Katalánské regionální volby ze 27. září 2015 naplno ukázaly jeden z největších problémů v otázce případné katalánské nezávislosti. Zastánců nezávislosti zkrátka není v katalánské společnosti drtivá většina a dost možná ani obyčejná většina. Jak to s tou nezávislostí je, se obvykle zjistí až v referendu, které však španělská vláda trvale nechce povolit.
Zářijové volby každopádně neznamenaly tak velký skok k nezávislosti, jak se před nimi očekávalo (či doufalo?). Kandidatura Junts pel Sí nezískala absolutní většinu, a tak byla v otázce sestavení vlády odkázána na deset poslanců radikálně levicového uskupení CUP, které je sice taktéž pro nezávislost Katalánska, zároveň ale nevynechá jedinou příležitost, kdy to zavedenému establishmentu řádně osolit. A na tomto problému se katalánská politika zastavila prakticky hned v druhý den po volbách. Více než tři měsíce se oba tyto bloky nebyly schopné shodnout na osobě budoucího premiéra nové katalánské vlády. Junts pel Sí trvalo na svém kandidátovi, dosavadním premiérovi Arturu Masovi, zatímco pro velkou část CUP bylo toto jméno nepřijatelné.
Politikaření a neústupnost obou stran nakonec situaci vyhrotily takřka až k novým regionálním volbám. Katalánská politická scéna tak ještě 8. ledna byla v troskách, rozhádaná a čekající na opakování regionálních voleb s velice nejistým výsledkem. Větší vinu na této situaci mělo hnutí CUP, které se nedokázalo srovnat s velikostí okamžiku a svou neústupností Katalánsku málem sebralo historickou příležitost, která se již nemusí opakovat (tři měsíce nečinnosti ale znamenaly průšvih i tak). Je jasné, že Artur Mas pro ně představoval osobnost až příliš spjatou se zajetým establishmentem a s určitým korupčním stínem, který se vznáší nad jeho stranou CDC, nicméně jak všichni víme, obě strany (Junts pel Sí i CUP) si daly za cíl dovést Katalánsko k nezávislosti v horizontu 18 měsíců. Po jejich skončení by si už Katalánci sami rozhodli, jestli je Mas pro budoucnost Katalánska problémem či nikoliv. Naprostý nedostatek širší perspektivy a výsledné tříměsíční dohady tak rozhodně na katalánské voliče nemohou působit příliš dobře. Pokud nejsou katalánští politici schopní dotáhnout do konce svůj hlavní cíl, který by je měl spojovat, jak jim asi půjde "vláda" v tom potenciálním novém státě?
Artur Mas nakonec šponoval nervy voličů až do posledního možného okamžiku, avšak jako státník nakonec udělal jedinou věc, která mohla celý proces zachránit od nejistého pokračování či smutného konce. V emotivním diskurzu se 9. ledna rozhodl vzdát své kandidatury a opět prokázal velikou politickou zkušenost, jelikož z boje nakonec vskutku vyšel jako vítěz, ačkoliv se to tak na první pohled nemusí zdát. Snu o pokračování v premiérském úřadu a o tom, že to bude on, kdo se možná zapíše do učebnic jako vůdce, jenž nasměřoval Katalánce k nezávislosti, se sice musel vzdát, avšak mnohem bolestnější je nakonec jeho odchod pro CUP. Ti v posledních týdnech po svých politických výkonech ztratili část svých sympatizantů, avšak výsledná dohoda tuto bojůvku pohřbila možná ještě víc. CUP se muselo zavázat, že v klíčových hlasováních vždy bude hlasovat společně s Junts pel Sí, k nimž navíc musí "uvolnit" dva ze svých deseti poslanců, o čehož si Mas slibuje garanci stability současného parlamentu. Součástí dohody je i výměna některých současných poslanců CUP - jinými slovy, Artur Mas sice padl, ale CUP si bere s sebou. Donucení CUP k veřejné omluvě za zdržování "procesu" je pak již jen třešničkou na dortu.
Je třeba říct, že i přes velkou osobní oběť, která jistě zabolela jeho ego, dokázal Artur Mas z celé situace vytěžit maximum. Je totiž docela jasné, že nový katalánský premiér, nyní již bývalý starosta Girony Carles Puigdemont, povede novou vládu ve stejném duchu jako Mas a není scestné myslet si, že i tak bude politika Junts pel Sí i nadále pod taktovkou starého politického matadora. Na druhou stranu však novou katalánskou vládu čeká nesmírně složitých 18 měsíců, během kterých by měla dosáhnout jasné cesty k nezávislosti, ideálně tedy dohodnout s madridskou vládou referendum o katalánské samostatnosti. Což půjde za současné politické situace ve Španělsku docela těžko. A není tedy vůbec jasné, do jaké míry bude nová katalánská vláda úspěšná ani jestli vůbec celých 18 měsíců bez úhony přežije.
Mas svým dobrovolným odchodem zajistil (alespoň pro nadcházející měsíce) stabilitu nové vlády, protože původně anti-systémové CUP donutil k de facto integraci do oné široké koalice Junts pel Sí. Vzájemná dohoda z 9. ledna totiž jasně říká, že CUP bude ve všech klíčových záležitostech hlasovat stejně jako Junts pel Sí. Je to samozřejmě logické, pokud mají být obě strany alespoň trochu úspěšné v cestě za svým společným cílem - nezávislostí, nicméně ono rebelantství, kvůli kterému řada voličů dala přednost CUP před Junts pel Sí, je to tam. Někdy se tomu také říká zaprodat se. Ale to už si holt vyšší cíle vyžadují. A ještě jedno důležité politické vítězství si Mas připsal. Nakonec to byl on, kdo ustoupil, to on se obětoval pro budoucnost Katalánska - alespoň tak to bude vnímat velká část lidí. Mas nyní na pár měsíců ustoupí do pozadí a bude se soustředit na rekonstrukci své strany CDC, která se v poslední době jen a jen propadala v preferencích a která je neustále spojována s různými korupčními skandály. Velice šikovně si Mas navíc ponechal otevřená vrátka k nějaké pozdější kandidatuře, což by ho, pokud vše půjde podle plánu, mohlo vynést na politický vrchol v již nezávislém Katalánsku.
Ale to už přeci jen předbíháme. Tříměsíční krize na katalánské politické scéně je prozatím zažehnána. V posledním možném okamžiku si Katalánci zachránili alespoň zbytky z ohromné historické příležitosti, jež se jím nabídla. Nová katalánská vláda v čele s Carlesem Puigdemontem zároveň může využít současného bezvládí ve Španělsku pro upevnění své pozice, aby se s příští španělskou vládou mohla pokusit o dialog vedoucí k uznání katalánské pozice a uspořádání referenda nebo něčeho podobného, kde by si Katalánci sami mohli rozhodnout o tom, jestli svou budoucnost i nadále budou spojovat se Španělskem či nikoliv. Kterak ale připomínají Albert Branchadell a někteří další akademici, zabývající se problematikou katalánské nezávislosti, je velká otázka, jestli vůbec dozrál čas na střet Katalánska se Španělskem, jestli je v tomto katalánská strana dosti silná. Samotnou výzvou už je jen cesta k referendu nebo podobně mírumilovnému postupu při snahách o nezávislost. Druhá věc ale je zvítězit i v onom referendu. A to se například v Quebecu či ve Skotsku nepodařilo.
Je třeba říct, že i přes velkou osobní oběť, která jistě zabolela jeho ego, dokázal Artur Mas z celé situace vytěžit maximum. Je totiž docela jasné, že nový katalánský premiér, nyní již bývalý starosta Girony Carles Puigdemont, povede novou vládu ve stejném duchu jako Mas a není scestné myslet si, že i tak bude politika Junts pel Sí i nadále pod taktovkou starého politického matadora. Na druhou stranu však novou katalánskou vládu čeká nesmírně složitých 18 měsíců, během kterých by měla dosáhnout jasné cesty k nezávislosti, ideálně tedy dohodnout s madridskou vládou referendum o katalánské samostatnosti. Což půjde za současné politické situace ve Španělsku docela těžko. A není tedy vůbec jasné, do jaké míry bude nová katalánská vláda úspěšná ani jestli vůbec celých 18 měsíců bez úhony přežije.
Mas svým dobrovolným odchodem zajistil (alespoň pro nadcházející měsíce) stabilitu nové vlády, protože původně anti-systémové CUP donutil k de facto integraci do oné široké koalice Junts pel Sí. Vzájemná dohoda z 9. ledna totiž jasně říká, že CUP bude ve všech klíčových záležitostech hlasovat stejně jako Junts pel Sí. Je to samozřejmě logické, pokud mají být obě strany alespoň trochu úspěšné v cestě za svým společným cílem - nezávislostí, nicméně ono rebelantství, kvůli kterému řada voličů dala přednost CUP před Junts pel Sí, je to tam. Někdy se tomu také říká zaprodat se. Ale to už si holt vyšší cíle vyžadují. A ještě jedno důležité politické vítězství si Mas připsal. Nakonec to byl on, kdo ustoupil, to on se obětoval pro budoucnost Katalánska - alespoň tak to bude vnímat velká část lidí. Mas nyní na pár měsíců ustoupí do pozadí a bude se soustředit na rekonstrukci své strany CDC, která se v poslední době jen a jen propadala v preferencích a která je neustále spojována s různými korupčními skandály. Velice šikovně si Mas navíc ponechal otevřená vrátka k nějaké pozdější kandidatuře, což by ho, pokud vše půjde podle plánu, mohlo vynést na politický vrchol v již nezávislém Katalánsku.
Ale to už přeci jen předbíháme. Tříměsíční krize na katalánské politické scéně je prozatím zažehnána. V posledním možném okamžiku si Katalánci zachránili alespoň zbytky z ohromné historické příležitosti, jež se jím nabídla. Nová katalánská vláda v čele s Carlesem Puigdemontem zároveň může využít současného bezvládí ve Španělsku pro upevnění své pozice, aby se s příští španělskou vládou mohla pokusit o dialog vedoucí k uznání katalánské pozice a uspořádání referenda nebo něčeho podobného, kde by si Katalánci sami mohli rozhodnout o tom, jestli svou budoucnost i nadále budou spojovat se Španělskem či nikoliv. Kterak ale připomínají Albert Branchadell a někteří další akademici, zabývající se problematikou katalánské nezávislosti, je velká otázka, jestli vůbec dozrál čas na střet Katalánska se Španělskem, jestli je v tomto katalánská strana dosti silná. Samotnou výzvou už je jen cesta k referendu nebo podobně mírumilovnému postupu při snahách o nezávislost. Druhá věc ale je zvítězit i v onom referendu. A to se například v Quebecu či ve Skotsku nepodařilo.
 |
| Vlevo nový President de la Generalitat, Carles Puigdemont; vpravo ten bývalý, Artur Mas (Foto: www.lavanguardia.com) |
Žádné komentáře:
Okomentovat