Španělská justiční žumpa?

Výše uvedený titulek je možná až příliš tvrdý, avšak včerejší rozhodnutí německého soudu nevydat Carlese Puigdemonta do Španělska kvůli obžalobě ze vzpoury v podstatě rozložilo vybájené obvinění, za které členům bývalé katalánské vlády hrozí až 30 let vězení. A ukázalo, že pokud již měsíce hovoříme o tom, že ve Španělsku aktuálně neexistuje dělba moci, něco na tom asi bude. Včerejší rozhodnutí je nejspíš přelomové zejména proto, že výrazně oslabí španělskou justiční ofenzivu vůči zastáncům katalánské nezávislosti.

Německé právo trestný čin vzpoury nezná, proto při zkoumání žádosti o vydání bylo třeba vzít v potaz možnost alespoň srovnatelného a existujícího trestného činu, jímž je v německém podání velezrada. Oba tyto činy však stojí na velmi podstatné okolnosti - jejich provedení musí nějakým způsobem obsahovat násilí. A to je jediná a klíčová skutečnost. Bez násilí totiž k žádnému takovému činu nedošlo, což v onom včerejším rozhodnutí německý soud zcela jasně zdůraznil. Jinými slovy, německý soud jasně odmítl vykonstruované důkazy španělské justice, pracující více či méně dle not vládnoucí Lidové strany, a rozhodl, že obvinění ze vzpoury je nesmyslné a že španělské soudy Puigdemonta v tomto bodě soudit nesmí. V následujících týdnech budou německé soudy řešit možnost Puigdemontova vydání do Španělska alespoň pro trestný čin zpronevěry. Avšak to je pro španělskou justici jen malá útěcha a zároveň velký bolehlav, čehož si je dobře vědom i španělský tisk, z něhož stojí za zmínku vypíchnout zoufalý komentář Arcadiho Espady, který koloniální rétorikou přirovnává rozhodnutí německého soudu ke ztrátě posledních významných španělských kolonií roku 1898.

Pokud by totiž byl Puigdemont do Španělska vydán, stanul by před soudem jen kvůli onomu obvinění ze zpronevěry*, zatímco ostatní obvinění (v praxi jemu podřízení ministři, kteří teoreticky jen vykonávali úkoly - alespoň takto to španělské soudy předkládají) by byli souzeni i pro vzpouru. Netřeba vysvětlovat, že to je docela nesmyslná situace a pokud by k ní došlo, pověst španělské justice by klesla někam na úroveň Ugandy, Kamerunu nebo Venezuely. Opět se tedy vraťme k důležitosti rozhodnutí německého soudu. To poměrně jasně dalo za pravdu těm, kteří již od počátku tvrdí, že celý proces se zastánci nezávislosti je vykonstruovaný a obvinění ze vzpoury bylo vybráno zcela účelově, neboť zaručuje hrozbu vysokých trestů, čímž se dá velmi snadno obhájit nařízená vazba. Ačkoliv vám tedy možná termín "politický vězeň" ke Španělsku nesedí, jediným faktem zůstává, že jsou to katalánští političtí lídři, kteří "sedí" za snahu naplnit svůj volební program, s nímž byli demokraticky zvoleni v regionálních volbách. Navíc ti z nich, kteří mají s faktickým konáním referenda nejmenší spojitost (Jordi Sánchez, Jordi Cuixart) jsou ve vazbě již takřka půl roku. A to je docela děsivé.

O vydání či nevydání do Španělska se rozhoduje i u dalších členů bývalé katalánské vlády v exilu. Někteří jsou v Belgii, jiní ve Švýcarsku a jedna exministryně ve Skotsku. Všude proces probíhá, avšak všude jsou tito lidé na svobodě. Nicméně po rozhodnutí německého soudu je celkem snadno představitelné, že pro vzpouru nebude do Španělska vydán nikdo z nich. Kupříkladu Švýcarsko, kde se nachází místopředsedkyně ERC, Marta Rovira, už zcela jasně a kategoricky řeklo, že pro politické činy nikoho nevydá. Více ohledně celé záležitosti se ostatně můžete dočíst ve vždy velmi přesné analýze Ernesta Ekaizera. Zastánci katalánské nezávislosti včera mohli slavit. V některých barcelonských čtvrtích to ostatně včera večer vypadalo, jako kdyby snad FC Barcelona vyhrála Ligu mistrů. Ale španělská justiční ofenziva prozatím pokračuje a i nadále platí, že nám vyplní minimálně horizont letošního roku. Zmiňme jeden zajímavý detail z posledních dnů. Zatímco většině španělských státních úředníků, soudců a politiků má dle návrhu rozpočtu letos vzrůst plat o 1,5 %, soudci ústavního soudu si polepší o celých 13 %. To je pěkný skok. A zatímco kupříkladu v České republice je plat předsedy ústavního soudu a předsedy vlády relativně srovnatelný, ve Španělsku předseda ústavního soudu nyní bere takřka dvojnásobek (149 000 € ročně) toho, co sám premiér Rajoy (81 000 € ročně). Nejspíš odměna za extrémní pracovní nasazení kvůli neustále zlobícímu Katalánsku.

Počet nocí, které současní katalánští političtí lídři již strávili ve vazbě k 6. dubnu 2018
(Foto: Esquerra Republicana de Catalunya)

* Nutno dodat, že v tomto ohledu nejde o "klasickou" zpronevěru, jak si ji asi většina z nás představí. V tomto případě takto španělská justice kvalifikuje veřejné peníze, které měly být vynaloženy na uspořádání referenda z 1. října 2017. Katalánští politici by tedy měli být souzeni za to, že použili veřejné peníze na akci zakázanou španělským ústavním soudem. To ale nebude lehké dokázat, neboť velká část nákladů na organizaci referenda pocházela ze soukromých zdrojů, přičemž katalánské veřejné finance v té době již dávno mělo pod kontrolou španělské ministerstvo financí, které si určitě pohlídalo, aby k financování referenda z "jejich" peněz nedošlo.