Palau de les Heures

Barcelona je turistické město s nekonečným množstvím památek a nádherných míst. Jedním z nich je i nádherný zámeček ve francouzském stylu známý jako Palau de les Heures. Není to ovšem typicky barcelonské místo, jelikož je poměrně neznámé i mezi obyvateli samotnými. Schválně se zkuste někdy svých barcelonských přátel zeptat, dost možná opáčí: "Tohle že je v Barceloně?" Pokud tedy hledáte vskutku příjemné a krásné místo, kam ještě nevstoupila noha turistů a kde bývá po většinu roku až neskutečný klid, toto je tip přesně pro vás!

Palau de les Heures (2016)

Zahrady Jardins del Palau de les Heures se nacházejí ve čtvrtí Montbau na úpatí pohoří Collserola v sousedství mnohem známějšího a navštěvovanějšího Parc del Laberint d'Horta. Nejlépe se k němu dostanete metrem L3, stanice Montbau nebo Mundet. Impozantní stavbu se čtyřmi věžemi ve stylu francouzských château obklopuje park plný nejrůznější rostlin, především palem, magnólií a břečťanů (heura = břečťan v katalánštině).

Historie tohoto místa však není až tak dávná, jak by se na první, ryze laický pohled mohlo zdát. Dříve zde stávala masia Can Duran, kde se podle pověstí okolo roku 1875 udál blíže neurčený zločin z vášně. Roku 1893 se majitelem statku i přilehlých pozemků stal Josep Gallart Forgas, typický představitel katalánské buržoazie přelomu XIX. a XX. století, jenž v Portoriku přičel k nesmírnému jmění v oblasti pěstování cukrové třtiny. Ten se rozhodl postavit si na tomto místě reprezentativní letní sídlo, jehož stavbou byl pověřen barcelonský architekt August Font i Carreras. Stavba byla dokončena po pouhých jedenácti měsících na počátku roku 1895, Josep Gallart si ovšem rezidence užil jen několik let, jelikož roku 1898 zemřel. Jeho potomci však palác obývali až do občanské války (1936-1939), kdy ho zabrala katalánská Generalitat a od listopadu 1938 v něm několik měsíců pobýval katalánský premiér Lluís Companys, jelikož díky geografické poloze paláce bylo složité místo bombardovat. Pro jistotu byl v té době pod budovou vybudován provizorní a dodnes relativně dobře dochovaný protiletecký kryt. Josep Gallart Folch, syn původního vlastníka dokonce během náletů na Barcelonu poskytl frankistům letecké snímky paláce, aby ho tito dokázali lépe zaměřit, avšak ani to nepomohlo.

Po válce se do rezidence nastěhoval opět Josep Gallart Folch, který se postaral i o základní rekonstrukci budovy, nicméně v 50. letech sídlo opustil, pročež budova začala rychle chátrat a stala se též obětí několika loupeživých nájezdů místních nenechavců. Roku 1958 budovu odkoupila Diputació de Barcelona, avšak ani tato organizace nedokázala budovu pořádně využít, a tak se Palau de les Heures v roce 1972 málem poroučel k zemi, aby uvolnil prostor novému developerskému projektu. Tlak místních obyvatel ale plánované demolici zabránil a po důkladné, několikaleté rekonstrukci na konci 80. let nakonec v roce 1992 připadl do užívání Fundació Bosch i Gimpera při Universitat de Barcelona, takže aktuálně je budova součástí širšího univerzitního areálu (Campus Mundet) a probíhá zde výuka.

Ačkoliv tak nádherný palác ve francouzském stylu oficiálně slouží vysokoškolákům, přilehlá zahrada působí v průběhu roku velmi klidným dojmem. V posledních letech jsme toto místo opakovaně navštívili a jen sporadicky jsme tu natrefili na lidskou přítomnost. Podle některých cedulí u vchodu do areálu není povolen vstup s pejskem ani na kole, možná i to částečně limituje finální návštěvnost. Každopádně od turistických tras i stránek průvodců je toto místo prozatím na míle vzdáleno, takže pokud si chcete v ruchu milionové katalánské metropole skutečně odpočinout, Palau de les Heures a přilehlé zahrady jsou opravdu jedním z těch mála neustále tak trochu utajených míst, která jsou často skrytá i místním rodákům. Pokud se tedy někdy vydáte kupříkladu do nedalekého labyrintu, klidně si procházku prodlužte až sem a nejspíš nebudete litovat! :-)