Zajímavý modernistický ráz dalo Barceloně množství architektů studujících a tvořících v katalánské metropoli na přelomu 19. a 20. století. Jedním z nich byl i Francesc Ferriol i Carreras (1871-1946), jehož stavby však nalezneme i ve více než 700 km vzdáleném španělském městě Zamora. Ferriol tak byl jedním z nemnoha katalánských architektů, kteří věhlas místního architektonického stylu modernisme šířili i za hranicemi rodného kraje.
Francesc Ferriol pocházel z relativně chudé rodiny, i díky dobrým studijním výsledkům však po maturitě dokázal zakotvit na barcelonské Escola d'Arquitectura, kde právě vyučovaly stěžejní osobnosti katalánské mutace secese. Největší inspirací byla pro Ferriola vůdčí osobnost těchto studií, uznávaný architekt Lluís Domènech i Montaner, jenž nadějnému mladíkovi dopomohl k několika prvním zakázkám. Univerzitní studia zakončil ziskem titulu v roce 1894, kdy se vrhl na dráhu architekta na volné noze. Budovy postavené dle jeho projektů jsou dnes rozesety po celé Barceloně. Patří mezi ně opravdové skvosty v modernistické čtvrti Eixample, např. Casa Teresa Vallhonrat (1904) a Casa Josep Batlles (1905) na carrer de París, Casa Emili Batlle (1906) na carrer de Diputació či Casa Esteve Parera (1907) na carrer d'Aribau; i menší zakázky v okrajových čtvrtích jako Casa Antonio Casamitjana - Teresa Bordas (1902) v Gràcii, Casa Magí Capmany (1905) v Sant Gervasi nebo Casa Pere Juncà (1906) v Poblenou.
Kvůli mentálnímu postižení svého syna se však musel svobodné profese brzy vzdát a vstoupit do obecních služeb. Proto se roku 1908 přestěhoval až na druhý konec Pyrenejského poloostrova, kde až do roku 1916 vykonával funkci městského architekta v Zamoře. Ačkoliv do nového prostředí příliš nezapadl a od místní smetánky získával jen menší zakázky, přesto ve městě zanechal patnáct velice zajímavých modernistických staveb a především donutil místní architekty k přijetí základních estetických prvků modernismu. Zamora se tak v regionálním kontextu španělského severozápadu může pyšnit poměrně zajímavým fondem modernistických staveb, z nichž ty nejkrásnější, Casa c/Traviesa, Casa Tejedor a Casa de Valentín Matilla, nesou podpis našeho katalánského vystěhovalce. Roku 1916 se vrátil do rodné Barcelony, kde následně zastával úřednické pozice v sektoru stavitelství a vlastní architektonické činnosti se věnoval minimálně. Zemřel roku 1946.
 |
| Casa Josep Batlles na carrer de París v Barceloně (Foto: The Art Nouveau World) |
Žádné komentáře:
Okomentovat