Montjuïc

Montjuïc je v současnosti jedním z nejcharakterističtějších a nejoblíbenějších míst katalánské metropole. Ne vždy tomu ale tak bylo. Během staletí se tvář hory měnila a stejně tak se měnilo i soužití a vztah Barceloňanů k ní. Dnes se zaměříme na dějiny nejslavnějšího barcelonského kopce.

Montjuïc je proslulý krásnými parky a zahradami

Zajímavý je už samotný název kopce. Existují dvě možné etymologie - první a zároveň nejrozšířenější tvrdí, že Montjuïc znamená v překladu Židovská hora (Mont dels Jueus), což ostatně může potvrzovat i skutečnost, že zde kdysi bylo židovské pohřebiště; existuje i druhá možnost a to Jupiterova hora (z latinských zmínek o městě - Mons Iovis). Ať už je to jakkoliv, nic to nemění na dnešním hezky graficky vypadajícím i znějícím názvu.

Ačkoliv stála vždy tak nějak stranou Barcelony, s její historií je hora velice spjatá. Dlouhá staletí byl Montjuïc strategickým místem, z něhož se dala Barcelona pohodlně bránit/dobývat. Zcela logicky tu také odnepaměti vždy stála nějaká pevnost sloužící často oběma zmíněným účelům. Ta aktuální je z roku 1751. Pevnost na Montjuïcu je vůbec pro Barcelonu zvláštním symbolem. V posledních dvou stoletích se totiž pevnost stala spíše než symbolem ochrany symbolem pokory a strachu. Roku 1808 se na Montjuïc dostala Napoleonova vojska, a snadno tak ovládla Barcelonu, v letech 1842 a 1843 odtud bombardováním španělští generálové potlačovali barcelonské revolty. Od konce 19. století pevnost sloužila především jako obávané vězení pro dělníky, anarchisty a jiné nepřátele tehdejších režimů. Tamní vězení proslulo svým krutým mučením. Velice smutnou roli sehrál Montjuïc i během občanské války (1936-1939) a po ní. Frankisté zde popravili přes 4 000 politických vězňů, mimo jiné i Lluíse Companyse (premiér katalánské vlády 1933-34 a 1936-40). Kromě toho tu v bídných hygienických podmínkách živořily další spousty politických vězňů. Až do roku 1960 zde bylo vojenské vězení.

  

MNAC

První polovinu 20. století si tedy většina Katalánců Montjuïc nespojí s příliš pozitivními myšlenkami. Dodnes je pevnost tyčící se nad Barcelonou vnímána s pocitem velkého historického trápení. O to zajímavější je skutečnost, že na řadu turistů/cizinců naopak Montjuïc působí velice pozitivním dojmem. Hora totiž není jen pevnost na jejím vrcholku. Vzhledem k velké rozloze tu totiž najdete všechno možné - pro turisty učiněný ráj. Rozkládá se tu například nejslavnější barcelonský hřbitov. Dále je tu řada muzeí - Fundació Joan Miró, Poble Espanyol, Teatre Grec, a především MNAC - Museu Nacional d'Art de Catalunya. Zvlášť toto poslední je oblíbenou turistickou zastávkou. Kromě slušné sbírky katalánského umění tu mají krásné výhledy na Barcelonu a speciálně na světelnou zpívající fontánu Font Màgica.

Tím však výčet atrakcí nekončí. Kromě zmíněného MNAC je tu i celý výstavní areál, jenž byl vybudován pro Světovou výstavu 1929. Jeho součástí je i jakési dvojče brněnské Vily Tugendhat - Německý pavilon pro světovou výstavu od stejného architekta. Bezesporu nejslavnějším areálem na kopci je však ten olympijský, v němž se odehrávala letní Olympiáda 1992. Kromě dosud skvěle využívaných stadionů tu najdete i krásné vyhlídkové terasy. Po celém kopci je také rozeseto množství krásných zahrad, z nichž řada je nově upravená. Zvláštní doporučení si zaslouží zahrady Jardins Mossèn Costa i Llobera, kde naleznete tisíce a tisíce všelijakých kaktusů a především bohorovný klid a soukromí, protože turisté o těchto zahradách nevědí a navíc není úplně snadné najít do nich cestu. To a mnohé další nabízí nejznámější barcelonský kopec. Při návštěvě Barcelony je to povinná zastávka, na niž se vyplatí rezervovat si minimálně jeden celý den. Dva však budou lepší.

Olympijský areál Montjuïc