Katalánsko ve světě proslulo mnoha skvělými architekty jako Gaudí, Puig i Cadafalch nebo Domènech i Montaner. I o nich se tu bude časem psát. Nicméně podobu Barcelony, jak ji dnes známe, tvořila i řada jiných, méně známých architektů. Dnes se podíváme doslova na rodinný klan, který jsem si dovolil nazvat podle dvou hlavních představitelů rodu - otce a syna Buïgasových. A nevěřili byste, co vše mají tito pánové na svědomí...
Nejstarší člen "klanu", Gaietà Buïgas, se proslavil především dvěma skutky: 1) zplodil slavnějšího syna Carlese, autora Magické fontány na Montjuïcu, a 2) vyprojektoval slavný kolumbovský sloup Monument a Colom na konci/začátku Rambly. Už z tohoto důvodu si zmínku zaslouží, neboť socha Kolumba se za ty roky již stala nedílnou součástí barcelonského panoramatu.
Gaietà Buïgas, rodák z městečka Cerdanyola del Vallès, byl oním člověkem, který mezi lety 1883 a 1888 vytvořit slavný kolumbovský monument, jenž k Barceloně dnes patří stejně jako moře, Rambla, Camp Nou nebo Sagrada Familia. Kromě slavného monumentu je Gaietà Buïgas dále autorem několika domů v Cerdanyola del Vallès, tržnice v Sitges a také projektoval několik budov Uruguayi.
Gaietà Buïgas, rodák z městečka Cerdanyola del Vallès, byl oním člověkem, který mezi lety 1883 a 1888 vytvořit slavný kolumbovský monument, jenž k Barceloně dnes patří stejně jako moře, Rambla, Camp Nou nebo Sagrada Familia. Kromě slavného monumentu je Gaietà Buïgas dále autorem několika domů v Cerdanyola del Vallès, tržnice v Sitges a také projektoval několik budov Uruguayi.
CARLES BUÏGAS I SANS (1898-1979)
Jak je patrno, Carles se potatil. Studium inženýrství pro něj byla jasná volba, i když klasickým architektem se nakonec nestal. Carlese Buïgase totiž bavily fontány a osvětlování. A právě díky němu má Barcelona jednu z nejznámějších a nejkrásnějších fontán na světě - la Font màgica. Je tedy pravda, že v dnešní době všemožných efektů a moderních technologií už barcelonská fontána nepůsobí jako z jiného světa, nicméně je třeba brát v potaz, že svou efektní světelnou a hudební show předvádí již od roku 1929! Mimochodem, je docela zajímavé, že otec i syn stvořili dva výrazné symboly jediných barcelonských světových výstav (jejichž dnešní obdobou je EXPO) - Kolumbův monument u příležitosti výstavy v roce 1888 a Magická fontána coby lákadlo výstavy 1929.
Buïgasovo světelné umění, pro které katalánský spisovatel Eugeni d'Ors vymyslel přízvisko aiguallum, pak se svým autorem cestovalo po celém světě. Kromě nasvětlení různých budov doma i ve světě si Carles Buïgas našel čas na psaní a publikoval několik literárních počinů. Avšak ještě na jedné stavbě se tento Katalánec podílel! Celá planeta ho zná coby tvůrce zmiňované fontány, ale tak nějak se zapomíná na jeho další dílo, které sice nebudí tak úžasné estetické vjemy, ale barcelonský přístav si bez něj stěží představíte... Ano, Telefèric del Port, barcelonská visutá lanovka spojující přístav s parkem na Montjuïcu ztělesněná dvěma věžemi - Jaume I a Sant Sebastià. Možná že právě tady se skrývá Carlesova sláva, na rozdíl od svého otce totiž postavil sloupy dva. A dva je víc než jeden...
 |
| Magická fontána v Barceloně (2011) |
EDUARD MARIA BALCELLS I BUÏGAS (1877-1965)
O Eduardu Balcellsovi jsme se bavili již minule coby o tvůrci Casa Tosquella. Balcells z našeho pohledu tvoří jakýsi mezičlánek mezi svým strýcem a svým bratrancem, ovšem jejich slávy se mu dosáhnout nepovedlo. K architektuře a stavitelství ho přivedl právě strýc Gaietà, jenž ho jako malého brával ke stavbě Kolumbova monumentu. Tam to Eduarda chytlo a malý chlapec už věděl, čím chce být, až bude velký. Casa Tosquella se stala asi jeho nejvýznamnější stavbou v katalánské metropoli. A taky jednou z mála dochovaných. Jeho nejcennější modernistické domy se však nachází v Sant Cugat del Vallès: Casa Lluch (1906) a Casa Generalife (1919).
MANUEL JOAQUIM RASPALL I MAYOL (1877-1937)
Posledně jmenovaný je tak trošku mimo, ale vzhledem k jeho drobnému rodinnému vztahu s Eduardem Balcellsem ho sem taktéž zařadíme. Se svým příbuzným má i mnoho společného - narodili se ve stejný rok, oba se pohybovali mezi dvěma architektonickými styly, modernismem a noucentismem, a také spolu chodili na architekturu. Můžeme najít ještě paralelu. Podobně jako Carles Buïgas se specializoval na fontány a osvětlení, Joaquim Raspall se zase zajímal o divadlo. A taky jich v Barceloně pěknou řádku postavil. Bezesporu tou nejvýraznější stavbou se stalo varieté El Molino (1913) - obdoba pařížského Moulin Rouge, nejslavnější barcelonský kabaret. V roce 2010 byla tato instituce po velké rekonstrukci znovu otevřena, od původního autora si však dodnes zachovala pouze fasádu.
Žádné komentáře:
Okomentovat