Kolumbova socha na jižním konci Rambly je jedním z nepřehlédnutelných symbolů Barcelony. 57 metrů vysoký monument je dominantou katalánské metropole již od roku 1888 a po několik dekád mu patřil titul nejvyšší barcelonské stavby. Z ochozu pod sochou je navíc krásný výhled na centrum Barcelony. Cesta nahoru však nepotěší klaustrofobiky a z cesty dolů se snadno může stát nečekané dobrodružství...
 |
| Kolumbova socha při západu slunce - vrchol romantiky (Foto: www.elpais.com) |
Jak je všeobecně známo, vznik Kolumbovy sochy je spjat s konáním Světové výstavy 1888 v Barceloně. Nápad věnovat slavnému mořeplavci v katalánské metropoli významný monument však sahá až do poloviny 19. století. I když pomineme známé teorie o Kolumbově katalánství, s Barcelonou ho pojila minimálně skutečnost, že zde po své první výpravě do Ameriky přistál, aby o plavbě zpravil španělský královský pár, jenž se tehdy nacházel právě v Katalánsku. Roku 1851 se uvažovalo o umístění sochy objevitele Ameriky na 18 metrů vysoký sloup vztyčený na náměstí Plaça del Duc de Medinaceli, nicméně nakonec byla na podstavec usazena socha Galcerana Marqueta, katalánského mořeplavce a kronikáře ze 14. století. O samostatném monumentu pro Kolumba se znovu začalo mluvit okolo roku 1873, avšak kvůli hektické době trvalo dalších 8 let, než se přešlo od slov k činům.
V roce 1881 získali promotéři projektu souhlas barcelonského starosty Riuse i Tauleta, jenž celý nápad brzy přijal za svůj, a tak byl 26. září 1881 slavnostně položen základní kámen budoucího Kolumbova monumentu. Původní plán počítal s financováním pouze z darů institucí a obyvatel města, avšak nakonec se celý rozpočet vyšplhal až k milionu peset; většinu nakonec zafinancovala barcelonská radnice. Do výběrového řízení na konečnou podobu projektu se přihlásilo celkem 47 architektů ze Španělska i ze zahraničí, po dvoukolovém výběru nakonec všechny přesvědčil mladý Gaietà Buïgas (1851-1919), a to zejména díky relativně levnému provedení ve formě sloupu, i když většina tehdejších společenských elit preferovala jiný typ monumentů (zejména vítězné oblouky). Buïgas byl tedy hlavním architektem, na celém projektu s ním ale spolupracovala řada sochařů (Josep Llimona, Manuel Fuxà, Eduard Alentorn, Josep Gamot a další), kteří měli na starosti výzdobu celého monumentu. Sochu ze všech nejdůležitější, tedy tu Kolumbovu, nakonec vytvořil mladý barcelonský sochař Rafael Atché (1854-1923).
Bronzová socha*, která dnes celý monument korunuje, přitom původně vypadala trochu jinak. V původní Buïgasově představě držel Kolumbus v levé ruce prapor, zatímco pravou měl položenou na hrudi. Byl to právě Atché, kdo konstruktéra přesvědčil, že Kolumbus se vztyčeným prstem bude mít v padesátimetrové výšce lepší stabilitu. Kolumbova socha tak oproti původním návrhům drží ve levé ruce plavební příkazy, zatímco pravačkou symbolicky ukazuje směrem k Americe. Skutečný směr Kolumbova prstu vždy budil rozsáhlé debaty, a tak existuje mnoho interpretací, kam že to vlastně barcelonský Kolumbus ukazuje, neboť americký kontinent se nachází soše za zády. Ve skutečnosti je celková orientace sochy spíše technickou záležitostí a jiný než symbolický rozměr by její ukazováček mít neměl. Přesto si několik expertů našlo čas na přesné výpočty, podle nichž socha ukazuje k městu Palma (Mallorca). A ještě jedna zajímavost spojená s Kolumbovým prstíkem. Onen ukazováček je vzhledem ke zbytku sochy poněkud disproporční, neboť místo očekávaných 40 cm měří přesně půl metru. Díky tomu je zespodu mnohem lépe vidět.
Samotná konstrukce monumentu vzbudila v tehdejší Barceloně velký zájem. Kvůli instalaci bronzové sochy na vrcholek sloupu bylo nutno postavit více než 60metrové lešení, takže ho bylo vidět z celého města. Mnohatunová změť železných trubek nebudila u mnoha přítomných velkou důvěru, nicméně Joan Torras Guardiola, autor lešení, si pod něj demonstrativně stoupl právě ve chvíli, kdy sedmitunová bronzová socha putovala na vrchol, aby tak dokázal absolutní důvěru ve svou práci. Pro zajímavost dodejme, že toto lešení bylo později využito na stavbu mostu u aragonské vesničky Morello de Liena (dodnes slouží). Slavnostní inaugurace se celý kolos dočkal 1. června 1888 za přítomnosti španělské královny-regentky, amerického prezidenta Grovera Clevelanda či italského krále Umberta I. Kromě role symbolu Barcelony se Kolumbova socha stala na několik příštích desetiletí nejvyšší stavbou katalánské metropole.
Turistická zajímavost Kolumbova pomníku však tkví i v pořád ještě ne tolik známé skutečnosti, že těsně pod sochou slavného mořeplavce se nachází malá vyhlídková plošina, jež návštěvníkům skýtá 360° výhled na centrum Barcelony. Nikde jinde nemáte barcelonský přístav či slavnou Ramblu tak na dosah ruky jako právě pod vrcholkem Kolumba. A ačkoliv se to zdálky možná nezdá, uvnitř sloupu, na němž Kolumbova socha triumfálně stojí, se pohybuje malý výtah, do něhož se vejdou právě čtyři osoby - nahoru tak lze jezdit vždy jen po trojicích, čtvrtým pasažérem je obsluha výtahu.
Za 5 € tak i vy můžete vyrazit do bezmála 60metrové výšky a kochat se vskutku neotřelým pohledem na centrum katalánské metropole. Výtah uvnitř sloupu funguje skutečně již od roku 1889 - šlo zároveň o první výtah v celé Barceloně. Ten současný je z roku 1984, kdy celý monument prošel poslední větší rekonstrukcí, i když k jeho velkým úpravám došlo naposledy v roce 2013. Nicméně výtah se dlouhodobě ukazuje být hlavní "slabinou" celého monumentu. Je to logické. Nahoru ani dolů totiž žádná jiná cesta nevede, na nějaké tajné nouzové schodiště zapomeňte - kam by se asi tak vešlo? Pokud se tedy s výtahem něco stane, nahoře na plošině začíná teprve to pravé dobrodružství! A o tom, že se onen výtah porouchá častěji, než by bylo zdrávo, bylo jasno hned při slavnostní inauguraci. Psal se 24. leden 1889 a na vyhlídkovou plošinu Kolumbova monumentu návštěvníky poprvé vezl (tehdy ještě hydraulický - cesta trvala 4 minuty oproti dnešním 30 vteřinám) výtah. První jízda, první porucha. Uvnitř tak na pár minut uvízl i tehdejší barcelonský starosta Francesc Rius i Taulet se dvěma novináři. Lze si představit lepší premiéru? A to zdaleka nebylo vše.
Kupříkladu 8. září 1976 okolo 19.30 večer výtah jaksi nedobrzdil, a poslední tři metry nad zemí projel rychleji, než by měl. Incident si naštěstí vyžádal jen jedno lehké zranění, jenže 15 osob zůstalo nahoře na vyhlídce. Po neúspěšném pokusu se žebříkem nakonec barcelonští hasiči nešťastníky museli sundat dolů pomocí jeřábu - posledního z patnáctičlenné skupinky až druhého dne nad ránem. K poruše výtahu došlo i poměrně nedávno. 25. dubna 2006 zůstala nahoře uvězněná skupinka 14 osob. Ty ale nakonec před důvěrným seznámením se s členy barcelonského hasičského sboru zachránila šikovnost techniků, kteří do dvou hodin výtah opravili. Takové štěstí však nemělo šest turistů z 1. května 2012. Tehdy se výtah pokazil krátce před jedenáctou hodinou dopolední. Tentokrát ale jeho oprava nebyla tak snadná, a tak brzy nad Kolumbem začal kroužit záchranný vrtulník. Vše nakonec vyřešil starý dobrý gigantický jeřáb** (více ve videu). Čtveřice turistů z Málagy a dvojice Japonců se dostala dolů zhruba po pěti hodinách - do jejich role se můžeme docela dobře vžít díky několika záběrům, které ze svého "uvěznění" pořídili. Zmiňovaný incident byl přelomový, neboť vrcholek monumentu následně turistům zůstal zapovězen na více než rok. Během té doby došlo k několika výrazným úpravám, díky nimž bude v případě závady možná bezpečná evakuace vnitřkem tubusu a pro všechny případy byla v blízkosti monumentu instalována záchranná kabina, aby případné opětovné použití jeřábu proběhlo rychleji. Od června 2013 výtah opět funguje se zmíněnými vylepšeními. I tak ale v dubnu 2015 přišla další drobná závada, která nahoře uvěznila po dobu asi dvou hodinu trojici turistů.
Ještě to není všechno. K mnohem romantičtějšímu záseku došlo v roce 1968. Zamilovaný pár se tehdy na vyhlídce zdržel krapet déle a obsluha výtahu si ho nevšimla. Dvojice však nejspíš nebyla dostatečně romantického založení, a tak možnost strávit noc v naprostém soukromí nad Barcelonou rezolutně odmítla. Nicméně tehdy nebyly mobilní telefony, pár tak musel zapojit poněkud klasičtější metody volání o pomoc. Se zapadajícím sluncem se tehdy z vrcholku Kolumba snášely lístečky, v nichž dvojice žádala o pomoc. Hodní kolemjdoucí nakonec zburcovali obsluhu a pár se brzy dostal zpět na pevnou zem. Jak vidíte, návštěva Kolumbova monumentu v sobě skýtá nečekané momenty překvapení...
Na závěr ještě pár zajímavostí ze života Kolumbova monumentu v Barceloně. Coby symbol katalánské metropole si už bronzový mořeplavec užil své. Tak kupříkladu v roce 1992 byl v Nevadě oddán s newyorskou Sochou Svobody. V roce 2005 mu k pravé ruce přivázali malý balon pokřtěný jako "Kolumbovo vejce", aby tak udělali reklamu ve městě pořádanému gastronomickému kongresu. V květnu 2013 pro změnu Kolumba oblékli do XXXXXL dresu fotbalového klubu FC Barcelona, tentokrát za celou akcí stála oděvní společnost Nike (informovali jsme zde). Naposledy se monument dostal do hledáčku médií na podzim 2016, kdy katalánská politická strana CUP požadovala odstranění sochy coby přežitku oslavujícího koloniální zvěrstva páchaná v Novém světě španělskými konquistadory. Nicméně Kolumbus tam pořád je. Už od roku 1888 shlíží poklidně na Barcelonu, vědom si svého symbolického údělu.
V roce 1881 získali promotéři projektu souhlas barcelonského starosty Riuse i Tauleta, jenž celý nápad brzy přijal za svůj, a tak byl 26. září 1881 slavnostně položen základní kámen budoucího Kolumbova monumentu. Původní plán počítal s financováním pouze z darů institucí a obyvatel města, avšak nakonec se celý rozpočet vyšplhal až k milionu peset; většinu nakonec zafinancovala barcelonská radnice. Do výběrového řízení na konečnou podobu projektu se přihlásilo celkem 47 architektů ze Španělska i ze zahraničí, po dvoukolovém výběru nakonec všechny přesvědčil mladý Gaietà Buïgas (1851-1919), a to zejména díky relativně levnému provedení ve formě sloupu, i když většina tehdejších společenských elit preferovala jiný typ monumentů (zejména vítězné oblouky). Buïgas byl tedy hlavním architektem, na celém projektu s ním ale spolupracovala řada sochařů (Josep Llimona, Manuel Fuxà, Eduard Alentorn, Josep Gamot a další), kteří měli na starosti výzdobu celého monumentu. Sochu ze všech nejdůležitější, tedy tu Kolumbovu, nakonec vytvořil mladý barcelonský sochař Rafael Atché (1854-1923).
 |
| Kolumbova socha měří 7,20 m na výšku; pod ní se nachází vyhlídková plošina (Foto: www.lavozlibre.com) |
Samotná konstrukce monumentu vzbudila v tehdejší Barceloně velký zájem. Kvůli instalaci bronzové sochy na vrcholek sloupu bylo nutno postavit více než 60metrové lešení, takže ho bylo vidět z celého města. Mnohatunová změť železných trubek nebudila u mnoha přítomných velkou důvěru, nicméně Joan Torras Guardiola, autor lešení, si pod něj demonstrativně stoupl právě ve chvíli, kdy sedmitunová bronzová socha putovala na vrchol, aby tak dokázal absolutní důvěru ve svou práci. Pro zajímavost dodejme, že toto lešení bylo později využito na stavbu mostu u aragonské vesničky Morello de Liena (dodnes slouží). Slavnostní inaugurace se celý kolos dočkal 1. června 1888 za přítomnosti španělské královny-regentky, amerického prezidenta Grovera Clevelanda či italského krále Umberta I. Kromě role symbolu Barcelony se Kolumbova socha stala na několik příštích desetiletí nejvyšší stavbou katalánské metropole.
 |
| Monument a Colom, 1888 (Dobová pohlednice) |
Za 5 € tak i vy můžete vyrazit do bezmála 60metrové výšky a kochat se vskutku neotřelým pohledem na centrum katalánské metropole. Výtah uvnitř sloupu funguje skutečně již od roku 1889 - šlo zároveň o první výtah v celé Barceloně. Ten současný je z roku 1984, kdy celý monument prošel poslední větší rekonstrukcí, i když k jeho velkým úpravám došlo naposledy v roce 2013. Nicméně výtah se dlouhodobě ukazuje být hlavní "slabinou" celého monumentu. Je to logické. Nahoru ani dolů totiž žádná jiná cesta nevede, na nějaké tajné nouzové schodiště zapomeňte - kam by se asi tak vešlo? Pokud se tedy s výtahem něco stane, nahoře na plošině začíná teprve to pravé dobrodružství! A o tom, že se onen výtah porouchá častěji, než by bylo zdrávo, bylo jasno hned při slavnostní inauguraci. Psal se 24. leden 1889 a na vyhlídkovou plošinu Kolumbova monumentu návštěvníky poprvé vezl (tehdy ještě hydraulický - cesta trvala 4 minuty oproti dnešním 30 vteřinám) výtah. První jízda, první porucha. Uvnitř tak na pár minut uvízl i tehdejší barcelonský starosta Francesc Rius i Taulet se dvěma novináři. Lze si představit lepší premiéru? A to zdaleka nebylo vše.
Kupříkladu 8. září 1976 okolo 19.30 večer výtah jaksi nedobrzdil, a poslední tři metry nad zemí projel rychleji, než by měl. Incident si naštěstí vyžádal jen jedno lehké zranění, jenže 15 osob zůstalo nahoře na vyhlídce. Po neúspěšném pokusu se žebříkem nakonec barcelonští hasiči nešťastníky museli sundat dolů pomocí jeřábu - posledního z patnáctičlenné skupinky až druhého dne nad ránem. K poruše výtahu došlo i poměrně nedávno. 25. dubna 2006 zůstala nahoře uvězněná skupinka 14 osob. Ty ale nakonec před důvěrným seznámením se s členy barcelonského hasičského sboru zachránila šikovnost techniků, kteří do dvou hodin výtah opravili. Takové štěstí však nemělo šest turistů z 1. května 2012. Tehdy se výtah pokazil krátce před jedenáctou hodinou dopolední. Tentokrát ale jeho oprava nebyla tak snadná, a tak brzy nad Kolumbem začal kroužit záchranný vrtulník. Vše nakonec vyřešil starý dobrý gigantický jeřáb** (více ve videu). Čtveřice turistů z Málagy a dvojice Japonců se dostala dolů zhruba po pěti hodinách - do jejich role se můžeme docela dobře vžít díky několika záběrům, které ze svého "uvěznění" pořídili. Zmiňovaný incident byl přelomový, neboť vrcholek monumentu následně turistům zůstal zapovězen na více než rok. Během té doby došlo k několika výrazným úpravám, díky nimž bude v případě závady možná bezpečná evakuace vnitřkem tubusu a pro všechny případy byla v blízkosti monumentu instalována záchranná kabina, aby případné opětovné použití jeřábu proběhlo rychleji. Od června 2013 výtah opět funguje se zmíněnými vylepšeními. I tak ale v dubnu 2015 přišla další drobná závada, která nahoře uvěznila po dobu asi dvou hodinu trojici turistů.
Ještě to není všechno. K mnohem romantičtějšímu záseku došlo v roce 1968. Zamilovaný pár se tehdy na vyhlídce zdržel krapet déle a obsluha výtahu si ho nevšimla. Dvojice však nejspíš nebyla dostatečně romantického založení, a tak možnost strávit noc v naprostém soukromí nad Barcelonou rezolutně odmítla. Nicméně tehdy nebyly mobilní telefony, pár tak musel zapojit poněkud klasičtější metody volání o pomoc. Se zapadajícím sluncem se tehdy z vrcholku Kolumba snášely lístečky, v nichž dvojice žádala o pomoc. Hodní kolemjdoucí nakonec zburcovali obsluhu a pár se brzy dostal zpět na pevnou zem. Jak vidíte, návštěva Kolumbova monumentu v sobě skýtá nečekané momenty překvapení...
Na závěr ještě pár zajímavostí ze života Kolumbova monumentu v Barceloně. Coby symbol katalánské metropole si už bronzový mořeplavec užil své. Tak kupříkladu v roce 1992 byl v Nevadě oddán s newyorskou Sochou Svobody. V roce 2005 mu k pravé ruce přivázali malý balon pokřtěný jako "Kolumbovo vejce", aby tak udělali reklamu ve městě pořádanému gastronomickému kongresu. V květnu 2013 pro změnu Kolumba oblékli do XXXXXL dresu fotbalového klubu FC Barcelona, tentokrát za celou akcí stála oděvní společnost Nike (informovali jsme zde). Naposledy se monument dostal do hledáčku médií na podzim 2016, kdy katalánská politická strana CUP požadovala odstranění sochy coby přežitku oslavujícího koloniální zvěrstva páchaná v Novém světě španělskými konquistadory. Nicméně Kolumbus tam pořád je. Už od roku 1888 shlíží poklidně na Barcelonu, vědom si svého symbolického údělu.
*Bronz, jehož bylo k vytvoření sochy potřeba, byl darem španělské vlády, která poskytla 30 vyřazených kanónů ze svého bojového arzenálu. Co se týká dalších soch, které jsou součástí monumentu, většina představuje alegorie středověkých španělských království, dále jsou zobrazeny osobnosti spojené s Kolumbovou výpravou. Na piedestalu je celkem osm bronzových reliéfů, které líčí Kolumbovy příhody při objevování Ameriky, prostor je věnován i osmi erbům míst spojených s Kolumbovou výpravou (Barcelona, Huelva, Salamanca, Santa Fe, Palos, Puerto Rico, Cuba a Córdoba). Samotné základy sloupu pak hlídá osm lvů, kteří se již od počátku stali vděčnými artefakty pro fotografující turisty. Zejména v posledních desítkách let jsou lvi neustále v obležení turistů, proto jde o sochy, které jsou z celého monumentu nejčastěji restaurovány. I se sloupem celý monument měří 57,2 metru a je tak vůbec nejvyšším Kolumbovým pomníkem na světě (údajně jich existuje něco přes 60).
**Pro zajímavost dodejme, že v té době při poruše výtahu existovaly čtyři hlavní evakuační scénáře. První počítal s rychlou opravou výtahu. V opačném případě bylo třeba přistoupit ke třem dalším. Jednou z možností je zásah vrtulníku, avšak to je vzhledem k povaze monumentu značně riskantní varianta. Naopak preferovanější bylo použití jeřábu a záchranné kabiny. Poslední možnou variantou byla evakuace vnitřkem sloupu - ve výtahové šachtě jsou drobné schůdky podobné těm na komínech. Tato varianta ale bez jakéhokoliv zajištění byla považována za nejméně bezpečnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat