Antoni Millàs i Figuerola

Antoni Millàs i Figuerola (1862-1939) dnes rozhodně nepatří mezi známá jména katalánského modernismu. A to i přesto, že v barcelonském Eixamplu zanechal několik velmi zajímavých stop své architektonické vize. Možná se tedy v příštích letech dočká zasloužené "rehabilitace" a jeho dílo bude součástí zásadních architektonických procházek po katalánské metropoli.

Casa Anna Victory (Foto: www.epdlp.com)

Antoni Millàs se narodil roku 1862 v L'Hospitalet de Llobregat. Mnoho toho o jeho životě nevíme, avšak za zásadní rok jeho pracovní dráhy lze považovat 1888, kdy získal titul architekta. Naprostá většina jeho dochovaného díla se dnes nachází v Eixamplu. Z těch nejvýznamnějších budov zmiňme kupříkladu Cases Leandre Bou (1905), Casa Anna Victory (1906), Casa Maldonado (1915), Casa Pascual i Cia (1916), ačkoliv z dnešního pohledu nás nejvíce zajímají spíše dvě rané stavby, přičemž obě zakázky mu zadal jeden z jeho stálých klientů a člen barcelonské smetánky, Francesc Farreras. 

Kupříkladu Casa Iglesias (1900), jež je zajímavá hned ze dvou důvodů. Pod plány se podepsal slavný architekt Lluís Domènech i Montaner, i když odborná i širší veřejnost měla jasno v tom, že dům navrhl právě Antoni Millàs. Dodnes se historikům nepodařilo zcela osvětlit, z jakého důvodu je na listinách právě Domènechův podpis. Druhou zajímavostí této stavby je výtah z roku 1913, jehož autorem byl další slavný Millàsův současník, Josep Maria Jujol. Asi tou nejznámější stavbou našeho architekta se však stala Casa Francesc Farreras (1902). Jde vlastně o propojení tří samostatných budov na rohu ulic Gran Via de les Corts Catalanes a carrer Villarroel a odborníci tento kolos považují za jeden z nejelegantnějších výtvorů v celém Eixamplu. Za zmínku stojí zejména fasáda, vytvořená celá z kamene z Montjuïcu a reprezentující snad polovinu živočišné říše (zvlášť zaujme pes hrající na tamburínu).

Casa Francesc Farreras (Foto: www.epdlp.com)

Mezi ty méně spektakulární avšak zajímavé projekty Antoniho Millàse patří bezesporu práce na urbanizaci čtvrti Artigas v Badaloně nebo jeho dlouhodobé profesní spojení s tramvajovou společností v Barceloně, jemuž se věnoval zejména v posledních letech své architektonické dráhy. Pro tramvajovou společnost navrhl sídlo (v Eixamplu) i tramvajové depo ve čtvrti Sants. Zatímco tyto dvě stavby již dnes neslouží svému původnímu účelu, jeho poslední projekt pro tramvajovou společnost takovou funkci stále má - jedná se o soubor 18 domků nacházejících se ve čtvrti Vilapicina i Torre Llobeta, určených původně pro některé z tramavajáků zmiňované společnosti. Mnoho jejich potomků dnes sice nežije, ale domky stále nabízí docela klidný život uprostřed živé metropole, jak se můžete přesvědčit v drobné reportáži. Drobná ulička navíc dnes nese architektovo jméno. Je to však jen malá připomínka nesrovnatelně většího odkazu, který Antoni Millàs v barcelonských ulicích zanechal.