Julián García Núñez

Julián García Núñez (1875-1944) byl významný argentinský architekt katalánského původu. V Katalánsku, kde se narodila jeho matka, ho však dnes zná jen minimum lidí. García Núñez pocházel ze smíšené španělsko-katalánské rodiny, která se usadila v Argentině. Rodák z Buenos Aires měl stavitelství v krvi, neboť tomuto oboru se věnoval již jeho otec, který se také rozhodl syna v roce 1892 vyslat do Barcelony, kde mladý García Núñez nejprve dokončil střední školu a následně nastoupil na prestižní Escola Superior d'Arquitectura, kde se jeho mentory stali kupříkladu Jeroni Martorell či jeden ze zakladatelů katalánského modernisme Lluís Domènech i Montaner. O jeho studentských letech v katalánské metropoli toho příliš nevíme. V roce 1900 každopádně studia zakončil jako jeden z Domènechových oblíbenců a následně ještě několik let v Barceloně zůstal. I po návratu do Argentiny v roce 1903 si udržel řadu kontaktů s evropskými kolegy, v jeho následném stylu se nepochybně projevily i cesty po Africe, Itálii či Německu, proto jeho argentinské stavby mnohem spíše připomínají inspiraci ve vídeňské secesi než v té katalánské.

Torre dos Moreno v galicijském pobřežním městě Ribadeo (Foto: www.turismo.gal)

Z krátké barcelonské etapy dnes zůstává jediná památka. Najdete ji na adrese Gran Via de les Corts Catalanes 439, mezi ulicemi Rocafort a Entença. Dům, navržený a postavený v letech 1902-1903 a známý jako Casa Pere Brias, na první pohled zaujme nádhernými a poměrně masivními galeriemi v prvním patře. Jeho historická krása je však narušena necitlivým architektonickým zásahem z druhé poloviny 20. stol., kdy byla celá řada nádherných barcelonských domů z období modernisme zprzněna nástavbou několika dalších pater. Ve městě tehdy panoval hlad po nových bytech a krásy katalánské verze secese se ještě netěšily dostatečné památkové ochraně. 

Ačkoliv následně už se věnoval svému oboru na druhé straně oceánu, přesto se ještě v letech 1912-1915 podílel i na dvou španělských projektech. Tím prvním byla honosná budova známá jako Palacete Peñalba (1912) v asturské rybářské vesnici Figueras, jenž dnes funguje jako luxusní hotel nabízející 20 komfortních pokojů. Hned naproti přes řeku, tentokrát už v Galicii, najdeme eklekticko-secesní stavbu Torre dos Moreno. Nádherná stavba s impozantní věží zdobí náměstí Praza España v pobřežním městečku Ribadeo. Její osud se přitom zdál být před deseti lety zpečetěn. Dům je sice od roku 1997 památkově chráněný, nicméně dlouhodobě chátral a na přelomu let 2010 a 2011 dokonce hrozilo, že se zřítí. Nakonec byl ale zachráněn a v současné době prochází náročnou rekonstrukcí. Jeho nové využití zatím není definitivně známo.

V Buenos Aires pracoval již od počátku v rodinné stavební firmě svého otce. Tu po jeho smrti v roce 1924 převzal a od té chvíle také můžeme pozorovat další změnu v jeho architektonickém stylu. Přesný seznam Garcíových staveb ale dnes již není možné sestavit, neboť architekt drtivou většinu materiálů na konci své profesní dráhy zničil. Tak či onak dnes víme, že mezi jeho nejznámější buenosaireské stavby patřily Hospital Español (1908), Edificio Chacabuco 78 (1911) či Španělský pavilon, jenž v argentinské metropoli vyrostl v roce 1910 u příležitosti pořádání mezinárodní výstavy ke stoletému výročí argentinské nezávislosti. Ten se však dnešních dní nedočkal, neboť byl zbourán krátce po ukončení půlroční akce. Dodnes nejoceňovanější Garcíovou stavbou v rodném městě je však sídlo katalánské komunity v Buenos Aires, Casal de Catalunya (1936), jehož rekonstrukci vedl právě on. Budova se nachází na ulici Chacabuco 863 a chlubí se nádhernou fasádou, kde je kromě neogotických prvků jasně patrná ta nejlepší modernistická inspirace. Zde se hodí připomenout, že ačkoliv je Garcíovo fyzické spojení s Katalánskem zdánlivě minimální, řada jeho buenosaireských projektů byla pro zde usazenou katalánskou klientelu. Jeví se tak jako vcelku logické, že na sklonku své profesní dráhy byl požádán i o projekt renovace centra katalánských expatů ve městě. Katalánská komunita v Buenos Aires má navíc letitou tradici a ne nadarmo se o zdejším Casalu mluví jako o tom nejstarším na světě. Julián García Núñez byl za svůj přínos na jedné i druhé straně Atlantského oceánu v roce 1930 oceněn španělským Řádem Isabely Katolické. Zemřel na rakovinu tlustého střeva v roce 1944. Více informací o argentinské etapě tohoto pozoruhodného architekta najdete zde a zde.

Casa Pere Brias v Barceloně (Foto: Instagram Barcelona Architecture)

Casal de Catalunya v Buenos Aires (Foto: www.openhousebsas.org)