Aguilar de Segarra

Aguilar de Segarra je zdánlivě nepatrná vesnička nacházející se mezi městy Manresa a Calaf, hluboko v katalánském vnitrozemí. Stabilně tu žije jen něco okolo 250 osob a vlastně už je to pěkných pár dekád, co místní populace nepřekročila tři stovky. Přesto je tato ryze zemědělská víska v celokatalánském měřítku něčím zvláštní. Svého času se totiž mohla chlubit hned dvěma regionálními i celostátními nej...

Kostel Sant Andreu v obci Aguilar de Segarra (Foto: www.somsegarra.cat)

Katastrální území této malinké obce se skládá ze tří samostatných urbánních jednotek: Aguilar de Segarra, Castellar a Les Coromines. Posledně jmenovaná je tou nejmenší částí. V několika domcích okolo kostela Mare de Déu del Candeler původem ze 13. století má trvalý pobyt nahlášena asi dvacítka lidí. Osada byla dříve majetkem pánů z hradu v Castellar, o němž máme písemné záznamy již z 10. století našeho letopočtu. Hrad, jenž byl během následujících staletí několikrát přebudován, takže dnes připomíná spíše venkovské stavení, byl před několika lety rekonstruován a lze ho v omezené míře navštívit. V samotném centru obce (urbánní jednotka Aguilar de Segarra) žijí takřka tři čtvrtiny místních obyvatel. Původně i zde byl ve středověku významný hrad, z něhož se ovšem dodnes dochovaly pouze trosky. Většina místních obyvatel pracuje v zemědělství, ačkoliv existuje tu i potenciál rurální turistiky, neboť v okolí je několik krásně zachovalých a památkově chráněných venkovských stavení. Podobně velké obce pak mohou jen tiše závidět místní dopravní dostupnost. Aguilar de Segarra se nachází hned vedle rychlostní silnice C-25, známé jako Eix Transversal, a má dokonce i vlastní železniční stanici. Ta sice na první pohled vypadá velmi opuštěně, vlaky pendlující mezi Barcelonou a Lleidou tu ale zastavují i několikrát denně.

Do všeobecného povědomí se tato jinak bezvýznamná víska dostala díky jednomu znamenitému prvenství. Dlouhé roky totiž šlo o obec s největším počtem aut na osobu v celém Katalánsku a podle některých statistik i v celém Španělsku. Na každého z 250 obyvatel připadalo okolo 250 automobilů. Jak je to možné? V Aguilar de Segarra totiž před mnoha lety využili určité mezery v zákoně, která jim umožnila stanovit velmi nízkou silniční daň. Zatímco v Barceloně majitelé motorových vozidel platili i 180 € ročně, majitelé vozů registrovaných v Aguilar de Segarra ročně z peněženky vytáhli jen 18 €. Této možnosti v posledních dekádách využívaly zejména půjčovny aut, které sem kvůli tomu přesouvaly svou daňovou rezidenci. V praxi tak bylo v Aguilar de Segarra registrováno okolo 40 až 65 000 vozidel, k nimž musíme připočítat ještě několik desítek vozů skutečných místních obyvatel. Pro obec šlo o skutečné terno, protože si takto v silných letech dokázala do rozpočtu zajistit přes milion euro (tedy okolo 75 % ročního obecního rozpočtu), díky nimž mohla udržovat základní služby na docela rozlehlém katastrálním území.

Podle zpráv z roku 2019 se zdá, že tato idylka nebude mít dlouhého trvání, neboť katalánská vláda hodlá zavést nové daně ze znečištění motorovými vozidly, čímž pádem už Katalánsko přestane být pro půjčovny aut daňovým rájem. Původně měla být tato nová daň vybírána již v roce 2020, nicméně kvůli pandemii koronaviru byl celý plán minimálně o rok odložen. V Aguilar de Segarra každopádně nezahálejí. V roce 2008 si tu pořídili 48 solárních panelů, na které si museli půjčit přes dva miliony eur. To z obce udělalo jednu z nejzadluženějších v celém Španělsku - ještě v roce 2015 dlužil každý obyvatel Aguilar de Segarra přes 8 000 €. Nutno dodat, že solární elektrárnu již po několika měsících fungování zničila prudká bouře, která obrovité panely rozházela po okolních polích. Škodu však tehdy zaplatila pojišťovna, a tak v Aguilaru solární elektřinu vesele vyrábějí dál. Z výdělku dluh postupně umořují a očekávají, že do několika málo let už jim solární elektrárna bude přinášet jen čistý zisk, který podle všeho alespoň částečně nahradí výpadek způsobený odchodem autopůjčoven. Inu, takto tedy vypadá zelená revoluce v praxi...