Přibližně 200 let si udržoval pozici nejvýznamnějšího rodáka z katalánského městečka Santpedor. Pak ale klub FC Barcelona v letech 2008-2012 zaznamenal fenomenální úspěchy pod taktovkou bývalého hráče a nyní trenéra Pepa Guardioly, jenž mu čest nejslavnějšího rodáka ze Santpedoru vyfoukl. Řeč je o muži či spíše chlapci s pro většinu Katalánců dnes nicneříkajícím jménem: Isidre Lluçà i Casanoves.
 |
| Socha slavného rodáka na náměstí v Santpedoru (Foto: www.festacatalunya.cat) |
Stačí však zmínit jeho přezdívku - el Timbaler del Bruc (Bubeník z Brucu) - a hned je jasno. Právě Isidre Lluçà i Casanoves (1791-1809) má být ztělesněním jedné z nejslavnějších katalánských legend.
V únoru 1808 přišlo do Katalánska napoleonské vojsko, přičemž záhy se usadilo v Barceloně. Část vojska pod vedením generála Schwarze zamířila na počátku června téhož roku do vnitrozemí směrem na Lleidu a Zaragozu s rozkazem po cestě "navštívit" katalánská města Manresu a Igualadu. Zmiňované oddíly tehdy čítaly 3 800 mužů. 6. června 1808 se nacházely již ve dvou třetinách své cesty, v průsmyku u vesničky El Bruc, poblíž Montserratu. Právě ten den ale došlo k pro ně nečekané bitvě se španělským vojskem posíleným o místní katalánský odboj. Podle legendy vlastně první bitva u Brucu ani řádnou bitvou nebyla. Její ústřední postavou se stal mladý pastýř, Isidre Lluçà i Casanoves, jehož pro nedostatečný věk prý nenechali bojovat, a tak své přátele podpořil jako bubeník. S lehkou nadsázkou můžeme dnes říct, že Isidre se do své role skutečně vžil, takže se jeho bubnování díky ozvěně způsobené protějším montserratským pohořím rozléhalo široko daleko, nejvíc však zarezonovalo v údolí, jímž v tu chvíli procházeli francouzští vojáci. Ti si díky tomu mysleli, že se na ně řítí ohromná španělská přesila, proto se okamžitě obrátili a potupně utekli až k Barceloně. Pro obránce vlasti to tehdy bylo velké vítězství a Isidre se stal hrdinou, jemuž už nikdo neřekl jinak než právě "el Timbaler del Bruc". Jeden jediný bubeník tak dokázal porazit jindy neporazitelnou armádu.
Ačkoliv jde o jednu z populárních katalánských legend, je podle historiků velice pravděpodobné, že byla inspirována skutečnými událostmi. Tým vědců z Universidad de Barcelona před pár lety dokonce po dlouhém zkoumání určil přesné místo, odkud mohl Isidre Lluçà bubnovat. Z čistě historického hlediska pak ale stejně mělo větší váhu následující španělské vítězství ve druhé bitvě u Brucu (14. června 1808). Tento dvojí úspěch pod pohořím Montserrat především vyvrátil tehdejší mýtus neporazitelnosti napoleonských vojsk. Sám Napoleon později prohlásil, že právě neúspěch na španělské frontě byl počátkem jeho pádu. Katalánsko se nicméně zmítalo pod francouzskou nadvládou až do roku 1814, kdy byla napoleonská vojska z Pyrenejského poloostrova definitivně vytlačena. Popularitě se tato legenda v Katalánsku i ve zbytku Španělska těší dodnes. V roce 2010 dokonce inspirovala film Bruc. La llegenda (režie: Daniel Benmayor).
Žádné komentáře:
Okomentovat