Existují i osobnosti, kterými se Katalánci navenek příliš nechlubí, avšak oni přesto neodmyslitelně vytvářejí určitý kolorit místa. "El Vaquilla" a jeho příběh nás dnes zavedou do marginálních čtvrtí Barcelony konce minulého století. Drogy, špína, násilí a zločin - taková byla předolympijská Barcelona.
 |
| El Vaquilla (Foto: elmundo.es) |
Předchozí věta je přeci jen trochu zavádějící, jelikož katalánská metropole na tom nikdy tak špatně nebyla. Avšak její marginální čtvrtě spolu s obrovskými sídlišti patřícími již na území sousedních měst Badalony nebo Sant Adrià de Besòs se v 80. letech minulého století staly skutečně nebezpečnou zónou. Z těchto těžkých sociálních podmínek se ve Španělsku zrodila celá jedna "ztracená generace" a jejím symbolem se stal právě jeden z nejznámějších katalánských delikventů - Juan José Moreno Cuenca (1961 - 2003) známý pod přezdívkou "El Vaquilla".
Během svého dětství si prošel mnoha barcelonskými marginálními čtvrtěmi jako Torre Baró, La Mina nebo dnes již neexistující slum Camp de la Bota. Právě v této čtvrti začíná ve svých ani ne deseti letech svou zločinnou dráhu, ostatně celé generace jeho předků a příbuzných se ani jinak neživili (na druhou stranu podle všeho moc jiných možností kromě smrti hladem také neměli). V tomto "oboru" se z něho brzy stal šikulka. Kradl, co se dalo, přičemž jeho specialitou byla krádež kabelek vykloněním se z okénka auta za jízdy. Netřeba dodávat, že i ta auta byla kradená. Auta také od raného věku řídil - sedával na polštářích, aby dosáhl na pedály. Už v tak mladém věku se z něj stává barcelonská legenda. Jde z jednoho pasťáku do druhého, ze všech ale vždy uteče. V 15 letech, i když ne tak úplně legálně, také poprvé končí v nejznámější barcelonské věznici La Model.
Věznice se pak už na zbytek života stanou jeho nejčastějším bydlištěm, i když i z nich občas uteče a těch pár dní na svobodě stráví přepadáním nebo provede nějakou tu vzpouru, při níž upozorňuje na špatné životní podmínky ve španělských věznicích. Z vězení si též odnesl závislost na heroinu a nákazu AIDS. Život feťáka často končí docela brzy, a tak tomu bylo i v jeho případě - v roce 2003 zemřel na cirhózu jater - kvůli pokročilé fázi této nemoci byl i podmínečně propuštěn, zemřel tedy na svobodě. Ve vězení strávil více než polovinu svého života - kdyby nebylo jeho nemoci, mohl být propuštěn začátkem roku 2007.
Již za svého života se však stal legendou zvláště díky svým slavným útěkům, neustálým bojem za lepší podmínky ve věznicích a faktu, že se kolem něj vytvořila jakási aura novodobého Robina Hooda. Ve Španělsku se stal skutečným synonymem pro někoho, kdo pochází z neutěšených sociálních poměrů, a tak se vydá tou nejjednodušší cestou; vydá se na zločineckou dráhu a je pak již jen těžko převychovatelný. Takový byl "El Vaquilla". Jeho sláva mimochodem vzrostla již po jeho nejaktivnějším období, jelikož se stal postavou několika filmů. Tím nejznámějším byl bezpochyby ten, jenž mapuje jeho skutečně akční dětství; filmem navíc prochází přímo on sám: Yo, El Vaquilla (1985).
Žádné komentáře:
Okomentovat