Llívia

Jak už jsme si řekli v článku o Os de Civís, pyrenejská hranice mezi Španělskem/Katalánskem a Francií je plná zvláštností. Jednou z těch největších je vesnice Llívia, španělská exkláva ve Francii.

Přibližně 2 km francouzského území odděluje exklávu od zbytku Španělska,
vzdálenost z Llívie do Puigcerdà je asi 5,5 km. (Foto: Google Maps)

Dnešní Llívia se vlastně nijak zvlášť neliší od podobných katalánských vesnic podobné velikosti. Podle údajů z roku 2014 tu žilo zhruba 1 500 obyvatel, vesnice se rozkládá na ploše necelých 13 km2 a nachází se v jednom z Pyrenejských údolí ve výšce 1 224 m; nabízí tak krásné pohledy na okolní horské vrcholky. Tedy nic zvláštního.

Ne tak docela. Pokud si totiž Llívii najdete na mapě, nejspíš vás lehce zarazí, že tvoří jakýsi samostatný ostrůvek, který je kolem dokola obklopen Francií. A skutečně. Od zbytku Španělska/Katalánska dělí Llívii zhruba dvoukilometrový pás francouzského území. Chtě nechtě tedy musíte projít nebo projet územím jiného státu, abyste se sem dostali. Povídání o tom, proč tomu tak je, patří k tomu nejzajímavějšímu, co Llívia může nabídnout - svou historii.

Llívia za starých časů... (Foto: llivia.org)

Lidé v těchto končinách žijí nepřetržitě již 5 000 let. První velkou dějinnou epochou pro Llívii ale byl až příchod Římanů, kteří zde na pozůstatcích předchozího osídlení vybudovali opevněný tábor a osadu pojmenovali Iulia Lybica. Už podle názvu můžeme tušit (a historik Ptolemaios to ve svém díle potvrzuje), že ono jméno pocházelo přímo od Gaia Julia Caesara, což samo o sobě dokazuje jistou důležitost onoho místo v římské expanzi po Evropě. Llívia se stala centrem  této části Pyrenejí a směla se dokonce řídit římským právem, což byla v tehdejší době výsada pouze privilegovaných římských sídel. Právě římské osídlení bylo klíčové ve vývoji obce v následujících staletích. Z Llívie se totiž i díky hradu, jenž se později tyčil nad městem, stalo jedno z nejdůležitějších pyrenejských center, které soupeřilo o moc například s městy jako La Seu d'Urgell. 

Hrad nakonec zničili až Francouzí v roce 1478 po více než ročním obléhání. I když od té chvíle Llívia ztratila své výsadní postavení v oblasti ve prospěch nedalekého Puigcerdà, blížíme se i tak k dalšímu slavnému období, které je klíčové pro dnešní zvláštní pozici Llívie na mapě Evropy. Roku 1528 španělský král a římský císař Karel V. udělil Llívii městská práva a tato skutečnost se o 130 let později ukázala být rozhodující pro vznik dnešní exklávy.

Roku 1659 skončila válka mezi Španělskem a Francií (původně součást třicetileté války) podepsáním tzv. Pyrenejského míru. Celkově vzato byla tato válka pro Katalánsko velkou pohromou ve všech ohledech. I v tom územním. Pyrenejský mír totiž mimo jiné upravoval hranici mezi Španělskem a Francií. Právě tehdy přešla pod Francii oblast, kterou Katalánci nazývají Catalunya del Nord.  Smlouva stanovila, že všechny vesnice severně od Pyrenejí připadnou Francii. A právě tehdy vstoupila do hry ona městská práva Llívie z roku 1528. Zástupce Španělska, Miquel de Salbà i de Vallgornera (1610 - 1683), s francouzskými nároky souhlasil, nicméně využil onoho vágního vyjádření o vesnicích k logickému argumentu - Llívia je město, tudíž by měla i nadále patřit Španělsku. Francie nakonec tuto výjimku akceptovala s dodatkem, že Llívia již nikdy nesmí být opevněna. To vše nakonec posvětila dodatečná Smlouva o Llívii z listopadu 1660. Definitivně byly hranice mezi Španělskem a Francií potvrzeny až bayonnskými dohodami z roku 1866. Taková je tedy celá historie, jejímž pozůstatkem je dnes jedna katalánská vesnička obklopená kolem dokola Francií.

Panoramatický pohled na obec Llívia (Foto: llivia.org)

Vrátíme-li se do současnosti, Llívia dnes příliš nepůsobí jako město s tak slavnou a komplikovanou historií. Zkrátka se od jiných podobných míst v Pyrenejích nikterak neliší. Tedy až na onu zmiňovanou nutnost překročit kus Francie na cestě ze Španělska/Katalánska (ale i to už v době EU a Schengenského prostoru ztratilo své kouzlo). Připomeňme, že Llívia je se zbytkem země spojena silnicí N-154, která je ze španělské strany prakticky jedinou přímou přístupovou cestou do obce. Pokud nemáte vůz, bude to chtít cestu dobře plánovat, protože autobusů sem jezdí jen pár denně. Nebo můžete jít pěšky. Z Puigcerdà je to do Llívie zhruba 6 km, přičemž část cesty můžete absolvovat po polňačkách nebo přímo po cízích polích. Rychlejší a jednodušší je pak držet se krajnice N-154, avšak tady pozor, řidiči si s rychlostí příliš hlavu nelámou. Složitými místy na této cestě se při zvýšeném provozu mohou stát například přechod přes říčku El Raür a kruhový objezd v půli cesty...

I když památek v Llívii není mnoho, pár zajímavých se jich najde. Nad vesnicí se na vysokém kopci tyčí torzo zmiňovaného slavného hradu, jenž byl zničen francouzskými vojsky na konci 15. století. Za návštěvu stojí i historické centrum (v podstatě jedno náměstíčko) s gotickým kostelem Mare de Déu dels Àngels a obrannou věží Torre de Bernat de So hned vedle. Tím nejznámějším turistickým lákadlem je však Farmàcia Esteve, historická lékárna - dnes muzeum. Jedná se totiž o jednu z nejstarších lékáren v Evropě. Byla založena pravděpodobně na počátku 15. století a fungovala až do roku 1942, kdy se její majitel rozhodl přesunout své podnikání do nedalekého Puigcerdà. 

Více informací:

• Fronteras: Un trozo de España en Francia.
• Catalanes fuera de España (El País).
• Ajuntament de Llívia.