Barcelonské dvojče Vily Tugendhat

Světoznámá brněnská Vila Tugendhat, která byla roku 2001 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO, má v katalánské metropoli stejně starého brášku. Německý pavilon pro Světovou výstavu 1929 v Barceloně taktéž navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969). Obě budovy byly navrženy v průběhu roku 1928, pročež je jejich koncept velice podobný, i když každá z nich sloužila zcela jinému účelu.

Pohled na část barcelonského pavilonu v pozadí se sochou Úsvit od Georga Kolbeho
(Foto: www.moderndesign.com)

Pavelló Mies van der Rohe, známý též jako Barcelonský pavilon, přeci jen zůstává v katalánské metropoli tak trochu ve stínu mnohem známějších modernistických staveb v čele s Gaudího originálním dílem. Pokud však holdujete střízlivějšímu a přímočařejšímu designu, zmiňovaný pavilon je rozhodně místem, které musíte navštívit. Mies van der Rohe byl návrhem německého pavilonu pro barcelonskou Světovou výstavu 1929 pověřen o rok dřív. Shodou okolností tehdy připravoval i plány svého dalšího slavného díla, brněnské Vily Tugendhat. Ačkoliv je barcelonská stavba technicky i vizuálně (samozřejmě v rámci možností daných rozdílným účelem budov) dosti podobná té brněnské, ve světovém měřítku trpí jednou zásadní nevýhodou - nejde totiž o originál.

Původní pavilon potkal typický osud mnoha podobných staveb určených pro světové výstavy: v lednu 1930, ihned po skončení akce, byl rozmontován a na dlouhá desetiletí z Barcelony jednoduše zmizel. V průběhu oněch dekád se však s rostoucím věhlasem architektových děl důležitost Barcelonského pavilonu neustále připomínala, a tak se barcelonská radnice nedlouho po návratu demokracie do Španělska rozhodla postavit na původním místě repliku slavné zmizelé stavby. K tomu došlo v letech 1983-1986. Na projektu se podílela trojice architektů Ignasi Solà-Morales, Cristian Cirici a Fernando Ramos a nutno dodat, že tato replika se skutečně podařila, a pavilon tak dodnes působí velice elegantně a jako nový. Jak už bylo řečeno, pavilon v mnohém připomíná Vilu Tugendhat. Kromě totožných architektonických prvků pracoval Mies van der Rohe i se stejnými materiály. Barcelonský pavilon je tak nádhernou souhrou skla, oceli a různých druhů mramoru. Nechybí ani jedinečná onyxová stěna, která z interiéru pavilonu činí skutečnou reminiscenci slavné brněnské vily.

   

Křeslo Barcelona
(Foto: www.miesbcn.com)

I tak tu máme několik podstatných rozdílů. Barcelonský pavilon oproti nemá stahovací okna a jeho funkce je čistě reprezentativní. Byl vytvořen pro inaugurační párty německé části výstavy i jako odpočinkový prostor pro španělského krále a německé státníky a jeho podoba měla vyjadřovat mírový, liberální a progresivní charakter nového poválečného Německa. Důležitou roli v tomto souladu hraje dvojice vodních ploch. Větší z nich skvěle doplňuje a zakončuje půdorys budovy, menší zase vytváří intimní kout navazující na salon, možná ve stylu zimní zahrady ve Vile Tugendhat. 

V souvislosti s Barcelonským pavilonem stojí za zmínku též základní vybavení jeho interiéru - konkrétně je řeč o slavném křesle Barcelona, které roku 1929 Mies van der Rohe navrhl ve spolupráci se svou tehdejší spolupracovnicí a přítelkyní Lilly Reich (1885-1947)*. Křesla tehdy sloužila coby obdoba královského trůnu pro španělský královský pár, jenž výstavu slavnostně zahajoval. Z hlediska designu jde určitě o unikátní kousek, který se od té doby dočkal mnoha napodobenin, zcela bez respektu k autorským právům, na druhou stranu ale toto křeslo nepatří mezi ta nejpohodlnější na sezení a už vůbec ne na vstávání z něj. Vyprávět své by o tom ostatně mohla tato křesla z Vily Tugendhat, kam je Mies van der Rohe nechal umístit po konci Světové výstavy v Barceloně. Pavelló Mies van der Rohe naleznete v Barceloně na úpatí hory Montjuïc, hned vedle známé Font Màgica. Navštívit ho můžete takřka každý den, ačkoliv prostory lze i pronajmout, proto bývá pro veřejnost relativně často zavřený - doporučujeme konzultovat webové stránky, základní vstupné je 5 €.

*Nutno dodat, že Lilly Reich je považována za hlavní autorku většiny z nábytku a doplňků interiérů van der Roheho staveb v období 1927-1937, kdy spolu tato dvojice žila a pracovala. Odborná literatura však i nadále často uvádí pouze architektovo jméno coby tvůrce slavného designového nábytku.