27. 10. 2025

Viena (a další katalánské fast foody)

Podobně jako každá evropská metropole i Barcelona nabízí svým obyvatelům a návštěvníkům nepřeberné množství podniků s rychlým občerstvením. Některé z těchto podniků zároveň jinde budete hledat jen těžko, neboť jejich původ je právě zde, v Katalánsku. Tuto katalánskou stopu si nesou kupříkladu řetězec specializující se na bagety Pans & Company nebo středomořský all you can eat restaurant FrescCo. Oba jsou však již více než dekádu majetkem portugalského konglomerátu Ibersol. Minimálně jeden veleúspěšný katalánský řetězec však zůstal svému původu věrný i dnes, více než půlstoletí po svém vzniku. Najdete ho v každém větším katalánském městě a dvě pobočky vás přivítají také v Andoře. Řeč je o síti restaurací VIENA, které byste při své návštěvě Katalánska rozhodně neměli vynechat.   

Interiéry restaurací katalánského řetězce VIENA (Foto: vlastní koláž)

Historie této restaurační sítě je přitom původně spojena s textilním průmyslem a městem Sabadell. Firmu založili pánové Silvestre Siscart a Pere Llorens - první z nich byl odborníkem na pracovní a výrobní postupy, druhý se specializoval na design. Jeden druhému dodával vlákna a nitě, postupně se spřátelili a jak to tak bývá, slovo dalo slovo... a restaurace byla na světě. Ve chvíli, kdy už textilní průmysl v Katalánsku mlel z posledního, Siscartovi došlo, že mu v rodném Katalánsku chybí něco, co objevil na svých pracovních cestách - frankfurtské párky, tedy přesně řečeno množství stánků, které z párečků udělaly symbol rychlého občerstvení. Nutno dodat, že to nebyla tak docela pravda. Už koncem 50. let 20. stol. v sousedním městě Terrassa mohl člověk občas natrefit na stánek s německými párečky, z něhož se od 60. let stal dodnes populární i když nikterak rozšířený řetězec Casa Vallès, na který natrefíte též v Barceloně a Badaloně.

Vraťme se ale do města Sabadell. Siscart s Llorensem nakonec nashromáždili potřebné úspory a v roce 1969 otevřeli podnik s názvem Frankfurt Joff. Úspěch se dostavil na počkání a o šest let později už Siscart s Llorensem kontrolovali čtveřici podniků, jimž dali jednotný název Viena. Když roku 2008 předali rodinný byznys následující generaci, Viena se mohla pochlubit dvěma desítkami restaurací a ročním obratem okolo 60 milionů €. O nesporné kvalitě a vynikající chuti produktů restaurací Viena se začali dozvídat i čtenáři po celém světě - např. vlivný deník The New York Times označil roku 2006 jeden z jejich sendvičů za nejlepší na světě.

Klíčem k úspěchu bylo od samého začátku zejména to, že si Viena produkuje své vlastní pečivo i uzeniny. Není tak závislá na externích dodavatelích a lépe dokáže kontrolovat vynikající kvalitu. Další výhodou je, že se dokáže adaptovat na lokální (katalánské) chutě, ale zároveň je schopna nabídnout něco z dalších evropských kuchyní. Průzkum okolních trhů a inspirace v tradičních pokrmech evropských sousedů je pro Vienu dodnes jedním ze základů firemního know-how. Ačkoliv jsou jejich sendviče naprostou stálicí menu, v praxi se nabídka neustále drobně obměňuje a některé položky se v tomto fastfodovém řetězci objevují pouze sezónně. V neposlední řadě u svých klientů bodují prostorným a designově různorodým, avšak velmi povedeným prostředím, v němž se konzument cítí velmi příjemně.

Dnes je Viena jedním z nejrozšířenějších restauračních řetězců v Katalánsku a jak už bylo řečeno, zavítat můžete i do dvou místních poboček v Andoře. Padesátka podniků zaměstnává okolo 1 500 lidí a generuje obrat přes 90 milionů € ročně. Strategií firmy je přitom jen pozvolný růst - většina zisku se opětovně investuje do lepších technologií či přívětivějšího prostředí restaurací. Pokud se tedy v nejbližší době do Katalánska vydáte, zpestřete si výlet kupříkladu návštěvou autentického katalánského fastfoodu.

24. 10. 2025

Lluís Permanyer (1939-2025)

Barcelona přišla o svého kronikáře. Zemřel významný katalánský novinář Lluís Permanyer (1939-2025). Psal doslova až do posledního okamžiku - poslední článek mu vyšel přímo v den úmrtí. Zanechal po sobě impozantní novinářské i audiovizuální dílo. Po takřka šest dekád se s jeho myšlenkami a postřehy ze světa umění mohli setkávat zejména čtenáři deníku La Vanguardia. Věčný elegán připomínající distingvovanost přelomu 19. a 20. stol. zemřel 23. října 2025 na infarkt.

Lluís Permanyer, 1939-2025 (Foto: 3Cat)

Narodil se v Barceloně, jen pár měsíců po konci španělské občanské války. Tak trochu pod tlakem rodičů vystudoval právnickou fakultu, ale ještě při studiích začal přispívat do tehdy velice populárního časopisu Destino. V něm zpopularizoval mimo jiné tzv. Proustův dotazník, pomocí něhož pro časopis vyzpovídal mnoho světově známých osobností ze světa umění a literatury. Od roku 1966 začal pracovat v nejprestižnějším katalánském deníku La Vanguardia, kde se zaběhl nejprve v zahraniční sekci novin, avšak čím dál častěji ho lákala ryze kulturní témata. Se změnou režimu se rozhodl mnohem víc zabývat domácí scénou a to už byl jen krůček k tomu, aby se stal jakýmsi neoficiálním kronikářem katalánské metropole. 

Kromě enormního množství článků v deníku La Vanguardia Permanyer své hluboké znalosti umění i rodného města zúročil ve více než osmdesáti monografiích, mezi něž patří zejména několik stěžejních studií o katalánském modernismu či životopisy slavných malířů (Dalí, Miró), s nimiž Permanyer v průběhu života navázal čilá přátelství. Díky jeho přátelství se sochařem Eduardem Chillidou se barcelonský Parc de la Creueta del Coll může chlubit jednou z umělcových nejvýraznějších instalací. Dobrou polovinu monografií však tvoří knihy věnované Barceloně, včetně jednoho románu (Un amor a l'ombra de pedra blava). Jen málo lidí na světě mělo o katalánské metropoli takový přehled jako Lluís Permanyer. Známý byl i divákům katalánské TV3, pro kterou vyprodukoval několik zásadních programů či dokumentárních snímků jako Cerdà, un visionari maleït; Montjuïc, la muntanya odiada de Barcelona nebo Modernisme: una història de destrucció. Za svou letitou novinářskou práci se dočkal mnohých ocenění, největší poctou mu však byla nekonečná přízeň čtenářů a diváků. Ve světě katalánské novinařiny byste jen stěží našli milovanější osobu. A Barcelona bude muset najít nového kronikáře, což nebude věru snadná záležitost. Laťka je nastavena proklatě vysoko.

Lluís Permanyer, 1939-2025 (Foto: La Vanguardia)

3. 10. 2025

Albert Danés & Edifici Blau

Albert Danés (*1942) je barcelonský architekt a designér. V letech 1960-1968 studoval architekturu na Universitat Politècnica de Catalunya. Ihned po zisku diplomu se vrhl do praxe, kterou v minulosti vhodně doplňoval výukou na své alma mater. Je autorem několika bytových domů i kancelářských budov. V 80. letech 20. stol. pomáhal katalánské regionální vládě s řešením bytové politiky. Za svou více než půl století trvající architektonickou dráhou navrhl několik výrazných budov - mezi ty nejznámější patří Centre Carvis (Esplugues de Llobregat, 1976), které je dnes sídlem soukromé psychiatrické kliniky, a Edifici Blau, ikonický bytový dům se sytě modrou fasádou v barcelonské čtvrti El Farró.

Edifici Blau - jedna z emblematických staveb barcelonského náměstí Plaça de Lesseps (Foto: Barcelona Singular)

EDIFICI BLAU
Budova na rohu náměstí Plaça de Lesseps a ulice Avinguda de la Riera de Cassoles zaujme již na první pohled. Kobaltově modrá budova s množstvím zajímavě řešených balkonů a s výrazně bílými pruhy na fasádě se ani ve městě jako Barcelona jen tak nevidí. Ačkoliv dnes si na něj všichni v okolí zvykli, zpočátku vyvolala velké pozdvižení. Ani tak pro svůj zvláštní vzhled jako kvůli okolnostem svého vzniku.

Na stejném místě totiž stála krásná modernistická vila, postavená roku 1900 pro podnikatele Joaquim Pujola. Patřila k nejhonosnějším sídlům v okolí a její chloubou byla nádherná zahrada - vše dle návrhu známého modernistického architekta Adolfa Ruize Casamitjany. V rámci velké přeměny Barcelony za starosty Porciolese se však tato vila zařadila k mnoha dalším, které měly svůj osud zpečetěn. Barcelona potřebovala růst do výšky, takže na přelomu 60. a 70. let 20. stol. zmizely hotové poklady katalánského modernismu. Vila pana Pujola byla stržena roku 1971 a o necelý rok později už na místě stál obrovitý komplex dodnes známý pod názvy Edifici Blau či Casa Blava. Za svůj neotřelý design budova dostala hned několik odborných ocenění. Výrazná fasáda se navíc stala předmětem pop artové interpretace budovy, a to díky pečlivě zvoleným bílým liniím, které na fasádě provedl malíř Llucià Navarro (1924-2007).

Edifici Blau v sobě kombinuje bytový komplex ve vrchních a nákupní galerii ve spodních patrech. Většina starších obyvatel Barcelony si toto místo dodnes spojí s legendárním drugstorem Drug Blau, který zde fungoval v letech 1973-1979. Šlo o non-stop otevřený obchodní prostor, který nabízel široký výběr potravin, oblečení, knih, hudebních nosičů a mnoho dalších služeb. Svůj unisex kadeřnický kout zde měl i známý katalánský holič a umělec Lluís Llongueras (1936-2023), který svého času spolupracoval i se Salvadorem Dalím. Dnes budova slouží především k bydlení, mnoho prostor však nadále funguje jako kanceláře. Nezapomeňte, že stejně modrou fasádu najdete i v průčelí vedoucímu do ulice carrer de Mont-roig. Naopak stěny ve vnitrobloku mají žlutou barvu.