Teprve sto let po svém zavedení do spisovné a kodifikované katalánštiny se tamní středová tečka (punt volat) dočkala svého dne. Postarala se o to v roce 2017 parta nadšenců, která se rozhodla stanovit tento den na 24. ledna. Datum nevybrali náhodně - 24. ledna 1913 totiž Institut d'Estudis Catalans, katalánská obdoba Akademie věd, přišel s prvním vydáním Normes ortogràfiques, souborem 24 pravidel snažících se o normativizaci katalánského pravopisu. Letos tedy onen "Den středové tečky" slavíme již popáté.
 |
Středová tečka samozřejmě není ryze katalánským výmyslem. Jde o znak, který je v technické normě Unicode označen kódem "U+00B7", anglicky je známý jako interpunct nebo middle dot a ve své podstatě ho v písmu používali již staří Římané, kteří středovou tečkou oddělovali slova ve větě. Ke stejnému účelu především u cizích slov dodnes tento znak používá čínština či japonština. Asi největší užití má však středová tečka, v katalánštině nazývaná "punt volat", vcelku logicky v románských jazycích. V menší míře se používá ve franko-provensálštině či sardštině, v okcitánštině potom funguje v sekvencích N·H a S·H, kde slouží k rozdělení spřežky do dvou různých slabik.
V katalánštině je středová tečka součástí originálního řešení výslovnosti zdvojené souhlásky L. Ta se v řadě jazyků znázorňuje vcelku jednoduše, tedy dvěma L za sebou (např. "půllitr" v češtině), jenže zrovna katalánština se v tomto ohledu nyní poněkud liší, neboť spolu se španělštinou zde LL označuje palatální laterální aproximantu, jinými slovy něco jako např. slovenské měkké l, zatímco třeba italština tuto hlásku řeší spřežkou <gli> a portugalština či okcitánština spřežkou <lh>. Tato hláska totiž byla latině cizí a v katalánštině se až do konce 19. století zapisovala postaru s již zmíněnými dvěma L. Kvůli tomu často docházelo k záměně ve výslovnosti, kterou bylo třeba vyřešit. Proto se na počátku 20. století v Katalánsku rozhořela velká akademická debata, jak tedy zdvojené L u obratů pocházejících přímo z latiny či řečtiny graficky zapsat*. Ačkoliv byl tehdy otec moderní katalánštiny Pompeu Fabra proti, Institut d'Estudis Catalans nakonec na podnět jiného významného lingvisty tehdejší doby Antoniho M. Alcovera rozhodl o zápisu této zdvojené souhlásky právě prostřednictvím středové tečky (L·L). Nutno dodat, že tato norma měla být spíše dočasnou záležitostí, neboť v pravidlech z roku 1913 se doslova píše, že dané řešení má být uplatněno, dokud se pro znázornění palatální laterální aproximanty nenajde jiný způsob než LL.
Ani po sto letech se však jiné řešení nenašlo. Katalánština tak získala netradiční písmenko do abecedy, které se časem proměnilo v jeden z mnoha znaků katalánské národní identity. Ryze pravopisně je to pro studenty katalánštiny i pro rodilé mluvčí docela peklo, neboť v praxi již dnes skoro nikdo (kromě části mluvčích na Baleárských ostrovech či v Severním Katalánsku) L či L·L ve výslovnosti nerozlišuje (ačkoliv čistě teoreticky by tento rozdíl měl být slyšet podobně jako ho uslyšíme ve spisovné češtině ve slovech litr a půllitr), což znamená, že v praxi je dnes tato grafická odlišnost poměrně zbytečná. Nutno dodat, že slov obsahujících L·L je v katalánštině několik tisíc. Katalánské děti se jich ve škole učí jen zlomek, v praxi pouze ty nejběžnější jako třeba col·legi (škola), cel·la (cela), novel·la (román) či col·laborar (spolupracovat); učí se je v podstatě podobně jako české děti slova vyjmenovaná. Jen pro zajímavost - nejkratší a nejdelší katalánská slova obsahující L·L se používají zejména v chemii (al·lè a carboximetilcel·lulosa), existuje také několik slov, v nichž se L·L objevuje hned dvakrát (al·lotel·lo, cristal·lofíl·lic), ačkoliv i zde jde spíše o ryze odborné či dialektální výrazy. Některá další slova s L·L najdete kupříkladu i v písničce Fal·lera Geminada od skupiny Els Sulfitos.
Katalánština není jediným jazykem, který se může chlubit touto zvláštně graficky řešenou spřežkou. Stejnou totiž používá belsetánský dialekt vymírající aragonštiny, jenž má dokonce ještě podobně fungující spřežku N·N. Tak či onak si ale člověk středovou tečku ve slovech nejvíce spojí právě s katalánštinou. Velkou výzvou do budoucna by mohla být snaha učinit z L·L jediný znak, jediné tlačítko na klávesnici, neboť prozatím je třeba ho psát zdlouhavě pomocí tří znaků (L + · + L). Mimochodem, pokud celou dobu přemýšlíte o tom, jak vlastně jednoduše v textovém editoru či na internetu do svého textu zakomponovat právě onu středovou tečku, ideální je mít ve Windows zapnutou možnost španělské klávesnice a na ní už je to jednoduché: Shift + 3. O něco těžší to může být třeba v mobilním telefonu. Proto se také často můžeme setkávat s řešeními typu: PARAL-LEL, PARAL.LEL, PARAL•LEL místo graficky jediného správného PARAL·LEL. Z tohoto důvodu možná není úplně praktické používat L·L například na svých vlastních internetových stránkách, ačkoliv na doménách .cat či .eu je to klidně možné. V praxi není problém si zaregistrovat například doménu www.paral·lel.eu, ale musíte počítat s tím, že pro řadu lidí by mohlo být obtížné se na vaše stránky dostat.
Žádné komentáře:
Okomentovat