Tramvajová stávka v Barceloně

Barcelona rok 2012 začala poměrně nepříjemným zvýšením cen jízdenek. Jedna cesta metrem nebo autobusem vás nyní v katalánské metropoli vyjde na 2 eura (což je o 38% víc než loni) a nejoblíbenější jízdenka na 10 jízd T-10 zdražila na 9,25 euro, zatímco loni se dala pořídit i za necelých 8 euro. To se samozřejmě nikomu nezamlouvá a v Barceloně už za prvních několik dní stihla vzniknout iniciativa TMB51 (tmb51.wordpress.com), která odkazuje na historickou barcelonskou tradici stávky v podobných situacích. O jakou historickou záležitost se jedná? To se hned dozvíte.

Protesty během tramvajové stávky v roce 1951 (Foto: www.elpuntavui.cat)

TRAMVAJOVÁ STÁVKA 1951

Na počátku 50. let bylo Španělsko ještě stále zbídačené po občanské válce a zatímco platy šly dolů, ceny všeho naopak rostly. Města jako Barcelona nebo Madrid byla obklopena chudými čtvrtěmi, které bychom klidně mohli nazývat slumy. V takovémto společenském klimatu bylo od března 1951 v Barceloně ohlášeno 40% zdražení cen tramvajových jízdenek. Bojkot na sebe nenechal dlouho čekat a i když tehdy neexistovaly komunikační prostředky jako Facebook, pomocí letáků se dosáhlo úchvatných čísel. Podle dobových informací se k bojkotu přidalo okolo 97% všech cestujících tramvají. V mnoha případech se k nim připojili i sami řidiči. Docházelo k mnoha sabotážím a ulice byly plné lidí, kteří se všude vydávali pěšky. Po zhruba dvou týdnech tohoto masivního protestu už byly ztráty dopravy neudržitelné a ceny za jízdenky se opět vrátily na předstávkovou úroveň. Nezvládnutí protestů taky stálo křeslo například barcelonského starostu.

Tím nejdůležitějším však je, že se jednalo o první skutečně významnou stávku, protifrankistický protest od konce občanské války v roce 1939. Původní vzbouření se proti cenám jízdného se totiž postupně změnilo na stávku dělníků, když se po pár dnech přidaly i odbory. Svým způsobem to tedy byl úspěšný protest, jenž znamenal větší odhodlání obyčejných lidí jít do stávek a protestů, které byly ve frankistickém Španělsku zcela zakázány.

TRAMVAJOVÁ STÁVKA 1957

Další významná stávka na sebe nenechala dlouho čekat. Skokové zvýšení cen jízdného vyvolalo protesty v lednu 1957. Takřka dvoutýdenní protest byl tentokrát mnohem koordinovanější, a to zejména ze strany odpůrců frankistického režimu, jenž se v tu chvíli díky spojenectví s USA již relativně plně konsolidoval. Později se protesty přenesly i na barcelonskou univerzitu. I tentokrát to politicky odskákal tehdejší starosta (Antoni Maria Simarro), který se ve funkci držel paradoxně právě od stávky v roce 1951, kdy byl nucen rezignovat jeho předchůdce Josep Maria Albert. Tentokráte (v roce 1957) se k moci dostal Josep Maria Porcioles, jenž pak městu vládl dlouhých 16 let. Všeobecně vzato se tato stávka obešla bez tak výrazných represí, naopak se díky ní podařilo utvrdit určitou část společnosti v nutnosti odboje proti Frankovi.