Andrés Gimeno

Byl opravdovým průkopníkem tenisu ve Španělsku, v roce 1960 se koneckonců stal vůbec prvním profesionálním tenistou ve španělské historii. Do tenisové historie se však zapsal až na sklonku kariéry - dodnes je vůbec nejstarším vítězem tenisového turnaje French Open, ačkoliv tento historický zápis může být letos výrazně ohrožen.

Tenista Andrés Gimeno na vrcholu kariéry (Foto: Profimedia)

Andrés Gimeno Tolaguera (1937-2019) nemohl jinak. Narodil se v Barceloně do rodiny Estebana Gimena, velkého tenisového nadšence a prvního profesionálního tenisového kouče v Španělsku. Své první lekce tenisu dostal Andrés v domovském Reial Club de Tennis Barcelona, Ve dvaceti letech byl už místním šampionem, v juniorských kategoriích pravidelně vyhrával velké tenisové turnaje. To vše ještě v amatérských časech. Roku 1958 poprvé reprezentoval Španělsko v Davisově poháru. Velký zlom v jeho životě nastal roku 1960. Poté, co zvítězil v domácím turnaji Trofeu del Comte Godó, stal se vůbec prvním profesionálním tenistou ve španělské historii, musel však na pár let oželet účast v grandslamech a Davisově poháru, které tehdy byly otevřené jen amatérským hráčům. Dařilo se mu zejména na antuce. Po celá šedesátá léta se pravidelně dostával do finále tenisových turnajů a s železnou pravidelností v nich narážel na Australana Roda Lavera, dodnes považovaného za jednoho z nejlepších tenistů všech dob. A nutno dodat, že ne vždy v těchto finálových utkáních dominoval Australan...

V roce 1965 se dostal dokonce do finále Wembley Championship, jednoho z nejprestižnějších tenisových turnajů před začátkem tzv. otevřené éry. Nakonec však ve třech setech podlehl sedminásobnému vítězi tohoto turnaje... Rodu Laverovi. Po nástupu otevřené éry zaznamenal největší individuální úspěch v Australian Open roku 1969, kde to dotáhl opět do finále, v němž s ním udělal vcelku krátký proces... Rod Laver. K tomu přidal dvě finálové účasti ve čtyřhře v US Open 1968 a French Open 1969. Tady však jeho tenisový příběh nekončí. Zlatý hřeb své kariéry si totiž Andrés Gimeno nechal až na její závěr. V červnu 1972 to konečně vyšlo. Ve finále French Open vyprovodil z kurtu poměrem 3-1 na sety domácího Patricka Proisyho, a připsal si tak své jediné grandslamové vítězství kariéry. Bylo mu přesně 34 let a 301 dní. Nikdo jiný od té doby nedokázal turnaj Rolanda Garrose vyhrát v tak pokročilém věku. Ohrozit by ho mohla až letos mallorská tenisová legenda Rafael Nadal, jenž v průběhu letošního Roland Garros oslaví 35. narozeniny. Nadal totiž French Open vyhrál již třináctkrát, jde tak o jeho vůbec nejúspěšnější grandslamový podnik.

Poslední ATP turnaj vyhrál Andrés Gimeno v červenci 1972 ve švýcarském Gstaadu. O rok později už definitivně pověsil raketu na hřebík. Po konci kariéry si Gimeno založil skromnou tenisovou školu v katalánském městečku Castelldefels a po dobu takřka 20 let pracoval ve španělské veřejnoprávní televizi jako spolukomentátor tenisových přenosů. V roce 2009 byl slavnostně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Ani prvnímu tenisovému profesionálovi ve španělské historii se na sklonku života nevyhnuly finanční problémy. Světová finanční krize z roku 2008 na něj tvrdě dolehla, v roce 2011 se tak výrazné postavy španělského tenisu pro Gimena rozhodly uspořádat benefiční akci. Poté se ještě na nějakou dobu vrátil ke komentování na soukromém televizním kanálu Energy. Zemřel v říjnu 2019 po dlouhé nemoci. Více informací zde.