Už v minulosti jsme tu psali o několika celosvětově známých produktech či značkách, jejichž původ je třeba hledat v Katalánsku (Chupa Chups, Bacardí, Moulin Rouge). A dnes tu máme další, ačkoliv byste to do ní možná nikdy neřekli. Přitom se s ní setkáváte nejspíš denně. Řeč není o ničem jiném než o známé značce jogurtů Danone. Jistě namítnete, že Danone je v současnosti obřím potravinářským koncernem se sídlem v Paříži a že pod sebou sdružuje mnoho dalších známých značek, kupříkladu balené vody (Evian, Font Vella) apod. Nicméně pravdou je, že tato dnes již ryze francouzská značka má svůj původ ve čtvrti Raval, přímo v srdci katalánské metropole.
 |
| Daniel Carasso a po něm pojmenované jogurty (Foto: www.br.de) |
Relativně krátký, avšak o to intenzívnější vztah mezi Danone a Barcelonou začíná u muže jménem Isaac Carasso (1874-1939). Carasso se narodil v tehdy Osmanské říši náležící Soluni do sefardské rodiny, která ve městě žila již od konce 15. století. Po začátku tzv. balkánských válek (1912-1913) se Isaac Carasso rozhodl i s rodinou přesídlit na bezpečnější Pyrenejský poloostrov. Pro život si roku 1916 nakonec vybral právě Barcelonu. V katalánské metropoli si všiml, že místní děti poměrně často trpí různými střevními chorobami. Carasso si v té souvislosti vzpomněl na své dřívější cesty do Bulharska, kde u tamních pastevců ochutnal jogurt, díky kterému se údajně vesničané dožívali úctyhodného věku. Recept na jogurt měl, stačilo už tedy jen dozvědět se něco o technickém procesu jeho výroby. Že šlo o nadějný podnikatelský záměr s velkou vizí do budoucna potvrzuje nejspíš i fakt, že v té době byl velkým propagátorem jogurtů i ruský lékař a držitel Nobelovy ceny za medicíny z roku 1908, Ilja Mečnikov.
Roku 1919 nakonec Isaac Carasso ve svém pronajatém bytě v barcelonské čtvrti Raval (carrer dels Àngels, č. 16) vytvořil první Danone. Zpočátku vyráběl jen desítky balení, která v umělecky vyvedených porcelánových nádobách prodával v několika místních lékárnách. Jogurt přeci jen v té době platil spíše za léčivý doplněk než za běžnou potravinu. Carasso se ale dokázal postarat o propagaci tím nejlepším způsobem - domluvil se s několika místními lékaři, aby jeho produkt doporučovali svým pacientům. Rostoucí popularita následně rozjela velkovýrobu a jogurty Danone brzy expandovaly i do zbytku Španělska. Roku 1927 Carasso inauguroval novou továrnu v Madridu a přibližně někdy v té době se jogurty Danone díky podnikatelovu přátelství s královskou rodinou staly i běžnou součástí královských snídaní. A tak je tomu dodnes.
Ryze katalánský je pak příběh vzniku názvu Danone. Isaac Carasso se rozhodl jogurt pojmenovat po svém nejstarším synovi Danielovi. Tomu v rodině říkali podle všeho katalánskou zdrobnělinou Danon, a tak také Isaac hodlal pojmenovat svůj výrobek. Nicméně takový název mu úředníci registrovat nedovolili kvůli možné záměně se stejně znějícím katalánským příjmením. Proto se Isaac nakonec rozhodl přidat k oné zdrobnělině písmeno E a název byl na světě. Daniel Carasso (1905-2009) byl ostatně mužem, který se následně zasloužil o globalizaci tohoto v Barceloně vzniklého produktu. Taky byl tím nejpovolanějším. Kromě toho, že jogurt vlastně nesl jeho jméno, Daniel byl již od mládí směřován jasně obchodním směrem a po vystudování obchodní akademie v Marseille se vrhl i na studia bakteriologie ve slavném Pasteurově ústavu v Paříži. Díky kontaktům ve Francii zdokonalil proces výroby a později se rozhodl pro expanzi právě na tento trh, a tak roku 1929 Danone otevřelo svůj první obchod v Paříži. Isaac Carasso zemřel roku 1939, firmu po něm kompletně převzal právě nejstarší syn Daniel.
A to byl vlastně i pozvolný konec katalánské části příběhu nejslavnějšího jogurtu na světě. Danone se v dalších letech čím dál víc orientovalo na francouzský trh (neboť Francouzi si tyto jogurty záhy velice oblíbili) a když do Francie během II. světové války vtrhli nacisté, Daniel Carasso kvůli svému židovskému původu raději uprchl do USA, kde mohl začít žít americký sen. V Americe záhy koupil od staršího páru řeckých imigrantů malý krámek v Bronxu, v němž řečtí manželé vyráběli přírodní jogurty, a roku 1942 Carasso založil společnost Dannon Milk Products Inc. V Americe zaznamenal úspěch především po konci války, kdy pro uspokojení chuťových potřeb mlsných Američanů začal dno kelímků plnit jahodovou marmeládou. Roku 1951 se Carasso vrátil do Francie, aby se opět staral o slávu své evropské značky Danone. Americkou firmu později prodal a v polovině 60. let dochází k fúzi Danone a francouzské společnosti Gervais. Klíčovým pro úspěch na globálním trhu pak bylo spojení se skupinou BSN (1972), která vyráběla skleněné láhve a další typy obalů. Díky tomuto partnerství se jogurty Danone začaly pomalu dostávat do celého světa a jejich výroba běžela ve velkém. Kouzlu Danone podlehly na počátku 90. let i postkomunistické země, výroba se v tu chvíli rozjížděla i v dalších částech světa.
Zbytek historie už vlastně známe a každý den se s ní setkáváme v každičkém supermarketu. Od roku 1994 se jeden z největších potravinářských koncernů v Evropě oficiálně přejmenoval na Groupe Danone a jak už bylo řečeno, jeho specialitou je nyní produkce mléčných výrobků, dětské výživy a balených vod. A na počátku toho všeho byla jedna malá domácí laboratoř v centru Barcelony. Daniel Carasso se o osudy rodinné značky zajímal až do své smrti v roce 2009. Dožil se úctyhodných 103 let. Možná tedy na těch jogurtech s katalánským původem opravdu něco bude... Pokud si o vzniku Danone a životních osudech jeho výrobců chcete přečíst víc, můžeme doporučit historický román El olivo que no ardió en Salónica od španělského novináře a spisovatele Manuela Miry.
Roku 1919 nakonec Isaac Carasso ve svém pronajatém bytě v barcelonské čtvrti Raval (carrer dels Àngels, č. 16) vytvořil první Danone. Zpočátku vyráběl jen desítky balení, která v umělecky vyvedených porcelánových nádobách prodával v několika místních lékárnách. Jogurt přeci jen v té době platil spíše za léčivý doplněk než za běžnou potravinu. Carasso se ale dokázal postarat o propagaci tím nejlepším způsobem - domluvil se s několika místními lékaři, aby jeho produkt doporučovali svým pacientům. Rostoucí popularita následně rozjela velkovýrobu a jogurty Danone brzy expandovaly i do zbytku Španělska. Roku 1927 Carasso inauguroval novou továrnu v Madridu a přibližně někdy v té době se jogurty Danone díky podnikatelovu přátelství s královskou rodinou staly i běžnou součástí královských snídaní. A tak je tomu dodnes.
Ryze katalánský je pak příběh vzniku názvu Danone. Isaac Carasso se rozhodl jogurt pojmenovat po svém nejstarším synovi Danielovi. Tomu v rodině říkali podle všeho katalánskou zdrobnělinou Danon, a tak také Isaac hodlal pojmenovat svůj výrobek. Nicméně takový název mu úředníci registrovat nedovolili kvůli možné záměně se stejně znějícím katalánským příjmením. Proto se Isaac nakonec rozhodl přidat k oné zdrobnělině písmeno E a název byl na světě. Daniel Carasso (1905-2009) byl ostatně mužem, který se následně zasloužil o globalizaci tohoto v Barceloně vzniklého produktu. Taky byl tím nejpovolanějším. Kromě toho, že jogurt vlastně nesl jeho jméno, Daniel byl již od mládí směřován jasně obchodním směrem a po vystudování obchodní akademie v Marseille se vrhl i na studia bakteriologie ve slavném Pasteurově ústavu v Paříži. Díky kontaktům ve Francii zdokonalil proces výroby a později se rozhodl pro expanzi právě na tento trh, a tak roku 1929 Danone otevřelo svůj první obchod v Paříži. Isaac Carasso zemřel roku 1939, firmu po něm kompletně převzal právě nejstarší syn Daniel.
A to byl vlastně i pozvolný konec katalánské části příběhu nejslavnějšího jogurtu na světě. Danone se v dalších letech čím dál víc orientovalo na francouzský trh (neboť Francouzi si tyto jogurty záhy velice oblíbili) a když do Francie během II. světové války vtrhli nacisté, Daniel Carasso kvůli svému židovskému původu raději uprchl do USA, kde mohl začít žít americký sen. V Americe záhy koupil od staršího páru řeckých imigrantů malý krámek v Bronxu, v němž řečtí manželé vyráběli přírodní jogurty, a roku 1942 Carasso založil společnost Dannon Milk Products Inc. V Americe zaznamenal úspěch především po konci války, kdy pro uspokojení chuťových potřeb mlsných Američanů začal dno kelímků plnit jahodovou marmeládou. Roku 1951 se Carasso vrátil do Francie, aby se opět staral o slávu své evropské značky Danone. Americkou firmu později prodal a v polovině 60. let dochází k fúzi Danone a francouzské společnosti Gervais. Klíčovým pro úspěch na globálním trhu pak bylo spojení se skupinou BSN (1972), která vyráběla skleněné láhve a další typy obalů. Díky tomuto partnerství se jogurty Danone začaly pomalu dostávat do celého světa a jejich výroba běžela ve velkém. Kouzlu Danone podlehly na počátku 90. let i postkomunistické země, výroba se v tu chvíli rozjížděla i v dalších částech světa.
Zbytek historie už vlastně známe a každý den se s ní setkáváme v každičkém supermarketu. Od roku 1994 se jeden z největších potravinářských koncernů v Evropě oficiálně přejmenoval na Groupe Danone a jak už bylo řečeno, jeho specialitou je nyní produkce mléčných výrobků, dětské výživy a balených vod. A na počátku toho všeho byla jedna malá domácí laboratoř v centru Barcelony. Daniel Carasso se o osudy rodinné značky zajímal až do své smrti v roce 2009. Dožil se úctyhodných 103 let. Možná tedy na těch jogurtech s katalánským původem opravdu něco bude... Pokud si o vzniku Danone a životních osudech jeho výrobců chcete přečíst víc, můžeme doporučit historický román El olivo que no ardió en Salónica od španělského novináře a spisovatele Manuela Miry.
 |
| Daniel Carasso těsně před svou smrtí v roce 2009 (Foto: The New York Times) |
Žádné komentáře:
Okomentovat