Je tomu přesně 32 let, co Barcelona zažila nejnapínavější přepadení banky ve 20. století (a možná i v celé své historii). V sobotu 23. května 1981 něco po deváté hodině ranní vnikl asi tucet zakuklenců do sídla Banco Central na Plaça de Catalunya, číslo 23 (dnes to již není Banco Central - jde o budovu na rohu Plaça de Catalunya/Rambla). Jelikož se ten den v centrále normálně pracovalo, ono přepadení ihned nabralo obřích rozměrů. Takřka 300 rukojmích se najednou ocitá v bezprostředním ohrožení...
Je také potřeba zdůraznit, za jakých okolností k onomu velkému přepadení došlo. Přesně 3 měsíce předtím došlo ve Španělsku k pokusu o převrat a návrat k diktatuře, v níž země žila v letech 1939 - 1975. Pokus o převrat, jenž tehdy provedl podplukovník Guardia Civil, Antonio Tejero, skončil sice neúspěchem, nicméně pro křehkou a mladou demokracii ve Španělsku to znamenalo solidní otřes. Rok 1981 tak byl obdobím určité nejistoty. Právě za takových okolností došlo k přepadení, navíc se v jedné z telefonních budek na náměstí našel vzkaz, v němž údajně pachatelé přepadení žádali osvobození podplukovníka Tejera a dalších + přistavení letadel a možnost utéct někam hodně daleko (filmová klasika). Jinými slovy, panovaly obavy, že se jedná o politicky motivovaný čin.
 |
| Základní nastínění událostí 23.května 1981... |
To se později nepotvrdilo, nicméně přesný a zcela jasně identifikovatelný motiv není znám dodnes, a tak je na přepadení Banco Central často nahlíženo velice kriticky až konspiračně (a do takových podrobností tu nehodláme zabíhat - k tomu jest určeno video na konci článku). Důležité je, že přepadení Banco Central bylo velikou akcí, která takřka na dva dny zastavila život v samém srdci Barcelony. Plaça de Catalunya i část Rambly byly uzavřeny, všude plno policistů. Samotné přepadení se protáhlo až na dlouhých 37 hodin! Takovou dobu žila Barcelona v nejistotě a strachu o osud stovek rukojmích. Ti byli po malých skupinkách v průběhu akce propouštěni, z toho pouze jeden byl úmyslně zraněn, aby pachatelé dodali svým výhrůžkám patřičnou váhu.
Lupiči měli zároveň jasný plán, jak se z budovy co nejdřív dostat, nicméně ten selhal. I proto trvalo přepadení tak dlouho. Všem zúčastněným ale postupně docházely síly, a tak se jen čekalo, kdy dojde ke zlomu situace. Ten nastává v neděli večer. Lehce před osmou hodinou padá po zásahu odstřelovačem na střeše banky jeden z pachatelů a krátce na to do budovy seshora pronikají speciální policejní jednotky GEO. V té chvíli však v budově zůstávají ještě téměř dvě stovky rukojmích a hrozí, že celá "osvobozovací" akce se změní v masakr. Ten rozhodně nechtějí mít na triku ani lupiči, a tak budovu najednou poměrně hystericky opouští všichni zbylí rukojmí. A lupiči zamíchaní mezi ně. Celá akce tak vlastně končí velkým úspěchem, když 37 hodinové zadržování rukojmích končí jen s jedním zraněným rukojmím a jedním mrtvým lupičem. Většinu ze zbytku delikventů policie brzy odhalí a soudy jim zajistí pěkně dlouhý pobyt ve vězení. Mozek celého přepadení - José Juan Martínez Gómez "El Rubio" - kterému bylo tehdy pouhých 25 let (i když byl policii už docela dobře znám) dostal 30 let natvrdo, zbytek kompliců dostalo tresty mezi 23 a 25 lety.
Celá akce je však dodnes tak trochu nejasná. S jistotou se nedá určit hlavní motiv a dá se tušit, že celé přepadení skrývá ještě nějaká tajemství. Zajímavé pohledy nabízí následující dokument, který zprostředkovává pohledy a vzpomínky rukojmích, policie i hlavního organizátora přepadení. I přesto však existuje řada otázek, které v souvislosti s přepadením vyvstávají a na které se novináři v onom dokumentu jaksi zapomněli zeptat. Můžete posoudit sami...
Žádné komentáře:
Okomentovat