Concha Buika

Jak jistě víte, velmi nepravidelně na našem blogu přicházíme i s hudebními tipy z katalánsky hovořících oblastí. Zajímají nás přitom hudebníci tvořící ve španělštině i v katalánštině. Dnešní tip nás zavede do světa přepestré fúze hudebních rytmů od temperamentu ryze afrického až po čistě andaluské flamenco. Zároveň tentokrát zavítáme na periferii katalánsky hovořících území, a to konkrétně na Mallorku, kde se roku 1972 narodila María Concepción Balboa Buika, v hudebním světě známá pod pseudonymem Concha Buika.

Concha Buika na plakátech k turné v létě 2021 (Foto: betevé)

Ačkoliv se Concha Buika narodila na největším z Baleárských ostrovů, její kořeny musíme hledat v bývalé španělské kolonii a současném nezávislém africkém státečku zvaném Rovníková Guinea, odkud pochází oba její rodiče. Ti se znelíbili tamnímu diktátorskému režimu, a tak se museli natrvalo usadit právě na Mallorce. Nutno dodat, že jejich rodinné poměry by konzervativně laděná část společnosti označila jako "neuspořádané", neboť jak sama Buika v několika rozhovorech připustila, jen málo ze svých celkem sedmi sourozenců může považovat za vlastní (patří mezi ně například mallorský politik a bývalý starosta městečka Alaró Guillem Balboa Buika). Pravdou také je, že otec rodinu opustil v době, kdy Concha oslavila teprve deváté narozeniny. Vyrůstala tak v lehce neutěšených poměrech chudé cikánské čtvrti Son Gotleu. Toto místo však mělo klíčový vliv na její pozdější kariéru, neboť právě zde už jako malá pochopila veškerou esenci flamenca, hudebního stylu, který se v její tvorbě bude objevovat nejčastěji.

Faktem je, že Buika se cítí jako ryba ve vodě ve všech hudebních žánrech. Cizí jí není jazz, soul, reggae ani hip-hop. Poprvé o sobě dala vědět roku 2000 albem Mestizüo, prvním jejím vyloženě sólovým počinem byla deska Buika (2005). Tehdy začala také více koncertovat a definitivním krokem ke slávě pak byla její další dvě alba Mi niña Lola (2006) a Niña de fuego (2008), díky nimž se stala mezinárodně uznávanou hvězdou, která začala sbírat i své první nominace na ceny Grammy. Do širšího povědomí se zapsala mimo jiné spoluprací s Nelly Furtado na songu Fuerte (2009) nebo nazpíváním několika písní na soundtrack k Almodóvarovu filmu La piel que habito (2011). Ve stejný rok přesunula své bydliště do amerického Miami. Ona sama k tomu říká, že je to strategická destinace, neboť je to odsud kousek do celého světa a faktem je, že Concha Buika proslula svými dlouhými celosvětovými koncertními turné. Podle jiných zdrojů se však ve Španělsku nikdy necítila úplně komfortně, pravděpodobně kvůli svému africkému původu.

Pravdou je, že právě na konci první dekády 21. století byla autorsky na vrcholu. K určitému zpomalení její kariéry došlo již před pandemií, posledním větším počinem Buiky byla spolupráce na songu Los invisibles (2019) s Carlosem Santanou. Pandemie však pozvolna opadá a nyní takřka padesátiletá zpěvačka po delší době vyrazila na další světové turné, v jehož rámci se v červenci 2021 představila i v rodném Španělsku. Více o této temperamentní zpěvačce se dozvíte například z nedávného rozhovoru pro španělský deník El País.