Font de Canaletes (Fontána Canaletes) je jedním z nejznámějších barcelonských zákoutí. Najdete ji hned na samém začátku Rambly u Plaça de Catalunya. Takových "fontán" je vlastně po Barceloně docela dost, ta na Ramble je však slavná díky velice osvěžující vodě a tradici, podle níž kdo se z oné kašny jednou napije, do Barcelony se ihned zamiluje a bude se do ní pravidelně vracet. I přesto však není úplně lehké si jí hned všimnout. Fanoušci FC Barcelona však vždy vědí, kam mají po vyhraném zápase jít. Již mnoho desítek let je Font de Canaletes symbolem oslav všech barcelonských triumfů, avšak jen málokdo už dnes ví, proč se slaví zrovna na tomto místě...
Jak už to bývá, důvod je to velice prozaický a samotná Font de Canaletes v něm nehrála žádnou větší roli. Všechno začalo 10. února 1930, kdy katalánský podnikatel, politik a v letech 1935-1936 taky prezident FC Barcelona, Josep Sunyol i Garriga, založil sportovně a politicky zaměřený týdeník a později deník La Rambla. Redakce tohoto periodika se usídlila v domě, který dnes nese číslo 133, na samém počátku Rambly, čirou náhodou přímo naproti Font de Canaletes. Vždy, když Barça někde hostovala, redaktoři dostávali rozhlasem či telefonem zprávy o vývoji zápasu a výsledky poté napsali na tabuli, kterou vyvěsili z okna redakce. V době bez televize, internetu a prakticky ani rádia tak barcelonským fanouškům nezbylo nic jiného, než přijít před redakci a čekat na výsledky tam.
Ono čekání jim však zpříjemňoval malý kiosek s občerstvením, který tu stával od roku 1901 a který patříval Esteve Salovi, prezidentu FC Barcelona v letech 1934-1935. Fanoušci Barcelony si tu tak mohli zpříjemnit chvíle čekání a v případě vítězství také pořádně slavit s kalíškem něčeho tvrdšího. Prázdno tu však nebylo ani při domácích zápasech Barçy, jelikož právě tady u Font de Canaletes se posléze probíraly nejdůležitější momenty zápasu a tak podobně. Kiosek fungoval až do roku 1951, kdy byl zbořen, nicméně o tradici bylo v tu dobu již postaráno. A i když na místě už nebyl ani stánek s občerstvením ani deník La Rambla, který samozřejmě zmizel s frankistickou cenzurou, stále tu ještě byla Font de Canaletes, jež až do dnešních dnů trpělivě "snáší" velkolepé barcelonské oslavy.
Každé velké vítězství si zasluhuje ještě větší oslavu. V roce 2011 byly důvody k oslavám obzvlášť důležité (porážka Madridu, výhra v lize, výhra v Lize mistrů...), a tak se prakticky celý květen na Ramble slavilo. Ústřední postavou byla opět Font de Canaletes, která tyto dny oslav musí udržet okolo 6 až 8 fanoušků, kteří na ni vylezou a odtud "řídí" oslavy. Občas ji pak po ránu musí narovnávat, popřípadě měnit rozbité lucerny. Ale Barceloně to za to stojí. Nedá se to dobře popsat, je třeba to zažít.
Někdy se to také přežene, a tak se do oslav zapojí i katalánská policie. To se ostatně dělo právě v roce 2011, kdy po vítězství nad Madridem létaly skleněné láhve a petardy do hotelu na Ramble, kde se usídlili madridští novináři. Ti si prožili skutečné barcelonské peklo :-) Davy fanoušků pak rozehnali vždy přítomní Mossos d'Esquadra (katalánská policie). Ostatně na následujících dvou videích si můžete udělat malou představu o tom, jak vypadají oslavy u Font de Canaletes. Na prvním videu oslavy v plném proudu, na druhém takřka tradiční "afterparty"...
Žádné komentáře:
Okomentovat