve Venezuele. Jeho žena si však na život v Latinské Americe nikdy pořádně nezvykla, a tak se jejich cesty rozešly a Araceli i s dětmi se záhy vrátila do Madridu. Joan Pujol zůstal ve Venezuele, kde se s drobným kapitálem, obdrženým za své služby ve II. světové válce, věnoval podnikání. Našel si tu i novou rodinu, která však nic o jeho evropské minulosti nevěděla.
Až do roku 1984, kdy ho po dlouhé a pečlivé práci nakonec objevil výše zmiňovaný novinář a spisovatel Nigel West. Znovuzrození Joana Pujola a odkrytí celého jeho válečného příběhu se v Evropě stalo senzací. Ještě téhož roku byl pozván do Buckinghamského paláce k přijetí poct, kterých se mu kvůli rychlému odjezdu z Británie nedostalo již za války. Vrátil se i do Madridu, kde se po letech setkal se svojí bývalou rodinou. Součástí této evropské návštěvy byl i návrat do rodné Barcelony, kde v září 1984 poskytl katalánské televizi TV3 následující hodinový rozhovor. Joan Pujol zemřel ve Caracasu v roce 1988. Bylo mu 76 let. Legenda o katalánském agentovi, jenž zachránil svět, tu však bude již napořád.
Velice pěkný dokument o životě Joana Pujola vznikl nedávno i v katalánské produkci:
Žádné komentáře:
Okomentovat