Alèxia Putellas

Katalánský fotbal má novou legendu. Nepřekvapí, že jde o osobu spojenou s jedním ze světových velkoklubů FC Barcelona, nicméně jak už jsme si v posledních letech zvykli, fanouškům tohoto slavného celku dělá radost hlavně ženská fotbalová sekce, které se v roce 2021 podařilo zvítězit v evropské Lize mistryň. Pod tímto fantastickým úspěchem je výrazně podepsaná kapitánka barcelonského ženského výběru Alèxia Putellas (*1994), nyní již dvojnásobná držitelka Zlatého míče pro nejlepší fotbalistku planety.

Alèxia Putellas v dresu FC Barcelona (Foto: www.ara.cat)

Její příběh se přitom v začátcích nijak nelišil od milionů ostatních fotbalistek a fotbalistů. Už od malička jste ji mohli nejčastěji potkat, jak čutá do míče v rodném městě Mollet del Vallès. Klíčovou figurou byl pro Alèxiu již od malička její otec Jaume, velký sportovní nadšenec. Ačkoliv miloval zejména motocyklové závodění a basketbal, vedl dceru i k jiným sportům a malá Alèxia si vcelku záhy oblíbila fotbalový míč, k čemuž přispěly i četné návštěvy barcelonského stadionu, kam se rodina vypravila vždy v autobusu místní penyi. Malá Alèxia nadšeně hltala hru svých barcelonských idolů (jezdívala též na fotbalové tábory, kde se setkala i s naprostými legendami klubu - památnou se v roce 2021 stala její dnes již letitá fotka s Xavim), a tak bylo jen otázkou času, kdy se sama pustí na strmou cestu profesionálního fotbalu.

Původně volnočasová aktivita se v jejím životě stávala čím dál důležitější. Ve škole i v místním fotbalovém klubu hrála běžně s kluky, často jako jediná dívka v kolektivu, nezřídkakdy se však kvůli tomu stávala objektem posmívání a drobné šikany, proto své první soutěžní góly střílela v dresu nedalekého CE Sabadell, za který hrála v letech 2001-2005. Ačkoliv se to moc často nezmiňuje, léta v sabadellském dresu jí velice prospěla, Alèxia získala patřičnou sebedůvěru a naučila se být lídrem za každé situace. Jako dvanáctiletá "přestoupila" do vysněného klubu FC Barcelona, nicméně její pobyt zde netrval nikterak dlouho, neboť Barça v té době procházela restrukturalizací mládežnických družstev, a tak Alèxia musela zase o dům dál. 

Náhradu našla v dalším barcelonském klubu, RCD Espanyol, s nímž si jako 16letá v roce 2010 odbyla i svůj debut v nejvyšších patrech španělských ženských soutěží. Zatímco v onom roce 2010 jen z lavičky přihlížela, jak Espanyol senzačně vítězí v Královnině poháru (Copa de la Reina), o rok později v prohraném finále proti FCB už nastupovala v základu. Přelomovým obdobím byla pro Alèxiu Putellas sezona 2011/2012. Ve španělské ženské fotbalové lize ji odehrála v dresu Levante a s 15 brankami ve 34 zápasech se stala nejlepší střelkyní týmu. V červenci 2012 následoval "návrat" do FC Barcelona, týmu, který za těch několik let dokázal rozpumpovat svůj ženský fotbalový výběr a v daném roce se stal poprvé ligovým šampionem. Člověk, jemuž by tento přestup udělal největší radost, se však této chvíle nedožil. Jaume Putellas zemřel v květnu 2012. Alèxia se přes těžké životní okamžiky přenesla i díky své lásce k fotbalu a od té chvíle, symbolicky už v dresu blaugranes, dělala vše proto, aby na ni byl táta hrdý, "ať už je kdekoliv", jak prohlásila o deset let později při přebírání svého prvního Zlatého míče.

Alèxia Putellas a Lionel Messi, vítězové trofeje Zlatý míč pro rok 2021 (Foto: France Football)

Alèxiino působení v Barceloně od té chvíle představuje neustálý růst nové fotbalové hvězdy, která dokázala ženský fotbal pozvednout na zcela novou úroveň. Ve více než 400 utkáních v dresu blaugranes nasázela přes 170 gólů, ve španělské reprezentaci má na kontě okolo 100 mezinárodních utkání a dvacítku vstřelených branek. Stala se první ženou, která skórovala na Estadi Johan Cruyff, kde ženský výběr FCB pravidelně hraje své zápasy, a byla také první skórující ženou na Camp Nou v derby proti svému bývalému klubu RCD Espanyol. Za deset let v dresu FC Barcelona šestktát vyhrála španělskou ligu, má doma bezpočet dalších pohárů (Copa de la Reina, Copa Catalunya) a v roce 2021 do sbírky přidala i vytouženou Ligu mistrů. Rok 2021 se ostatně stal i jejím nejúspěšnějším, když se kromě mnoha týmových vítězství dočkala i prestižních osobních ohodnocení - nejprve to pro nejlepší evropskou fotbalistku (UEFA Women's Player of the Year) a následně jako vůbec první Katalánka a Španělka v historii i Zlatý míč pro nejlepší fotbalistku planety.

Její sportovní úspěchy nezústaly nepovšimnuty, a tak jí katalánská vláda v prosinci 2021 udělila významný katalánský řád Kříž sv. Jiří (Creu de Sant Jordi). Každé takové ocenění potěší, neboť ženský fotbal ještě stále není tak viditelný, jak by si zasloužil. I nejlepší fotbalistka světa tak za své výkony bere řádově mnohem méně než její mužští kolegové ve Španělsku (podle některých informací se Alèxiin plat blíží 150 000 € ročně, pořád si tak vydělá o něco více než průměrný fotbalista v české lize). Kromě fotbalu je Alèxia viditelnou tváří reklamních kampaní značky Nike, svou slávu využila i k popularizaci fotbalu mezi mladými dívkami, mimo jiné i svou vlastní knižní sérií Alexia Superfutbolista. Zejména po zisku Zlatého míče výrazně stoupl i její dosah na sociálních sítích, jen na Instagramu má už přes dva miliony sledujících, dala by se tak označit i za relativně úspěšnou influencerku.

Po veleúspěšném roce 2021 přišlo v Alèxiině karéře drobné vystřízlivění. Dokázala sice obhájit pozici nejlepší evropské i světové fotbalistky, titul z Ligy mistrů se však ženám z FC Barcelona letos obhájit nepodařilo. Na tréninku před letošním mistrovstvím Evropy se záložnice navíc velmi nepříjemně zranila, velkou většinu letošní sezony tak stráví mimo fotbalová hřiště. Kvůli tomu je také velmi pravděpodobné, že třikrát za sebou se už ze Zlatého míče radovat nebude. Možná se ale vrátí ještě silnější než kdy předtím a je jasné, že i přes vážné zranění ve svých 28 letech ještě neřekla poslední slovo. Pokud se chcete o Alèxii dozvědět něco víc, můžeme doporučit následující videa (VIDEO1, VIDEO2, VIDEO3).

Alèxia si v průběhu své profesionální kariéry zahrála v dresu tří klubů (Foto: www.beteve.cat)