Katalánské politické strany (2026)

V Česku se o katalánských politických stranách příliš často nemluví. Výjimkou bylo snad jen období kolem roku 2017, kdy se část katalánské společnosti chtěla odtrhnout od Španělska. Pravdou je, že katalánský politický systém byl od konce frankismu po dlouhou dobu velmi stabilní: v letech 1980-2003 regionu vládlo koaliční uskupení Convergència i Unió (CiU) v čele s premiérem Jordim Pujolem. Vše podstatné z této doby tak shrnuje studie Katalánské politické strany od prof. Maxmiliána Strmisky, která vyšla roku 2003. Jenže právě rok 2003 byl pro katalánskou politickou scénu důležitým přelomem. Pujolův odchod do politického důchodu zahájil období nestability. Jen jedinému z jeho dosavadních sedmi následníků se podařilo v roli katalánského premiéra vládnout po celé standardní čtyřleté volební období, o soudních tahanicích či nucených odchodech do exilu ani nemluvě. Za poslední čtvrtstoletí se panorama katalánských politických stran dost zásadně proměnilo. Některé nové vznikly, jiné se sloučily, a některé dokonce už stihly vzniknout i zaniknout. Na to, jak vypadá současný katalánský parlament, se podíváme v následujícím článku. 

Bývalí katalánští premiéři Carles Puigdemont (2016-2017) a Jordi Pujol (1980-2003) 
na setkání v Prats de Molló v listopadu 2026 (Foto: Instagram)

O tom, jak funguje katalánský politický systém, jsme už psali jinde. Připomeňme si, že Katalánsko je v současnosti jedním ze sedmnácti autonomních regionů, do nichž je rozděleno Španělské království. Každý z těchto regionů má určitý stupeň autonomie a z ní vyplývající množství pravomocí, které jsou v některých případech pro všechny regiony stejné (např. zdravotnictví či školství, vlastní volené instituce), avšak v jiných případech jde o pravomoci velmi specifické (např. vlastní policejní složky, fiskální pakt apod.). Tyto pravomoci jsou ukotveny v tzv. autonomních statutech, přičemž každý region má svůj vlastní statut. Jde v podstatě o něco na způsob regionální ústavy, z níž vyplývají též regionální instituce (vláda, parlament apod.).

Katalánský autonomní statut definuje institucionální systém, který politicky zodpovídá za výkon regionální samosprávy. Tento systém nese označení Generalitat de Catalunya a tvoří ho katalánský parlament, vláda, premiér a další instituce (ombudsman, televizní a rozhlasová rada, úřad pro styk se zahraničím apod.). Ve své podstatě jde o velmi rozvinutou úřednickou strukturu, která ve většině případů kopíruje administrativu leckterého suverénního státu, avšak v některých oblastech tato administrativa nedisponuje tak širokými pravomocemi. Nicméně v katalánské regionální vládě najdeme běžná ministerstva, která pod sebou mají běžnou agendu, např. Departament d’Unió Europea i Acció Exterior (obdoba ministerstva zahraničí) řídí katalánské delegace po celém světě a Departament d’Interior i Seguretat Pública (obdoba ministerstva vnitra) má pod sebou katalánskou policii (Mossos d’Esquadra).

Katalánský parlament má na starosti každodenní fungování regionu a vydávání zákonů s regionální platností. Ve své moderní podobě existuje od roku 1980 a jak už bylo řečeno, prvních 23 let jeho existence si ho zcela podmanil Jordi Pujol. Jeho středopravicovou vládu vystřídaly v letech 2003-2010 středolevicové koalice stran PSC, ERC a ICV. Ačkoliv šlo o období vcelku stabilní, došlo v něm k několika klíčovým událostem, které měly vliv na pozdější rozdrobenost parlamentu. Máme na mysli zejména proces schvalování nového znění autonomního statutu a jeho pozdější okleštění ze strany španělského ústavního soudu. Následující dění znamenalo otřes zejména pro katalánskou pravici, kde si voliče dřívějšího hegemona CiU rozebralo hned několik stran. O tom, jak vypadá současná mapa katalánských partají, si něco málo povíme na následujících řádcích (strany řadíme podle počtu mandátů získaných v posledních regionálních volbách). Pro lepší pochopení katalánské politiky může sloužit i následující graf, jenž v sobě zahrnuje obě osy, okolo nichž se točí katalánský stranický systém prakticky již od onoho roku 1980. Katalánské politické strany totiž nelze vnímat pouze v tradičním smyslu (levice-pravice), nýbrž je třeba brát v potaz i jejich nacionalistickou orientaci (prokatalánská-prošpanělská). Toto dělení považujeme za stále vcelku platné, ačkoliv i do katalánské politiky dorazila mohutná vlna populismu, která těmito běžnými politologickými kategoriemi docela otřásla.

Tradiční dělení katalánských politických stran podél dvou os, ideologické a národnostní
(Foto: Centre d'Estudis d'Opinió, 2026)

PARTIT DELS SOCIALISTES DE CATALUNYA (PSC)
Katalánská odnož celošpanělsky působící a nyní vládnoucí Socialistické strany (Partido Socialista Obrero Español, PSOE). PSOE je klasickou proevropsky laděnou sociálnědemokratickou stranou, která ve Španělsku vládla v letech 1982-1996, 2004-2011 a od roku 2018 do současnosti. I v Katalánsku je místní varianta socialistů vcelku úspěšná. Hlavní slovo v regionální vládě měla PSC v letech 2003-2010 (premiéři Pasqual Maragall a José Montilla) a nově též od roku 2024, kdy strana pod vedením současného katalánského premiéra Salvadora Illy získala 42 křesel. Ideologicky jde o typickou středolevicovou stranu, která však důsledně hájí územní celistvost Španělska. Strana je tedy jasně proti katalánské nezávislosti, avšak na rozdíl od pravicových stran jako je PP nebo VOX nemá problém s určitou autonomií regionů či jejich jazykovou politikou. V rámci PSC existují různé ideologické proudy, některé z nich se doposud nevzdaly myšlenky na federalizaci Španělska, jde však o výraznou menšinu.

JUNTS PER CATALUNYA (Junts)
Zjednodušeně řečeno je uskupení Junts nástupcem dlouholeté v Katalánsku vládnoucí koalice CiU. Zastupuje tedy především pravicové a středopravicové voliče se silným důrazem na nezávislost Katalánska. Předsedou strany je bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont, jenž byl hlavním strůjcem katalánského referenda v roce 2017. Kvůli následnému soudnímu procesu se uchýlil do exilu, v němž prozatím setrvává. Díky rozhodnutí evropských soudů je však pravděpodobné, že se do Katalánska vrátí ještě před koncem roku 2026. Strana Junts se však v posledních letech potýká s prudkým pádem preferencí - mnoho voličů jí svou dravou rétorikou přebírá extrémně pravicová strana Aliança Catalana. Je tedy otázkou, jestli ji Puigdemont dokáže znovu vzkřísit.

ESQUERRA REPUBLICANA DE CATALUNYA (ERC)
Nejstarší parlamentní strana v Katalánsku. Vznikla v březnu 1931, jen pár týdnů před zrodem Druhé španělské republiky, během níž byla nejdůležitější politickou stranou v regionu. ERC sebe samu definuje jako středolevicovou stranu sociálně-demokratického typu, která je pro nezávislost Katalánska. Jejím předsedou je od roku 2011 Oriol Junqueras, jeden z lídrů boje za uspořádání referenda o nezávislosti z roku 2017. ERC byla součástí vládní koalice v letech 2003-2010 spolu s PSC a v letech 2016-2024 nejprve společně s Junts a později sama v rámci menšinové vlády. Strana si zakládá na dobré reputaci a na naprostém minimu jakýchkoliv korupčních kauz.

PARTIT POPULAR (PP)
Katalánská pobočka španělské Lidové strany (Partido Popular, PP) získala v posledních volbách do katalánského parlamentu 15 křesel. Jde o jednu ze dvou tradičně nejsilnějších španělských stran, které se od konce frankistické diktatury ve Španělsku střídaly u moci. Španělsku PP vládla v letech 1996-2004 a 2011-2018. Zejména druhé zmiňované období bylo spojeno s nesmlouvavým postojem vůči katalánským snahám o nezávislost. Lidovci nejprve všemožnými způsoby blokovali nové znění autonomního statutu, později svým jednáním pomohli vyeskalovat situaci okolo katalánského referenda za nezávislost, což vedlo mimo jiné k tomu, že se strana v rámci regionálních voleb v letech 2017 a 2021 jen stěží dostala do katalánského parlamentu. 

VOX
Extrémně pravicová celošpanělsky působící strana VOX vznikla roku 2013. Španělsko se dlouho pyšnilo tím, že na rozdíl od mnoha jiných evropských států do jeho celonástátního parlamentu nepronikla extrémní pravice. Bylo to způsobeno především tím, že politika PP dlouhodobě dokázala uspokojit i poměrně silnou část extrémně smýšlejících Španělů. Pro některé členy i voliče však byla politika lidovců příliš benevolentní - tak vznikl VOX. Do španělského parlamentu tato strana pronikla v roce 2019 a od té doby stále mírně posiluje. V katalánském parlamentu má své zastoupení od roku 2021 (v současnosti 11 mandátů). Její politický program je silně konzervativní, strana je výrazně proti migraci (zejména muslimské), přátelsky nakloněná není ani komunitě LGBTI. Prosazuje též španělský centralismus, je tedy proti současnému regionálnímu uspořádání Španělska a zejména proti jakýmkoliv prvkům regionální autonomie. V případě, že by strana výrazně uspěla v listopadových volbách do španělského parlamentu, je pravděpodobná její spolupráce s lidovci. Taková koalice by mohla představovat potíže např. pro vitálnost katalánského jazyka a kultury.  

COMUNS SUMAR (CS)
Tato volební koalice je současným východiskem politického prostoru nalevo od PSOE/PSC, nicméně v historii se ve volbách do katalánského i španělského parlamentu prezentovala pod různými názvy a v různém složení. Lídryní koalice je v Katalánsku Jessica Albiach, výraznou postavou Comuns je i bývalá barcelonská starostka Ada Colau. Z hlediska politické orientace jde o výrazně levicově orientované uskupení s důrazem na ekologii či lidská práva. Z hlediska katalánské politiky je důležité zmínit, že větší část voličů této koalice je spíše proti myšlence katalánské nezávislosti. V současném katalánském parlamentu má uskupení 6 mandátů. Podle posledních volebních průzkumů by si je mohlo udržet i v příštích volbách.

CANDIDATURA D'UNITAT POPULAR (CUP)
Uskupení, jež se v posledních volbách do katalánského parlamentu prezentovalo pod názvem Candidatura d'Unitat Popular - Defensem la Terra (CUP-DT), je souborem levicových až extrémně levicových stran, které v katalánské politice působí od počátku 90. let 20. století. Do regionálního parlamentu se však jeho zástupci dostali poprvé až v roce 2012. Od té doby pravidelně získávají mezi 3 a 10 mandáty. Nejde o stranu hierarchického typu, CUP tedy obvykle nemá výrazného či dlouhodobého lídra. O zásadních programových bodech všichni členové obvykle hlasují na stranických sněmech. V tomto ohledu je lze trochu připodobnit např. k českým Pirátům. Mezi zásadní témata tohoto uskupení patří boj za katalánskou nezávislost, pankatalanismus, ekosocialismus či feminismus. Výraznou roli sehrálo CUP zejména v letech 2015-2017, kdy bez něj nebylo možné sestavit regionální vládu. CUP sice ve vládě nezasedalo, avšak jejich hlasy byly klíčové například při pokusu o uspořádání katalánského referenda o nezávislosti z roku 2017. 

ALIANÇA CATALANA (AC)
Tato politická strana vznikla v roce 2020 v katalánském městě Ripoll oddělením od extremistické strany Front Nacional de Catalunya (FNC). Její předsedkyní je od samotného vzniku současná ripollská starostka Sílvia Orriols. Aliança Catalana je považována za extrémně pravicovou stranu. Podobně jako celošpanělskou stranu VOX tuto partaj charakterizuje odpor k imigraci a silná islamofobie. Zároveň se však prezentuje jako výrazně protišpanělská strana, která je pro nezávislost Katalánska. V současném katalánském parlamentu má pouze dva poslance, nicméně podle posledních volebních průzkumů se zdá, že na její zvláštní programový mix a protimigrační rétoriku slyší celá řada voličů z katalánského vnitrozemí, zejména tradiční voliči CiU/Junts. Podle těchto průzkumů by se mohla Aliança Catalana v příštích regionálních volbách stát druhou či třetí nejsilnější stranou v katalánském parlamentu.

Nejnovější průzkum z října 2026 - volby do katalánského parlamentu (Foto: Diari ARA)