Els Límits: Jedna ulice, dva státy

Hranice mezi dvěma státy často přináší mnoho zajímavostí. Nejenže rozdělují národy, často mohou rozdělovat i jednotlivá města. A občas i budovy - třeba v jednom švýcarsko-francouzském hotýlku můžete spát s hlavou ve Francii a nohama ve Švýcarsku. Konkrétně hranice mezi Španělskem a Francií patří v Evropě určitě k těm nejzajímavějším a v několika těchto zajímavostech hraje roli i katalánské území. Jedním z těchto případů je vesnička Le Perthus - Els Límits...

Jak už bylo v jednom z předešlých článků zmíněno, hranice mezi Španělskem a Francií stanovil v roce 1659 tzv. Pyrenejský mír. Hranice se pak ještě posouvaly především v letech 1856 - 1868 pod vlivem bayonnských dohod, které se věnovaly především této katalánské hraniční oblasti. Historie tak zapříčinila spoustu podivností, které tuto hranici provázejí - mezi ty nejznámější příklady patří například městečko Llívia nebo ostrov Isla de los Faisanes, o který se oba státy spolu v kondominiu starají. Další změny ale přinesl i překotný vývoj v posledních desetiletích. Jeho důsledky pak můžeme pozorovat právě v místě Le Perthus - Els Límits. Původně tady hranici určoval malý potůček, jenž byl až po svůj východní břeh francouzský, zatímco vše od břehu na východ už bylo Španělsko. V druhé polovině 20. století se však tato lokalita proměnila v důležitý hraniční přechod (i když důležitým bylo toto místo i předtím, například pro uprchlíky před frankistickým režimem). Na východním (tedy španělském/katalánském) břehu se začalo stavět a potůček či spíše jeho věčně vyschlé koryto zmizelo.

Stala se z něj totiž ulice. A to rovnou mezinárodní. Obě strany se zaplnily budovami a jelikož se jednalo o frekventovaný hraniční přechod, poklidná vesnička se změnila v rušnou obchodní třídu. I když francouzská část (Le Perthus) má jen něco kolem 600 obyvatel a část katalánská (Els Límits) dokonce jen sto, místní hlavní třída tedy svědčí o něčem jiném. Zatímco ta východní strana ulice je přecpaná supermarkety, tabáky a jinými obchody, na západní (francouzské) straně naleznete zase mnoho barů, restaurací a bijoux obchůdků.

Ano, přesně v tom tkví ona zvláštnost hlavní třídy v Le Perthus - Els Límits. Ta ulice je totiž rozdělená mezi obě země! Ale nejen to, žádná čára uprostřed vozovky - důležité je postavení hraničních kamenů. Kvůli nim je tak situace trošku jiná. Pokud se touto ulicí budete chtít projít ve směru z jihu na sever, vězte, že celá vozovka a chodník po vaší levici bude Avenue de France, zatímco chodník a budovy napravo ponesou název Avinguda de Catalunya. Odtud ostatně ta oblíbená anekdota, která se k této ulici vztahuje. Jen tady je totiž možné zaparkovat ve Francii a z auta vystoupit ve Španělsku...

Hranice se tady dodržuje skutečně poctivě, přesně podle hraničních kamenů. Narazit tu tak můžete i na mezinárodní strom, který se rozhodl, že vyroste přímo na hraniční čáře. Jen je otázka, která země se o něj nakonec stará? Kromě půlkilometrového úseku hlavní třídy je zde pak rozdělena ještě jedna boční ulička. Musí to být strašně zvláštní bydlet zrovna na takovém místě. Z okna se dívat, jak to jde v sousedním státě. Cestu do školy, do práce, na autobus... vzít to přes Francii nebo zůstat ve Španělsku? Musí to být zajímavé se takhle každý den rozhodovat. V souvislosti s fungováním Schengenu však vlastně o nic nejde, žádná reálná hranice tu není. To ale platí i pro zločince a přestupkáře - jestli si myslíte, že na španělském chodníku budete před francouzskou policií v bezpečí, hezky rychle na to zapomeňte. Zrovna tady se vám totiž může stát, že po vás místo jedné policie půjdou hned dvě :-) Lépe než balancovat na hraně zákona je balancovat na hranici Francie a Španělska. Pokud se chcete o této zvláštní lokalitě dozvědět víc a pokud vás zajímají názorné obrázky, jak vlastně ta francouzsko-španělská realita vypadá, doporučuji tento španělsky psaný blog!

Avenue de France - Avinguda de Catalunya @ Google Maps