Josep Maria Coll i Bacardí

Ačkoliv je Terrassa třetím nejlidnatějším katalánským městem, pro většinu turistů i místních zůstává téměř neobjeveným architektonickým skvostem. Přitom se může pochlubit poklady hned několika talentovaných architektů z přelomu 19. a 20. století. Mezi stavitele, kteří ve městě zanechali nejvýraznější stopu, patřil bezpochyby Josep Maria Coll i Bacardí, jenž Terrassu během své tragicky krátké profesní dráhy obohatil o spoustu nového.

Pavilon v Parc de la Desinfecció (Foto: EFA Arquitectes)

Josep Maria Coll i Bacardí (1878-1917) byl katalánský architekt. Narodil se v Barceloně a roku 1907 získal na místní univerzitě titul architekta. Byl tedy silně ovlivněn dobíhajícím katalánským modernismem, v němž se však nezapře ani silná inspirace vídeňskou secesí. O jeho studentských či prvních pracovních projektech toho moc nevíme, svůj profesní život však spojil s městem Terrassa, kde již roku 1910 navrhl poutní kapli Ermita Sagrat Cor de Jesús. O rok později zde vyhrál konkurz na městského architekta, funkce, které se oficiálně ujal od 1. ledna 1912.

A pravdou je, že v Terrasse ho čekala spousta práce. Město se prudce rozvíjelo. Díky místnímu průmyslu se sem stěhovalo čím dál víc lidí, a tak bylo třeba urbanizovat stále širší oblast. To byl ostatně jeden z jeho prvních a největších úkolů: navrhnout architektonické uspořádání oblasti údolí potoka Vallparadís s cílem přeměnit ho na městský park. Coll i Bacardí navíc využil situace a v nově vznikajícím parku si pořídil parcelu, pro niž navrhl krásnou vilku, jež se měla stát jeho novým domovem. Vilu, kterou dnes obyvatelé Terrassy znají pod názvem Casa Baumann, si však užil jen krátce. Čtyři roky po jejím dokončení nečekaně podlehl plicní chorobě, která tak ve věku 38 let připravila Terrassu o talentovaného a velmi oblíbeného městského architekta. Pozůstalí dům prodali, a tak se Casa Baumann stala majetkem švýcarského obchodního zástupce, který ho využíval až do začátku 60. let 20. století. O něco později vila přešla do majetku města, jež se postaralo o kompletní rekonstrukci a začalo prostor využívat pro vlastní účely. Dnes je v něm volnočasové centrum a příjemný bar.

Ve své roli městského architekta se Coll i Bacardí snažil o vybudování co nejzdravějšího prostředí pro místní obyvatele, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že polovinu města zabíraly nejrůznější továrny. V tomto ohledu si zcela notoval s tehdejším starostou Josepem Ullésem, který se nadchl pro myšlenku (nebo s ní sám přišel, dnes už těžko říct) vystavět na kraji města jakési sanační centrum, které by město chránilo před epidemiemi. Z původně ambiciózního projektu Parc de la Desinfecció (1912-1920) se nakonec podařilo zkonstruovat jediný pavilon, kolem něhož dnes najdeme park věnovaný právě architektovi Coll i Bacardímu. V onom pavilonu docházelo ke sterilizaci a čištění oděvů nemocných apod. Dodnes patří k nejzajímavějším městským stavbám, ačkoliv ho najdete na samém okraji Terrassy. Slouží jako technické zázemí pro kontrolu kvality místní vody. Některé další projekty a stavby tohoto předčasně zesnulého architekta naleznete např. zde.

Casa Baumann (Foto: EFA Arquitectes)