Enriqueta Martí: Upírka z Ravalu

Koncem února si v Barceloně připomněli stoleté výročí jedné z nejtemnějších kapitol historie města. 27. února 1912 byla zadržena Enriqueta Martí, krvelačná bestie, postrach malých dětí a masová vražedkyně. Její příběh přitom neodhaluje pouze jednu zvrácenou duši, ale řádně prohnilou společnost té doby. 

Enriqueta Martí se narodila v roce 1868 v Sant Feliu de Llobregat (necelých 10 km od Barcelony) a tak jako mnoho mladých dívek v té době se i ona vydala hledat štěstí do katalánského hlavního města. I její další osudy nebyly v dané době ničím neobvyklým - začala jako chůva a dopracovala se až k prostituci. Jejím hlavním rajónem byla, jak jinak, čtvrť Raval. Zde také bydlela, na ulici carrer de Ponent (dnes carrer de Joaquin Costa), číslo 29. Byt, který v tom domě obývala, se však brzy změnil na hotová jatka.

  

Enriqueta Martí
(Foto: wikipedia.org)

Kromě šlapání si totiž Enriqueta začala přivydělávat unášením a prostituováním malých dětí, o které byl v tehdejší době značný zájem. Jak zvrácená a odporná asi musela být barcelonská společnost na počátku 20. století? V té době se mezi barcelonskou smetánkou taktéž věřilo, že dětská krev pomáhá kupříkladu od tuberkulózy, a tomuto "trendu" se Enriqueta Martí dokázala víc než nechutně přizpůsobit. Děti, které unášela nebo sbírala z ulic, nejen prostituovala, ale také zabíjela. Již tehdy bylo jasné, že se něco změnilo - z řadové šlapky Enriqueta najednou vystřelila až do lóží barcelonské opery Liceu, kde po večerech často předváděla nákladné luxusní róby a získávala "kontakty". Takto řádila několik let, a obětí tak může mít na svém vrubu desítky. Tato zlá paní je pravděpodobně největší sériovou vražedkyní v katalánské i španělské historii. Až v únoru 1912 se vše pomalu provalilo. Enriqueta unesla malou Teresitu Guitart, kterou uvěznila ve svém bytě. Holčičky, v tu chvíli již bez vlasů, si však všimla pozorná sousedka, jež pomohla zburcovat místní ozbrojené složky. 27. února 1912 se na světlo světa dostaly mnohé z hrůz, které se v několika bytech v Ravalu děly. Teresita Guitart společně s další malou holčičkou Angelitou byly na poslední chvíli zachráněny a Enriqueta Martí uvězněna. V bytech, které vražedkyně střídavě obývala, se našlo mnoho krvavých stop, dětské kosti a mnoho dalších nechutností, které z dětských mrtvolek vyráběla. Mimo jiné byl také nalezen seznam barcelonské smetánky, na niž ihned padlo podezření z objednávek těchto odporných zločinů. Jak už to ale bývá, celá záležitost se tak nějak smetla ze stolu.

Pomohlo jistě i to, že sama Enriqueta nikdy neprozradila byť jen jediného zákazníka. Navíc po několika pokusech o sebevraždu se ani nedočkala rozsudku a mnoho tajemství si odnesla do hrobu. Zákony vězení jsou totiž neúprosné a Enriquetě se za její činy dostalo odplaty: 12. května 1913 zemřela po brutálním lynči od svých vezeňských kolegyň. Spekuluje se ovšem také, že tento lynč byl na objednávku barcelonské honorace, která se stále bála prozrazení z úst dětské vražedkyně. Tak dopadla jedna z nejtemnějších kapitol barcelonské historie. Tehdejší kriminalisté potvrdili minimálně 12 obětí, avšak počítá se, že Enriqueta Martí zavraždila možná až několik desítek dětí.

Dnes tuto smutnou historii připomíná pouze několik knih, například La mala dona (Marc Pastor), El misterio de la calle Poniente (Fernando Gómez) nebo Los diarios de Enriqueta Martí (Pierrot). Výše zmiňovaný byt dodnes existuje a paní, co v něm bydlí, vypadá, že s jeho historií nemá žádný problém...


AKTUALIZACE 05/2014:
V letošním roce se na katalánském knižním trhu objeví dvě knihy, které se případem Enriquety Martí zabývají do těch nejmenších detailů, přičemž se snaží všemožnými důkazy poukázat na skutečnost, že celý tento příběh byl patří spíše do kategorie legend. Podle autorů těchto publikací byla Enriqueta Martí záměrně kvůli zvýšení prodejnosti tehdejšími novináři vykreslena jako stvůra mající na svědomí desítky dětí, ačkoliv pravda mohla být docela jiná. Jak tomu však bylo doopravdy se však dnes již jen těžko dozvíme. Více informací v článku L'assasina que mai va existir (El Punt Avui) nebo Enriqueta Martí, la vampira que no fue (La Vanguardia).

Na českém knižním trhu se naopak letos objevil jeden z románů, který se touto děsivou barcelonskou událostí z počátku minulého století inspiroval a bere ji jako skutečnou. Do češtiny byla přeložena kniha Marca Pastora, La mala dona, pod českým názvem Zlá žena. Vydalo ji na konci dubna 2014 nakladatelství Host.