14. 10. 2019

Sto roků vězení (za uspořádání referenda)

Dlouho očekávaný rozsudek v případu vězněných katalánských politiků je tady. Španělský nejvyšší soud si k němu vybral skutečně příhodné datum - 14. října 1940 byl totiž frankistickým režimem k smrti odsouzen tehdejší katalánský premiér Lluís Companys. Hned následujícího rána byl popraven zastřelením v barcelonské pevnosti na Montjuïku. Na 79. výročí této události tedy nakonec vyšlo rozhodnutí o vině devíti zastánců katalánské nezávislosti. Sedmičlenný tribunál v čele s předsedou Manuelem Marchenou katalánským politikům uložil tresty odnětí svobody ve výši 9-13 let, ve stejném rozmezí soud odsouzeným udělil i zákaz výkonu veřejných funkcí.
Devítka odsouzených katalánských politiků a občanských aktivistů (Foto: ANC)

 Soudní proces probíhal na jaře tohoto roku, celé léto pak sedmičlenný tribunál pod vedením Manuela Marcheny strávil nad formulací rozsudku. Výsledný dokument má takřka 500 stran, o konečném verdiktu se však v médiích špitalo již několik týdnů. Nejvyšší soud nakonec nevyhověl prokuratuře, podle níž se obžalovaní politici dopustili násilné vzpoury (rebelión), ale dal za pravdu návrhu státních zástupců, podle nichž se Katalánci provinili nižším stupněm trestného činu vzpoury/povstání* (sedición). Čtveřice bývalých ministrů katalánské vlády v čele s vicepremiérem Oriolem Junquerasem byla odsouzena i za trestný čin zpronevěry kvůli údajnému zneužití veřejných fondů k organizaci referenda. Celkem soud rozhodl o osudu dvanácti obžalovaných, konečné, pravomocné tresty jsou následující:
  • ORIOL JUNQUERAS (vicepremiér): 13 let odnětí svobody
  • DOLORS BASSA (ministryně práce a soc. věcí): 12 let odnětí svobody
  • RAÜL ROMEVA (ministr zahraničních věcí): 12 let odnětí svobody
  • JORDI TURULL (ministr-mluvčí kat. vlády): 12 let odnětí svobody
  • CARME FORCADELL (předsedkyně kat. parlamentu): 11,5 roku odnětí svobody
  • JOAQUIM FORN (ministr vnitra): 10,5 roku odnětí svobody
  • JOSEP RULL (ministr místního rozvoje): 10,5 roku odnětí svobody
  • JORDI CUIXART (aktivista, předseda Òmnium Cultural): 9 let odnětí svobody
  • JORDI SÀNCHEZ (aktivista, předseda ANC): 9 let odnětí svobody

Ve všech případech byl udělen i stejně vysoký trest v podobě zákazu výkonu veřejných funkcí. Další trojice bývalých ministrů (Meritxell Borràs, Carles Mundó a Santi Vila) od soudu odešla pouze s trestem za neposlušnost v podobě pokuty 60 000 € a zákazu výkonu veřejných funkcí po dobu 20 měsíců. Udělené tresty jsou možná až nad očekávání tvrdé, soud se dle výkladu některých právníků mohl i při zachování stejného trestného činu rozhodnout pro shovívavější variantu trestů, alespoň tak to praví články 547 a 548 španělského trestního zákoníku. Soud své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že všichni odsouzení ze svých pozic vytvořili de facto organizované zločinné spolčení s cílem přesvědčit obyvatele Katalánska, že organizace referenda bude prvním krokem ke vzniku samostatné Katalánské republiky. Velkou úlohu při rozhodování v tomto ohledu hrály dva zákony schválené v katalánském parlamentu 6.-7. září 2017, které však byly okamžitě pozastaveny španělským ústavním soudem.

Z tábora zastánců nezávislosti se ozývá zcela očekávaná a v mnoha směrech i oprávněná kritika. Dnešní rozsudek poměrně jasně dokládá vůli španělských státních struktur co nejexemplárněji potrestat všechny, kteří si dovolili zaútočit na jednu z nejsvětějších částí španělské ústavy - územní celistvost španělského království. Jediným praktickým výsledkem jednání katalánské vlády na podzim 2017 bylo uspořádání nelegálního referenda. Dříve španělské zákony pamatovaly i na tuto eventualitu, nicméně něco takového přestalo být trestné v roce 2005. Španělská prokuratura tedy přišla s myšlenkou zločinného spolčení, jehož prokázání je maximálně pochybné. Přesto na takřka pěti stech stranách tribunál došel k závěru, že většina obžalovaných je v této záležitosti vinna. Velmi kontroverzní částí rozsudku jsou zejména vysoké tresty pro občanské aktivisty Jordiho Cuixarta a Jordiho Sàncheze a tehdejší předsedkyni regionálního parlamentu Carme Forcadell. V praxi totiž tato trojice mohla do samotného konání referenda zasáhnout jen minimálně. Carme Forcadell tak byla ve své podstatě odsouzena za to, že v parlamentu povolila debatu o zákonech vedoucích k nezávislosti (mnohem spíš jí ale španělská justice nemůže zapomenout, že právě ona ještě jako bývala předsedkyně občanského hnutí ANC stála za klíčovým posunem katalánských politických elit směrem k myšlence nezávislosti). Cuixart a Sànchez byli, řečeno s lehkou nadsázkou, odsouzeni k devíti letům za organizaci poklidné čtyřicetitisícové demonstrace.

Příjezdová cesta ke katalánské věznici Lledoners nedaleko městečka Sant Joan de Vilatorrada (2019)

Ačkoliv je španělský nejvyšší soud v praxi konečnou instancí, očekává se, že odsouzení se pokusí odvolat nejprve ke španělskému ústavnímu soudu, ačkoliv je již nyní jasné, že celý případ nakonec skončí u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Zde se však celá kauza může táhnout dalších několik let. V nejbližších hodinách navíc dojde ke znovuaktivaci eurozatykačů na uprchlé ministry katalánské vlády v čele s expremiérem Carlesem Puigdemontem. Španělská justice bude chtít politiky, žijící nyní v exilu, dostat za každou cenu. V následujících měsících tak bude opět živo i na evropské půdě. Ale zpět k politikům již odsouzeným. Ve hře jsou čistě teoreticky i některé další možnosti, jak jim zkrátit či prominout trest (všichni si však již odseděli více než rok ve vazbě, v případě Jordiho Cuixarta a Jordiho Sàncheze dokonce celé dva roky). Výrazný krok k dialogu v tomto ohledu může učinit španělská vláda, a to v podobě udělení milosti či schválení určitého druhu amnestie. Podle vyjádřeních současných vládních činitelů však nic takového není na pořadu dne (více zde a zde). Nutno dodat, že samotný vězeňský režim může odsouzeným politikům značně zpříjemnit sama katalánská vláda, která má (alespoň prozatím) ve své kompetenci shodou okolnosti i vězeňství. V praxi by tak čistě teoreticky mohlo dojít i k výraznému konfliktu v případě, že by se katalánská vláda pokusila vězně propustit "na vlastní pěst". To samozřejmě není tak jednoduché a tuto možnost oficiálně popřel i katalánský premiér Torra, nicméně v případě konfrontačního přístupu by to mohla být poměrně zajímavá karta ve hře. Důležitým aspektem může být ještě další evropská karta. Junqueras i Puigdemont byli před několika měsíci zvoleni europoslanci, čistě teoreticky by se tak na ně měla vztahovat s tím související imunita. O té Junquerasově se shodou okolností u evropských soudů začalo jednat již dnes. Pokud by mu nakonec byl mandát přeci jen přisouzen, znamenalo by to pro něj propustku z vězení. V případě Puigdemonta by analogická situace mohla vést až k tomu, že by se mohl vrátit na španělské/katalánské území, aniž by mu hrozilo zatčení.

 Jak už se v tomto španělsko-katalánském konfliktu stává tradicí, nesmyslně tvrdý rozsudek samozřejmě celý konflikt nevyřeší, naopak jen přilije olej do ohně. Je to konstanta posledních let. Vždy, když se zdá, že se tábor zastánců nezávislosti definitivně rozhádal, španělská strana okamžitě přispěchá s naprosto hloupým rozhodnutím, které zastánce nezávislosti stmelí. Člověku by se skoro chtělo říct, že to musí být cílené ve snaze zakrýt nějakou monstrózní korupci či neschopnost řešit základní problémy španělské společnosti... Ať už je to jak chce, zastáncům nezávislosti může tento rozsudek výrazně pomoct již v předčasných volbách do španělského parlamentu, dost možná i na úkor v zemi vládnoucích socialistů (PSOE).

 Pobouření katalánské společnosti se však nemusí projevit pouze ve volbách. Vzhledem k výši trestů můžeme v následujících dnech a týdnech očekávat poměrně masivní demonstrace a další akce, jimiž zastánci nezávislosti vyjádří svůj nesouhlas s rozhodnutím španělské justice. Ihned po oznámení rozsudku se v katalánských městech začali scházet protestující. Tisíce manifestantů ucpaly některé dopravní komunikace ve vnitrozemí i v katalánské metropoli. Ani policejní posily nakonec nestačily odolat náporu nespokojených protestujících na několika strategických místech, zejména pak na barcelonském letišti, které na určitou dobu zablokovaly tisíce lidí. Místní policie proti nim dokonce musela zakročit silou, i tak bylo nakonec pár letů zrušeno. Přerušené byli nebo jsou i některé další komunikace - například dráha rychlovlaků AVE či dálnice AP-7. Očekává se, že v dalších dnech se budou podobné záležitosti opakovat, ve hře zůstává i možnost větší stávky koncem tohoto týdne.

Jak o rozsudku informují české zpravodajské weby?



*Žaloba po celou dobu operovala zejména s termínem rebelión, což je podle španělského trestního zákoníku (čl. 472) trestný čin veřejného a násilného povstání s cílem zrušit, narušit či změnit španělskou Ústavu, popřípadě instituce v ní zmíněné. Mezi výčtem cílů je například i vyhlášení nezávislosti části národního území. V českém prostředí by se dal přirovnat ke zločinu vlastizrady. Již od samého počátku procesu však bylo jasné, že k žádnému násilí v průběhu organizace katalánského referenda za nezávislost nedošlo, proto se nakonec soud přiklonil k trestnému činu, na nějž španělský trestní zákoník (čl. 544) pamatuje jako na sedición (z latinského seditio), což španělský právní řád kvalifikuje jako "veřejné a bouřlivé vyzývání k nedodržování zákonů či soudních rozhodnutí, ale bez použití násilí" a do češtiny by se dalo přeložit jako "povstání" či "vzbouření se", ačkoliv některá česká média používají termín "podněcování ke vzpouře". Tak či onak jde v praxi o nižší stupeň vzpoury.

@ v
Témata:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)