Katalánsko je sice relativně malé, avšak jeho pyrenejská hranice skýtá mnoho geopolitických zvláštností. Zatímco osudy městečka Llívia, španělské/katalánské exklávy ve Francii, či ulice v městečku Le Perthus/Els Límits, rozpůlená hranicí mezi Francií a Španělskem, jsou poměrně známé, necelé dva kilometry západně od hranice s Andorrou se v Katalánsku nachází mnohem méně známá geopolitická rarita. Jde o ojedinělý příklad tzv. pene-enklávy, území, které je sice kontinuální součástí konkrétního státu, nicméně jehož dosažení po zemi je možné pouze skrze stát jiný. A přesně takovým případem je katalánská osada Os de Civís...
 |
| Pohled z výšky na vesničku Os de Civís (Foto: www.hotelosdecivis.com) |
Os de Civís je osada, jež administrativně náleží územně velmi rozsáhlé katalánské obci Les Valls de Valira. Zmiňovaná obec se rozkládá na území o výměře 171 km2 (má tedy větší rozlohu než města jako Plzeň, Olomouc či Barcelona), avšak žije tu jen něco málo přes 800 obyvatel, kteří jsou rozeseti po osadách na obou březích řeky Valiry na území mezi Andorrou a katalánským městem La Seu d'Urgell. Celkem je řeč o patnácti samostatných entitách, kde obvykle žije jen několik málo desítek lidí. Paradoxně nejvíce obyvatel s trvalým pobytem je nahlášeno právě v Os de Civís, a to okolo 170. Vesnička se nachází v jednom z pyrenejských údolí ve výšce asi 1 500 metrů nad mořem, okolní vrcholy dosahují výšky až 2 700 metrů.
Největší zvláštností tohoto místa je skutečně jeho geopolitická pozice. Os de Civís je totiž tzv. pene-enklávou či praktickou enklávou, což ve skutečnosti znamená, že jde území, které sice není oddělené od území mateřského státu (jako je to v případě Llívie), nicméně v praxi jsou po zemi dostupné jen přes území jiného státu. A to je přesně tento případ. Po většinu roku je totiž jedinou přístupovou komunikací do obce andorrská silnice CG-6. Čistě teoreticky se sem lze v letních měsících dostat i po horských cestách přímo z osady Civís bez nutnosti penetrace andorrského území, nicméně k tomu potřebujete silný terénní vůz a jarní nebo letní měsíce. Od listopadu do dubna jsou totiž tyto cesty, vedoucí ve výšce okolo 2 100 metrů okolo horského průsmyku Coll de Conflent, trvale zasněženy a projedete tu tak maximálně na sněžném skútru. Pro svou odlehlost se ostatně tuto cestu dříve hojně využívali pašeráci. V praxi to tedy znamená, že pokud se do tohoto koutu Katalánsku budete chtít vydat, musíte přes Andorru klasickou cestou z města La Seu d'Urgell přes hraniční přechod v La Farga de Moles a následně již po andorrské silnice CG-1 až ke kruhovému objezdu u vísky Aixovall, kde se vydáte doleva po silnici CG-6 přes Bixessarri, až po přibližně šesti kilometrech znovu překročíte katalánsko-andorrskou hranici, tentokrát bez jakékoliv kontroly, aby vás nádherná horská silnička s převýšením takřka 600 metrů za další dva kilometry dovedla až do Os de Civís.
Vesnička má za sebou svým způsobem velmi zajímavou historii. Dodnes je tvořena převážně stovky let starými kamennými domky, tak typickými pro mnohá pyrenejská údolí. Ještě na počátku 20. století tu žilo přibližně 300 osob, živících se chovem dobytka, avšak většina z nich vesničku postupně opustila. Po druhé světové válce byla řada domů trvale opuštěna a nacházela se v havarijním stavu. Zůstávalo tu už jen několik málo zatvrzelých místních, jimž nevadilo ani enormní nepohodlí v podobě chybějící elektřiny. Ke znovuosídlení osady duchů došlo paradoxně až díky přírodní katastrofě, která Pyreneje zasáhla v listopadu 1982. Kvůli silnému dešti se tehdy rozvodnily místní říčky a potoky, což v Andoře a v katalánské provincii Lleida způsobilo silné záplavy, jež za sebou zanechaly 14 mrtvých a obrovské ekonomické škody v podobě stržených silnic a mostů. Zlé jazyky tvrdí, že nad Os de Civís tehdy přelétala helikoptéra španělské policie Guardia Civil a shazovala dolů letáčky s telefonním číslem, na které mají obyvatelé zavolat v případě ohrožení. O tom, že ve vsi není kromě elektrického proudu zavedený ani telefon, policistům nejspíš nikdo nic neřekl...
Tak či onak, záplavy z konce roku 1982 se staly impulzem ke zvelebení zóny. Do vísky byl konečně zaveden elektrický proud, s nímž do vsi přišli i první dobrodruzi, kteří se tu hodlali usadit. Zanedlouho se z Os de Civís stalo oblíbeným turistickým místem, kam se hojně vypravovali zejména Francouzi. Většina domů byla postupně opravena a ve vsi začaly vznikat i první ubytovací kapacity. Velká část místních se považuje za Katalánce, trvale je tu však nyní hlášeno i mnoho lidí, kteří přes týden žijí a pracují v Andoře a svou nemovitost v Os de Civís využívají spíše jako víkendovou rezidenci. Počet obyvatel tu však má rostoucí tendenci. Zatímco v průběhu 90. let minulého století tu žilo okolo 100 stálých obyvatel, dnes už je to takřka dvojnásobek. Život v Os de Civís má však i svá úskalí. Osada sice administrativně spadá pod katalánskou samosprávu, avšak v praxi jsou místní obyvatelé takřka ve všem závislí na sousedním ministátu. Údržba silnic, svoz komunálního odpadu i řadu dalších služeb tu zajišťují výhradně andorrské úřady. Místní děti navštěvují zásadně andorrské školy. Pokud se stane něco závažného, volá se nejprve andorrská záchranka či andorrští hasiči. Neméně zajímavá je pak situace, kdy na území Os de Civís dojde k nějakému kriminálnímu činu. V akutních případech se sem i katalánská či španělská policie může dopravit vrtulníkem, avšak v případě nutnosti pozemního přesunu musí jet tato cizí policie na území Andorrského knížectví v doprovodu policie andorrské.
Výčet zajímavých situací tím nekončí. Pokud se ve Španělsku či v Katalánsku konají volby, místní obyvatelé musí projet dvoje hranice, aby se dostali do své volební místnosti, která je pro všech 800 obyvatele Les Valls de Valira tradičně umístěna ve více než 20 km vzdálené osadě Anserall. Kapitolou sama pro sebe je potom sama státní hranice. Na již zmiňované silnici CG-6 se přibližně v půli cesty mezi katalánským Os de Civís a andorrským Bixessarri nachází hranice mezi Andorrou a Španělskem (de facto jeden z pouhých čtyř andorrských hraničních přechodů), avšak všimnete si jí pravděpodobně až při zpáteční cestě ve chvíli, kdy budete míjet velkou ceduli s nápisem "Andorra" (viz foto). Jen pár metrů od cedule, již na andorrském území, se můžete zastavit a udělat si malý piknik. Malebné posezení tu nabízí i venkovní gril. Tuto hranici tedy nikdo nehlídá. Katalánští obyvatelé Os de Civís tak mohou bezcelně v Andoře nakupovat libovolné množství alkoholu či tabáku, neboť Os de Civís se v tomto ohledu řídí andorrskými daňovými nařízeními. Proclít zboží nemusí místní obyvatelé ani v případě cesty ze zbytku Katalánska přes tradiční přechod v La Farga de Moles, i když i tak se na hraničním přechodu chvíli zdrží stejně jako všichni ostatní. Snaha o využití zvláštní geopolitické situace Os de Civís tu v minulosti byla i v jiném odvětví. V Andoře totiž kvůli přísným zákonům a silné křesťanské tradici nenajdete žádné nevěstince ani striptýzové bary. Malý bordýlek si tak jistý podnikavec před lety otevřel právě v Os de Civís, avšak ani toto nemělo dlouhého trvání.
Os de Civís je nepochybně velmi zajímavou zastávkou při cestách po Andoře. K návštěvě této vísky budete potřebovat vlastní auto, protože veřejná doprava tu neexistuje. Nebo můžete jít pěšky, ovšem zejména cesta vzhůru z Andorry je opravdu nepříjemně do kopce. V samotném Os de Civís se nezapomeňte zastavit na kávu v Hostal La Font, kde můžete zakoupit i zajímavé suvenýry, často v podobě místních gastronomických delikates (uzeniny, med). Možná si přitom všimnete, že řada domů zde má na dveřích bodláky - podle dávných legend odhánějí zlé duchy. A dost možná vás na procházce po vsi bude provázet nerozlučná dvojice koček - bílý Fèlix a hnědý Perico. Oba jsou neskutečně přítulní a pokud na ně budete hodní, dokonce vám zapózují i pro pěkné rodinné foto.
PAMÁTKY & UBYTOVÁNÍ
Ačkoliv se do Os de Civís jezdí především za horami a přírodou, vesnička samotná má také co nabídnout. Dnes již plně zrekonstruované historické jádro, plné malebných kamenných stavení, můžete obdivovat kupříkladu z vyhlídky u románského kostela Sant Pere. Ten je podobný řadě dalších okolních kostelíčků, jeho součástí je tak i jakási krytá veranda. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1312. Uvnitř se nacházely zajímavé fresky ztvárňující Poslední večeři, dnes je naleznete v Diecézním muzeu v La Seu d'Urgell. Jak už bylo řečeno výše, osadu v posledních dekádách zachránil turistický ruch. V dobách největší slávy na počátku tohoto milénia se ve vesnici nacházelo hned šest ubytovacích zařízení. Dnes fungují tři z nich. Přímo v Os de Civís je to zejména nepřehlédnutelný Hostal La Font s příjemnou, prostornou, i když krapet drahou restaurací, a poněkud skromnější ubytování v podobě Cases Artigues. Přibližně 2 km od historického jádra vesničky ve výšce 1 700 metrů se nachází na místní poměry luxusní Hotel Os de Civís. Ten nabízí kromě pohodlných pokojů s nádhernými výhledy do údolí a kvalitní restaurace s lokálními pokrmy také velmi příjemné lázně. Zajímavě na návštěvníky hotelu může působit i místní mikroklima. Zatímco o 200 metrů níž v Os de Civís ještě prší, tady nahoře může v tu samou chvíli již sněžit. Právě zde také končí vyasfaltovaná silnice, která vzápětí přechází v horskou cestu, od listopadu do dubna v podstatě nesjízdnou.
 |
| (Grafika: Diari ARA) |
Vesnička má za sebou svým způsobem velmi zajímavou historii. Dodnes je tvořena převážně stovky let starými kamennými domky, tak typickými pro mnohá pyrenejská údolí. Ještě na počátku 20. století tu žilo přibližně 300 osob, živících se chovem dobytka, avšak většina z nich vesničku postupně opustila. Po druhé světové válce byla řada domů trvale opuštěna a nacházela se v havarijním stavu. Zůstávalo tu už jen několik málo zatvrzelých místních, jimž nevadilo ani enormní nepohodlí v podobě chybějící elektřiny. Ke znovuosídlení osady duchů došlo paradoxně až díky přírodní katastrofě, která Pyreneje zasáhla v listopadu 1982. Kvůli silnému dešti se tehdy rozvodnily místní říčky a potoky, což v Andoře a v katalánské provincii Lleida způsobilo silné záplavy, jež za sebou zanechaly 14 mrtvých a obrovské ekonomické škody v podobě stržených silnic a mostů. Zlé jazyky tvrdí, že nad Os de Civís tehdy přelétala helikoptéra španělské policie Guardia Civil a shazovala dolů letáčky s telefonním číslem, na které mají obyvatelé zavolat v případě ohrožení. O tom, že ve vsi není kromě elektrického proudu zavedený ani telefon, policistům nejspíš nikdo nic neřekl...
 |
| Os de Civís na podzim a v zimě - barevná nádhera za každého počasí (Foto: Instagram) |
 |
| Os de Civís v roce 1981 (Foto: Hotel Os de Civís) |
Tak či onak, záplavy z konce roku 1982 se staly impulzem ke zvelebení zóny. Do vísky byl konečně zaveden elektrický proud, s nímž do vsi přišli i první dobrodruzi, kteří se tu hodlali usadit. Zanedlouho se z Os de Civís stalo oblíbeným turistickým místem, kam se hojně vypravovali zejména Francouzi. Většina domů byla postupně opravena a ve vsi začaly vznikat i první ubytovací kapacity. Velká část místních se považuje za Katalánce, trvale je tu však nyní hlášeno i mnoho lidí, kteří přes týden žijí a pracují v Andoře a svou nemovitost v Os de Civís využívají spíše jako víkendovou rezidenci. Počet obyvatel tu však má rostoucí tendenci. Zatímco v průběhu 90. let minulého století tu žilo okolo 100 stálých obyvatel, dnes už je to takřka dvojnásobek. Život v Os de Civís má však i svá úskalí. Osada sice administrativně spadá pod katalánskou samosprávu, avšak v praxi jsou místní obyvatelé takřka ve všem závislí na sousedním ministátu. Údržba silnic, svoz komunálního odpadu i řadu dalších služeb tu zajišťují výhradně andorrské úřady. Místní děti navštěvují zásadně andorrské školy. Pokud se stane něco závažného, volá se nejprve andorrská záchranka či andorrští hasiči. Neméně zajímavá je pak situace, kdy na území Os de Civís dojde k nějakému kriminálnímu činu. V akutních případech se sem i katalánská či španělská policie může dopravit vrtulníkem, avšak v případě nutnosti pozemního přesunu musí jet tato cizí policie na území Andorrského knížectví v doprovodu policie andorrské.
Výčet zajímavých situací tím nekončí. Pokud se ve Španělsku či v Katalánsku konají volby, místní obyvatelé musí projet dvoje hranice, aby se dostali do své volební místnosti, která je pro všech 800 obyvatele Les Valls de Valira tradičně umístěna ve více než 20 km vzdálené osadě Anserall. Kapitolou sama pro sebe je potom sama státní hranice. Na již zmiňované silnici CG-6 se přibližně v půli cesty mezi katalánským Os de Civís a andorrským Bixessarri nachází hranice mezi Andorrou a Španělskem (de facto jeden z pouhých čtyř andorrských hraničních přechodů), avšak všimnete si jí pravděpodobně až při zpáteční cestě ve chvíli, kdy budete míjet velkou ceduli s nápisem "Andorra" (viz foto). Jen pár metrů od cedule, již na andorrském území, se můžete zastavit a udělat si malý piknik. Malebné posezení tu nabízí i venkovní gril. Tuto hranici tedy nikdo nehlídá. Katalánští obyvatelé Os de Civís tak mohou bezcelně v Andoře nakupovat libovolné množství alkoholu či tabáku, neboť Os de Civís se v tomto ohledu řídí andorrskými daňovými nařízeními. Proclít zboží nemusí místní obyvatelé ani v případě cesty ze zbytku Katalánska přes tradiční přechod v La Farga de Moles, i když i tak se na hraničním přechodu chvíli zdrží stejně jako všichni ostatní. Snaha o využití zvláštní geopolitické situace Os de Civís tu v minulosti byla i v jiném odvětví. V Andoře totiž kvůli přísným zákonům a silné křesťanské tradici nenajdete žádné nevěstince ani striptýzové bary. Malý bordýlek si tak jistý podnikavec před lety otevřel právě v Os de Civís, avšak ani toto nemělo dlouhého trvání.
Os de Civís je nepochybně velmi zajímavou zastávkou při cestách po Andoře. K návštěvě této vísky budete potřebovat vlastní auto, protože veřejná doprava tu neexistuje. Nebo můžete jít pěšky, ovšem zejména cesta vzhůru z Andorry je opravdu nepříjemně do kopce. V samotném Os de Civís se nezapomeňte zastavit na kávu v Hostal La Font, kde můžete zakoupit i zajímavé suvenýry, často v podobě místních gastronomických delikates (uzeniny, med). Možná si přitom všimnete, že řada domů zde má na dveřích bodláky - podle dávných legend odhánějí zlé duchy. A dost možná vás na procházce po vsi bude provázet nerozlučná dvojice koček - bílý Fèlix a hnědý Perico. Oba jsou neskutečně přítulní a pokud na ně budete hodní, dokonce vám zapózují i pro pěkné rodinné foto.
 |
| Státní hranice mezi Španělskem a Andorrou při cestě z Os de Civís (2019) |
 |
| Kamenná nádhera v historickém jádře Os de Civís (2019) |
Ačkoliv se do Os de Civís jezdí především za horami a přírodou, vesnička samotná má také co nabídnout. Dnes již plně zrekonstruované historické jádro, plné malebných kamenných stavení, můžete obdivovat kupříkladu z vyhlídky u románského kostela Sant Pere. Ten je podobný řadě dalších okolních kostelíčků, jeho součástí je tak i jakási krytá veranda. První písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1312. Uvnitř se nacházely zajímavé fresky ztvárňující Poslední večeři, dnes je naleznete v Diecézním muzeu v La Seu d'Urgell. Jak už bylo řečeno výše, osadu v posledních dekádách zachránil turistický ruch. V dobách největší slávy na počátku tohoto milénia se ve vesnici nacházelo hned šest ubytovacích zařízení. Dnes fungují tři z nich. Přímo v Os de Civís je to zejména nepřehlédnutelný Hostal La Font s příjemnou, prostornou, i když krapet drahou restaurací, a poněkud skromnější ubytování v podobě Cases Artigues. Přibližně 2 km od historického jádra vesničky ve výšce 1 700 metrů se nachází na místní poměry luxusní Hotel Os de Civís. Ten nabízí kromě pohodlných pokojů s nádhernými výhledy do údolí a kvalitní restaurace s lokálními pokrmy také velmi příjemné lázně. Zajímavě na návštěvníky hotelu může působit i místní mikroklima. Zatímco o 200 metrů níž v Os de Civís ještě prší, tady nahoře může v tu samou chvíli již sněžit. Právě zde také končí vyasfaltovaná silnice, která vzápětí přechází v horskou cestu, od listopadu do dubna v podstatě nesjízdnou.
 |
| Kostel Sant Pere d'Os de Civís (2019) |
Žádné komentáře:
Okomentovat