Na počátku 4. stol. n. l., kdy velké části Evropy stále ještě vládli Římané, došlo především za vlády císaře Diokleciána k poslednímu velkému pronásledování křesťanů na půdě Římského impéria. Smrt v tomto nechutném víru násilností našli i dva misionáři, kteří přišli šířit křesťanství na území dnešního Katalánska. I tak tu ale po sobě zanechali mnoho stop.
Byli jimi Sant Cugat a Sant Feliu (česky sv. Kukufas a sv. Felix). Oba se narodili a vyrostli ve druhé polovině 3. stol. n. l. ve městě Scillium, nedaleko Karthága (dnešní Tunisko), ačkoliv není známo, jestli šlo jen o přátele, nebo mezi nimi byl i nějaký příbuzenský vztah. Koncem 3. stol. se ze severu Afriky vydali do Hispánie, aby nakonec zakotvili v Barceloně. Zatímco Sant Cugat zůstal v Barceloně, Sant Feliu se vydal více na sever, do Girony.
 |
Obraz Degollació de Sant Cugat (1507), autor: Ayne Bru*,
ze starého oltáře kláštera v Sant Cugat del Vallès,
dnes patří do sbírek MNAC (Foto: Google Art Project)
|
Jejich misionářská činnost však neměla dlouhého trvání. Diokleciánovo řádění postupně dolehlo i na ně, i když prameny se značně rozcházejí, v jakém roce byli oba svatí umučení (nejčastěji se zmiňují roky 303 a 304 n. l.). Sant Feliu byl před smrtí vláčen mezky po cestách v Gironě a okolí, nakonec údajně zemřel v místech, kde dnes stojí město Sant Feliu de Guíxols. V Gironě je mu zasvěcen jeden z kostelů, nicméně ve městě stále existuje problém se záměnou této historické osobnosti s jiným místním sv. Felixem, který byl postavou čistě legendární.
Sant Cugat si prošel peklem mučení v římském táboře Castrum Octavianum, který stával na místě dnešního města Sant Cugat del Vallès, jehož patronem je dnes právě sv. Kukufas. Jeho kult je ostatně po Katalánsku docela dost rozšířený a to již od 5. stol.; po celém historickém území Katalánska lze najít mnoho kaplí a kostelíků zasvěcených právě zmiňovanému mučedníkovi. Podle legendy musel před smrtí zakusit mnoho různých druhů mučení, všechna ale nějakým zázrakem přežil. Proto bylo rozhodnuto "ušetřit" ho dalších muk a jednoduše mu setnout hlavu. Tak se nakonec stalo dle tradice 25. července 303 nebo 304. Zajímavé je, že Sant Cugat svou smrtí přispěl i k dalším svatořečením. Legenda praví, že jeho mrtvé tělo křesťansky pohřbily dvě mladé dívky z nedaleké římské osady Iluro (dnes Mataró), Juliana a Sempronia. Vojáci se však nečekaně na místo vrátili a obě dívky kvůli jejich křesťanskému gestu okamžitě popravili na tom samém místě. Jejich vztah k Mataró je znám až od 17. století, odkdy se též staly patronkami města. Jejich svátek připadá na 27. červenec.
*Ayne Bru - renesanční malíř německého původu ze 16. století. Původním jménem nejspíše Hans Brün, což některé vede k názoru, že mohl pocházet z Brna; dle jiných se narodil na území dnešní Belgie. Jeho jediným spojením s Katalánskem je právě výše zmiňovaný obraz, který byl součástí hlavního oltáře kostela v klášteru v Sant Cugat del Vallès. Oproti tehdejším zvyklostem se obraz vyznačuje až krutě přesvědčivým realismem. Psa ze spodní části obrazu si pro některá svá díla vypůjčil mnohem slavnější katalánský malíř Salvador Dalí.
Žádné komentáře:
Okomentovat