Druhý březnový den roku 2014 nám připomíná 40. výročí poslední popravy formou garrote vil na území Katalánska (i Španělska). Oním posledním popraveným byl tehdy v roce 1974 anarchista Salvador Puig Antich. Dějiny tak historického města, jakým Barcelona bezesporu je, jsou plné poprav. Poslední čtyři dekády naštěstí do oné krvavé historie nepřibyla žádná nová kapitola. Funkce veřejného kata již dlouhou dobu neexistuje. V dnešním článku se podíváme na osudy lidí, kteří měli popravy v popisu práce. Barcelonští popravčí 20. století...
NICOMEDES MÉNDEZ LÓPEZ (1842-1912)
Nicomedes Méndez byl dosti zajímavou a překvapivě populární postavičkou barcelonského popraviště. Narodil se v jedné vesničce v oblasti La Rioja a jako mnoho jeho kolegů-popravčích i on byl původní profesí švec. Svou práci vnímal skutečně jako poslání. Na své povolání byl hrdý a považoval ho za jedno z nejprospěšnějších v lidské společnosti vůbec. To se ostatně projevilo i na jeho "zlepšováku" garrote vil, v té době již tradičního španělského způsobu popravy. Tato katalánská verze garrote vil jím byla vytvořena a poprvé použita při tehdy značně medializované popravě atentátníka z Licea, Santiaga Salvadora, 21. listopadu 1894. Méndez byl též vykonavatelem vůbec první (a ve své kariéře zároveň i úplně poslední) popravy v nechvalně proslulé barcelonské věznici La Model.
Všeobecně platil za skutečného profesionála ve svém oboru. Vězně zbytečně netrápil a své povolání zkrátka bral jako službu veřejnosti. O tom ostatně mohou svědčit i jeho mírumilovné koníčky: pěstování růží a chov kanárků. Jinak ale Nicomedes prožil ve svém životě mnoho bolesti. Brzy přišel o milovanou ženu a přežil obě své děti. Jeho syn se nejprve zapletl do potyčky s příslušníkem Guardia Civil a nechybělo mnoho, aby barcelonský kat musel popravit svého vlastního syna. K tomu nakonec nedošlo, avšak Nicomedův potomek se stále toulal vždy jednou nohou v barcelonském podsvětí. Až ho jednou našli za podivných okolností mrtvého na ulici. Ještě smutnější osud potkal jeho dceru. Ta se vášnivě zamilovala do jednoho sympatického chlapce, který však nerozdýchal povolání potenciálního tchána, a tak radši zbaběle utekl do Argentiny. Pro Nicomedovu dceru to byla taková rána, že spáchala sebevraždu. Zbytek svého smutkem naplněného života strávil Nicomedes Méndez v putykách na ulici Paral·lel. Pro zajímavost můžeme dodat, že se stal předlohou postavy kata v povídce Un funcionario slavného španělského spisovatele Vicente Blasca Ibáñeze. Více o jeho životě zde.
Nicomedes Méndez byl dosti zajímavou a překvapivě populární postavičkou barcelonského popraviště. Narodil se v jedné vesničce v oblasti La Rioja a jako mnoho jeho kolegů-popravčích i on byl původní profesí švec. Svou práci vnímal skutečně jako poslání. Na své povolání byl hrdý a považoval ho za jedno z nejprospěšnějších v lidské společnosti vůbec. To se ostatně projevilo i na jeho "zlepšováku" garrote vil, v té době již tradičního španělského způsobu popravy. Tato katalánská verze garrote vil jím byla vytvořena a poprvé použita při tehdy značně medializované popravě atentátníka z Licea, Santiaga Salvadora, 21. listopadu 1894. Méndez byl též vykonavatelem vůbec první (a ve své kariéře zároveň i úplně poslední) popravy v nechvalně proslulé barcelonské věznici La Model.
Všeobecně platil za skutečného profesionála ve svém oboru. Vězně zbytečně netrápil a své povolání zkrátka bral jako službu veřejnosti. O tom ostatně mohou svědčit i jeho mírumilovné koníčky: pěstování růží a chov kanárků. Jinak ale Nicomedes prožil ve svém životě mnoho bolesti. Brzy přišel o milovanou ženu a přežil obě své děti. Jeho syn se nejprve zapletl do potyčky s příslušníkem Guardia Civil a nechybělo mnoho, aby barcelonský kat musel popravit svého vlastního syna. K tomu nakonec nedošlo, avšak Nicomedův potomek se stále toulal vždy jednou nohou v barcelonském podsvětí. Až ho jednou našli za podivných okolností mrtvého na ulici. Ještě smutnější osud potkal jeho dceru. Ta se vášnivě zamilovala do jednoho sympatického chlapce, který však nerozdýchal povolání potenciálního tchána, a tak radši zbaběle utekl do Argentiny. Pro Nicomedovu dceru to byla taková rána, že spáchala sebevraždu. Zbytek svého smutkem naplněného života strávil Nicomedes Méndez v putykách na ulici Paral·lel. Pro zajímavost můžeme dodat, že se stal předlohou postavy kata v povídce Un funcionario slavného španělského spisovatele Vicente Blasca Ibáñeze. Více o jeho životě zde.
ROGELIO PÉREZ VICARIO "CICARIO" (1879-1924)
Někdy figurující pod nesprávným příjmením Cicario*. Nastoupit do funkce barcelonského popravčího po legendě, kterou představoval Nicomendes Méndez, bylo pro rodáka z vesničky Lerma poblíž Burgosu dosti těžké. Bývalý švec a zdravotník byl barcelonským soudem jmenován popravčím v roce 1913. Podle tehdejších svědectví mu to však moc nešlo. Byl docela mírné povahy, a tak pravděpodobně doufal, že do práce nebude muset příliš často. Taky ne, avšak těch několik málo poprav, jichž se účastnil, mnoho lidové spokojenosti věru nepřineslo. Jeho přístup k popravám by se dal nazvat laxním. V posledních letech svého života (a vlastně i na svém "popravčím vrcholu") si užil skutečné lidové nevraživosti, takže byl spolu se svou rodinou nucen žít pod policejní ochranou. Ani ta ho však nakonec neochránila. Za účast při jedné z poprav v Terrasse v září 1923 se mu z anarchistických kruhů dostalo odplaty ve formě zastřelení v květnu 1924. Poměrně neslavný a brzký konec. Ne však ojedinělý.
Někdy figurující pod nesprávným příjmením Cicario*. Nastoupit do funkce barcelonského popravčího po legendě, kterou představoval Nicomendes Méndez, bylo pro rodáka z vesničky Lerma poblíž Burgosu dosti těžké. Bývalý švec a zdravotník byl barcelonským soudem jmenován popravčím v roce 1913. Podle tehdejších svědectví mu to však moc nešlo. Byl docela mírné povahy, a tak pravděpodobně doufal, že do práce nebude muset příliš často. Taky ne, avšak těch několik málo poprav, jichž se účastnil, mnoho lidové spokojenosti věru nepřineslo. Jeho přístup k popravám by se dal nazvat laxním. V posledních letech svého života (a vlastně i na svém "popravčím vrcholu") si užil skutečné lidové nevraživosti, takže byl spolu se svou rodinou nucen žít pod policejní ochranou. Ani ta ho však nakonec neochránila. Za účast při jedné z poprav v Terrasse v září 1923 se mu z anarchistických kruhů dostalo odplaty ve formě zastřelení v květnu 1924. Poměrně neslavný a brzký konec. Ne však ojedinělý.
FEDERICO MUÑOZ CONTRERAS (1880-1935)
Federico Muñoz zastával tuto funkci v letech 1924 - 1935. Část z tohoto období však nebyl ani v "aktivní pohotovosti", jelikož na počátku 30. let se ve Španělsku obešli i bez trestu smrti ve svém zákoníku. Ve skutečnosti toho Muñoz opravdu neměl moc na práci. Svou první popravu si odbyl v srpnu 1926, kdy ukončil život 22letého Josého Vidora odsouzeného za znásilnění a vraždu.
Druhou a vlastně i poslední popravu ve svém životě pak provedl až o 8 let později - 21. prosince 1934. Andrés Aranda byl tehdy odsouzen k smrti především za loupežná přepadení. Kat Muñoz však jen o pár dní později pochopil, že povolání popravčího ve Španělsku znamená opravdu rázné přiblížení se smrti. Smrt Andrése Arandy se rozhodla pomstít anarchistická skupina FAI. A ačkoliv Muñoz byl jen pouhým vykonavatelem vůle soudu, veškeré následky nesl sám. 10. ledna 1935 byl zastřelen v jednom baru v barcelonské čtvrti Vilapicina.
 |
| Zpráva o popravě Andrése Arandy (Foto: Diario de Huesca, 22/12/1934) |
Druhou a vlastně i poslední popravu ve svém životě pak provedl až o 8 let později - 21. prosince 1934. Andrés Aranda byl tehdy odsouzen k smrti především za loupežná přepadení. Kat Muñoz však jen o pár dní později pochopil, že povolání popravčího ve Španělsku znamená opravdu rázné přiblížení se smrti. Smrt Andrése Arandy se rozhodla pomstít anarchistická skupina FAI. A ačkoliv Muñoz byl jen pouhým vykonavatelem vůle soudu, veškeré následky nesl sám. 10. ledna 1935 byl zastřelen v jednom baru v barcelonské čtvrti Vilapicina.
VICENTE LÓPEZ COPETE (1914- 1996)
Ani poslední z naší čtveřice se v Katalánsku nenarodil, i když tu pak působil ve funkci popravčího. Žil v dalekém Badajozu a do Barcelony se vždy přesouval jen, když měl práci. Jeho oblastí působnosti byly Katalánsko, Aragón a Navarra. Copete patřil mezi ty nejnenáviděnější popravčí, protože dokonale ztělesňoval ducha doby. Již od mládí byl zapáleným falangistou, posléze bojoval ve frankistických oddílech během občanské války, aby se v roce 1941 stal jedním z dobrovolníků Hitlerovi pomáhající Španělské modré divize. Byl však také známým šmelinářem, zlodějíčkem a především policejním práskačem. Ačkoliv jeho působení coby vrchního barcelonského popravčího je oficiálně lemováno daty 1953 - 1974, a tím pádem tak měl být i u dnes zmiňovaného vykonání hrdelního trestu v případu Salvadora Puige i Anticha, tato (z dnešního pohledu již zřejmá) justiční vražda nakonec byla provedena jeho kamarádem z mládí - madridským popravčím Antoniem Lópezem Sierrou...
...Vicente Copete totiž tou dobou již nějaký ten pátek seděl v sevillském vězení kvůli pohlavnímu zneužívání mladistvých. Tedy skutečně povedený kat. Inu, linie mezi žalujícím a pachatelem je někdy velmi tenká stejně jako v případě kata a popraveného. Copete patřil mezi skutečně nenáviděnou generaci frankistických popravčích. Více o této generaci se dozvíte ve zvláštním španělském dokumentu Queridísimos verdugos natočenému v letech 1971-1973 (zveřejněnému však až v roce 1977 po pádu diktatury).
Ani poslední z naší čtveřice se v Katalánsku nenarodil, i když tu pak působil ve funkci popravčího. Žil v dalekém Badajozu a do Barcelony se vždy přesouval jen, když měl práci. Jeho oblastí působnosti byly Katalánsko, Aragón a Navarra. Copete patřil mezi ty nejnenáviděnější popravčí, protože dokonale ztělesňoval ducha doby. Již od mládí byl zapáleným falangistou, posléze bojoval ve frankistických oddílech během občanské války, aby se v roce 1941 stal jedním z dobrovolníků Hitlerovi pomáhající Španělské modré divize. Byl však také známým šmelinářem, zlodějíčkem a především policejním práskačem. Ačkoliv jeho působení coby vrchního barcelonského popravčího je oficiálně lemováno daty 1953 - 1974, a tím pádem tak měl být i u dnes zmiňovaného vykonání hrdelního trestu v případu Salvadora Puige i Anticha, tato (z dnešního pohledu již zřejmá) justiční vražda nakonec byla provedena jeho kamarádem z mládí - madridským popravčím Antoniem Lópezem Sierrou...
...Vicente Copete totiž tou dobou již nějaký ten pátek seděl v sevillském vězení kvůli pohlavnímu zneužívání mladistvých. Tedy skutečně povedený kat. Inu, linie mezi žalujícím a pachatelem je někdy velmi tenká stejně jako v případě kata a popraveného. Copete patřil mezi skutečně nenáviděnou generaci frankistických popravčích. Více o této generaci se dozvíte ve zvláštním španělském dokumentu Queridísimos verdugos natočenému v letech 1971-1973 (zveřejněnému však až v roce 1977 po pádu diktatury).
*Což lze brát i jako lehce uštěpačnou narážku na Vicariovu popravčí (ne)schopnost; ve španělštině je pak jen krůček ke slovu sicario = "vrah".
Žádné komentáře:
Okomentovat