Catalunya 2011: Barcelona: "Ohnivá růže", verze 2019

Ve své více než dvoutisícileté historii zažila Barcelona mnoho násilností. Možná víc než mnohé další evropské metropole. A nemluvíme tu jen o útocích zvenčí (bombardování či jiné projevy válečných konfliktů), nýbrž o nepokojích občanských. Revolucionářská nálada totiž Katalánsko a s ním i jeho hlavní město totiž vždycky jednou za čas dostihne. Německý filosof a spoluzakladatel marxismu Friedrich Engels (1820-1895) dokonce kdysi prohlásil, že nikde na světě nikdy nebylo tolik barikád v ulicích jako právě v Barceloně, a to dokonce ani v Paříži za časů slavné francouzské revoluce.

K velkým nepokojům v Barceloně docházelo zejména na přelomu 19. a 20. století s vrcholem v podobě tzv. Tragického týdne z léta 1909. Právě tehdy se Barceloně začalo přezdívat La Rosa de Foc (Ohnivá růže). Toto označení se nyní znovu objevilo v souvislosti s reakcí na pondělní rozsudek nad devíti katalánskými politiky a občanskými aktivisty. Od té doby katalánská metropole i některá další katalánská města po večerech a nocích připomínají spíše válečnou zónu. Vzduchem tu létají dlaždice a zápalné láhve, jimž se policie brání zakázanými gumovými projektily. Atmosféra je prosycena hustým dýmem z hořících kontejnerů na odpadky a dalšího městského mobiliáře. Taková reakce části katalánské společnosti se dala čekat a vlastně je i pochopitelná. V řadách zastánců nezávislosti roste zoufalství z pochopení, že cesta k nezávislosti zkrátka nepovede jen skrze mírové pochody a spoléhání se na všeobjímající evropskou myšlenku.

Policejní jednotky, hořící barikády, nepořádek... Barcelona, říjen 2019 (Foto: Diari ARA)

Podíváme-li se na řeč statistik, za uplynulý týden došlo v Katalánsku k mohutným protestům, které se často zvrhli v násilné střety s policií a ničení veřejného či soukromého majetku. Během šesti nocí bylo zraněno takřka 600 osob. Většinou šlo o lehčí zranění způsobené obušky, nicméně přibližně desítka osob dorazila do nemocnice ve vážném stavu. Čtyři osoby během protestů přišly o oko, a to pravděpodobně ve všech případech v důsledku zásahu gumovými projektily ze strany španělské policie, jejichž používání je v Katalánsku zakázané. Ze střetů s nejtvrdším jádrem protestujících si nějaké zranění odneslo i přes 250 policistů, tři španělští policisté jsou podle médií taktéž ve vážném stavu. Protesty se podepsaly i na více než dvou stovkách policejních vozů, v ulicích katalánských měst, především ale v Barceloně, vyrostly improvizované barikády, často utvořené z hořících kontejnerů na odpadky a dalších částí městského mobiliáře. Škoda na soukromém majetku či na majetcích veřejných zatím nebyla vyčíslena, ale jistě půjde o statisíce či miliony eur. Katalánská či španělská policie při protestech zadržela takřka 200 osob, některé z nich obvinila a za výtržnictví či útok na veřejného činitele jim hrozí až šestiletý trest.

K nejtvrdším střetům došlo hned v pondělí odpoledne a večer na barcelonském letišti, druhou největší aktivitu výtržníků policie zaznamenala v noci z pátku na sobotu, kdy počet incidentů umocnila generální stávka. Z celkového pohledu tak španělsko-katalánský konflikt získal nový rozměr. Nutno ovšem dodat, že násilné protesty rozhodně nejsou vizitkou více než dvou milionů zastánců katalánské nezávislosti, ačkoliv Katalánců je mezi protestujícími drtivá většina. Profil aktivních demonstrantů na barikádách je však minimálně ideologicky různorodý.

Policisté na barikádách (Foto: La Vanguardia)

V praxi byste mezi tvrdým jádrem protestujících našli jen velmi málo členů některé ze stran podporujících nezávislost regionu, případně členů Výborů na obranu republiky (CDR). Velkou část bojujících výtržníků tvoří všeobecně nespokojená mládež širokého ideového spektra. Mnoho z nich jistě vyznává spíše anarchistické ideály, překvapivě často se ale na barikádách setkáte i s odpůrci nezávislosti. Jedno má ale velká většina protestujících společné - jde o velmi mladé lidi mezi 15-30 lety, kteří nejsou nikterak centrálně organizováni a na demonstrace se svolávají pomocí sociálních sítí (Twitter, Instagram) či dalších komunikačních kanálů (Telegram, WhatsApp). Spojuje je také všeobecná nenávist k policii (v tomto případě je pak již jedno, jestli jde o policii španělskou či katalánskou) a nespokojenost s celkovou životní situací své generace. V řadě z nich se již delší dobu kumuluje nespokojenost se současným systémem, jenž jim neposkytuje prakticky žádnou jistotu. Neustále rostoucí ceny bydlení, nejistá a špatně placená práce i při vysoké kvalifikaci, stupňující se obavy o budoucnost s věčným strašákem v podobě výrazů jako "ekonomická krize" nebo "globální oteplování"... Přičtěme si k tomu jistou nevybouřenost a touhu za něco bojovat. Svým způsobem trochu připomínají generaci protestujících z roku 2011, tehdy však společnost drtila skutečná finanční krize.

Současná mladá generace se však v posledních měsících inspirovala ve francouzském hnutí tzv. žlutých vest, případně v masivních protestech v Hongkongu. Ty totiž na rozdíl od poklidných milionových průvodů přinášejí skutečné a hmatatelné výsledky. Alespoň tak se to na první pohled velké části demonstrujících jeví. S tím souvisí i množící se spekulace o participaci mnoha zahraničních chuligánů, kteří si Katalánsko vybrali za své nové bitevní pole. Francouzští, řečtí nebo němečtí anarchisté se prý stále častěji objevují v první linii barcelonských protestů. Na některých místech se k nim přidávají také přistěhovalci z Latinské Ameriky či některých afrických zemí. Ani v těchto kolektivech se policie netěší velké oblibě, forma masových demonstrací, kde se jednotlivec snadno ztratí, tak má svůj půvab i pro ně. A nějaká nezávislost jim může být docela ukradená.

Bude zajímavé sledovat, jestli se noční řádění v ulicích katalánských měst bude opakovat i v dalších týdnech. Nicméně i tento jediný týden stačit poukázat na jeden z mnoha paradoxů pondělního rozsudku nad katalánskými politiky. Zatímco výtržníkům, kteří na katalánských ulicích opakovaně zapalují popelnice a házejí po policejních složkách dlažební kostky, hrozí v nejhorších případech pár let vězení, na dlouhých 9-13 let byli odsouzeni politici a občanští aktivisté, na jejichž demonstracích nikdy k žádným násilnostem nedošlo ani náznakem. Tedy dokud se do věci 1. října 2017 nevložila španělská policie... Barcelona každopádně znovu dostává své dávné přezdívce "Ohnivá růže"; otázkou je, kdy demonstrantům opět dojdou síly a odhodlání. A jestli se jim, ještě než toto nastane, podaří něco změnit...