Carles Pi i Sunyer (1888-1971) byl významným katalánským politikem, ekonomem a spisovatelem. Narodil se 29. února 1888 v Barceloně a po studiích na Institutu Ramona Muntanera ve Figueres se dal na univerzitní studia, v nichž roku 1908 dosáhl na inženýrský titul. V následujících dvaceti letech se věnoval pedagogické činnosti. Do vysoké politiky pronikl v létě 1931, kdy byl ve španělských parlamentních volbách zvolen poslancem za Katalánsko. Poslancem v Madridu byl celé dva roky (1931-1933), na podzim roku 1933 k tomu přidal i několik měsíců v křesle španělského ministra práce. Je docela zajímavé, že obě tyto funkce vykonával souběžně s funkcí ministra financí v katalánské regionální vládě.
Od roku 1932 byl členem strany Esquerra Republicana de Catalunya (ERC). V letech 1934-1936 byl dokonce jejím předsedou. Shodou okolností se toto období shoduje taktéž s dobou, kdy byl za podporu katalánského vyhlášení samostatnosti z 6. října 1934 více než rok uvězněn. V roce 1934 (do svého uvěznění) vykonával taktéž úřad barcelonského starosty, do něhož se na rok a čtvrt vrátil v únoru 1936. Během španělské občanské války zastával v katalánské regionální vládě post ministra kultury. Spolu se svými kolegy se po prohrané válce musel uchýlit do exilu - nejprve do Londýna a od roku 1952 do Caracasu, kde pracoval nejprve pro tamní ministerstvo místního rozvoje a posléze jako profesor ekonomie na Universidad Central de Venezuela. Kromě pedagogické činnosti se v exilu usilovně věnoval literatuře. Kromě mnoha odborných monografií pojednávajících například o venezuelské historii a ekonomice sepsal i několik ryze literárních děl a několikrát se zúčastnil i katalánských květinových her. Zemřel v Caracasu roku 1971, jeho ostatky byly o devět let později převezeny do Barcelony. V Katalánsku je po něm pojmenováno několik ulic a náměstí.
Od roku 1932 byl členem strany Esquerra Republicana de Catalunya (ERC). V letech 1934-1936 byl dokonce jejím předsedou. Shodou okolností se toto období shoduje taktéž s dobou, kdy byl za podporu katalánského vyhlášení samostatnosti z 6. října 1934 více než rok uvězněn. V roce 1934 (do svého uvěznění) vykonával taktéž úřad barcelonského starosty, do něhož se na rok a čtvrt vrátil v únoru 1936. Během španělské občanské války zastával v katalánské regionální vládě post ministra kultury. Spolu se svými kolegy se po prohrané válce musel uchýlit do exilu - nejprve do Londýna a od roku 1952 do Caracasu, kde pracoval nejprve pro tamní ministerstvo místního rozvoje a posléze jako profesor ekonomie na Universidad Central de Venezuela. Kromě pedagogické činnosti se v exilu usilovně věnoval literatuře. Kromě mnoha odborných monografií pojednávajících například o venezuelské historii a ekonomice sepsal i několik ryze literárních děl a několikrát se zúčastnil i katalánských květinových her. Zemřel v Caracasu roku 1971, jeho ostatky byly o devět let později převezeny do Barcelony. V Katalánsku je po něm pojmenováno několik ulic a náměstí.
 |
| Carles Pi i Sunyer (Foto: www.fototeca.cat) |
Díky za článek :)
OdpovědětVymazat