Eduard Maria Balcells i Buïgas

Torre Montserrat, Cardedeu (Foto: wikipedia.org)

Eduard Maria Balcells i Buïgas (1877-1965) patřil do rodiny velice známého architekta Gaietà Buïgase, jehož sestra byla Eduardovou matkou. V roce 1905 získal titul architekta na prestižní barcelonské Escola d'Arquitectura a nedlouho poté se stal obecním architektem města Cerdanyola del Vallès, kde se dodnes nachází nejvíce jeho staveb. Kromě architektury se od roku 1911 živil též jako univerzitní profesor. Ačkoliv se část jeho díla nachází i v Barceloně, Balcells dnes rozhodně patří k zapomenutým mistrům katalánského modernisme, což tak trochu dokládá i situace jeho nejznámější barcelonské stavby Casa Tosquella (1906). 

Zmiňovaná stavba vznikla už v roce 1889, kdy si tuto parcelu v Sant Gervasi zvolil architekt Antoni Tosquella pro stavbu své letní rezidence. Roku 1906 pak Balcells provedl rozsáhlou rekonstrukci, která dala místu dnešní podobu. Casa Tosquella má dvě patra, dva různé vchody a může se kromě zajímavé fasády chlubit i krásnou vnitřní výzdobou. Tedy spíše mohla. I když se budově v roce 1974 dostalo určité památkové ochrany, a zachránilo ji to tak od tehdejšího řádění stavařské lobby, zub času na domě zanechává své stopy. Velké potíže v uplynulých letech způsobila i skupinka okupes. Partička Albánců a dalších cizinců tu několik let sídlila a kromě neustálého nepořádku a vybydlení objektu jim prošla už i vražda při jedné z potyček, které se v okupovaném přístavku odehrály. Tehdy to sice bylo impulzem k drobnému zákroku policistů, avšak když už deset takových squatterů vyrazíte dveřmi a následně je zabetonujete, dalších dvacet se jich vrátí oknem. Maria Dolors Castells i Tosquella (81), dcera původních majitelů, která se v domě narodila a chtěla tu i dožít, tu tyto nezvané sousedy musela trpět celé roky a, jak sama říkala, v noci radši bděla, aby její povedené sousedy nenapadlo vloudit se k ní a ukrást i zbytek cenného v domě. 

Toho už není mnoho, dům má dodnes několik různých vlastníků a s některými z nich je dost obtížná komunikace. V roce 2014 se barcelonská radnice pokusila dům odkoupit, avšak právě na nemožnosti lokalizovat všechny majitele celá snaha zkrachovala. V roce 2018 Maria Dolors zemřela, a tak je naprosto jedinečná stavba (a to vskutku i na poměry katalánského modernismu) prozatím odsouzena k postupnému chátrání. Snad se v nejbližší době situaci podaří zvrátit, v opačném případě může být poškození budovy nevratné, a Barcelona tak přijde o naprostý architektonický skvost. Koncem roku 2020 bylo jasné, že budova mnohem spíš skončí v osobním vlastnictví soukromé osoby, dokonce byla po nějakou dobu inzerována na realitních portálech.

Casa Tosquella, Barcelona, pohled z carrer Ballester (Foto: mtvo-bcn.blogspot.com)

Casa Tosquella, Barcelona, věž v pohledu z terasy (Foto: mtvo-bcn.blogspot.com)

Další významnou stavbou architekta Balcellse je bezesporu Torre Montserrat (1912), která se nachází v městečku Cardedeu. Jde o jedinou architektovu zakázku v Cardedeu, které se právě v té době stávalo významným letoviskem, kde bohaté katalánské rodiny trávila parná léta. Více než dvě desítky projektů za sebou Eduard Balcells zanechal ve třech katalánských městech  v oblasti Vallès (Cerdanyola del Vallès, Sant Cugat del Vallès a Sabadell). Zatímco v Cerdanyole byla jeho nejvýznamnější zakázkou nová budova radnice (1920), v ryze modernistickém stylu tvořil především ve městě Sant Cugat, kde se kromě Casa Mir (1908), Casa Monaco (1910) a Casa Generalife (1919) nachází i překrásný dům Casa Lluch (1906). Malý palác o třech patrech Balcells navrhl necelý rok po zisku titulu architekta a zcela jasně se na něm projevuje jeho osobitý styl. Šlo o zakázku rodiny Lluch na letní sídlo v klidných lesích u Sant Cugat. Později dům koupil jeden francouzský sochař, který opět pod Balcellsovým dohledem, nechal dům rozšířit. Dodnes jde o jeden z nejkrásnějších příkladů katalánského modernismu mimo Barcelonu.

Casa Lluch, Sant Cugat del Vallès (Foto: wikipedia.org)