Dům s číslem 91 na carrer del Taulat v barcelonské čtvrti Poblenou je již od roku 1932 místem, kam místní chodí hledat rozhřešení dávkovaná v láhvi. Obchůdek s alkoholem zvaný La Licorera je i dnes rodinným podnikem, který si místní oblíbili i z jiného důvodu - La Licorera je totiž domovem jedné z nejzvláštnějších postaviček Poblenou a místem, kde se před půlstoletím zrodila jedna podivná barcelonská historka.
Psal se rok 1957. A z Rovníkové Guiney (v té době ještě španělské kolonie) se vrátil jeden známý majitelů tehdy již zavedeného obchůdku. Z exotických krajů dovezl vpravdě exotický dárek - šedého papouška. Jak už tomu tak u těchto opeřenců bývá, nejsou jen na parádu, nýbrž mají úžasnou schopnost napodobovat vše, co slyší kolem sebe. A tak se i tento papoušek záhy naučil řadu různých slovíček a výrazů používaných notorickými... zákazníky. Nejeden návštěvník, který do Poblenou zavítal odjinud, byl tak překvapen, třímaje v ruce sklenku šampaňského, například náhlým výkřikem: "Vochlasto!"
Papoušek zkrátka (ne)měl ten správný cit pro vhodnou situaci, kdy se svým umem pochlubit. To ale nebyly jediné "potíže", které svým majitelům způsoboval. Za pěkných jarních a letních dní stavěli klec s papouškem ven na sluníčko. Tehdy však ještě před obchůdkem byla konečná tramvaje 36. Jakmile všichni cestující vystoupili, šestatřicítka ve stanici nějakou dobu stála, než se měla vydat na zpáteční cestu. Taková konečná tehdy měla svého výpravčího, který vždy píšťalkou ohlašoval odjezd tramvaje. Tento zvuk šikovného papouška zaujal natolik, že se ho naučil imitovat naprosto dokonale. Tak, že když si výpravčí odskočil do protějšího baru na kafíčko s rumem, milý papoušek neváhal a zapískal. Řidič tramvaje signál uposlechl, rozjel se, a lidé ani nestíhali nastupovat. Tyto incidenty se časem staly jakýmsi pravidlem, až se papouškovi začalo přezdívat El lloro del 36 ("Papoušek z šestatřicítky"). Klec i s jejím obyvatelem pak na nátlak dopravního podniku musela zůstávat jen uvnitř obchodu.
Během let se Lorito, jak mu též přezdívali, stal maskotem celé čtvrti. Jeho slovní přestřelky s klienty či famózní interpretace písničky Most přes řeku Kwai jen umocnily jeho legendu. Papoušek z šestatřicítky totiž žije i po své smrti. Když roku 1992 zemřel, majitelé se ho rozhodli dát vycpat, a tak, bohužel už jen jako neživá dekorace, ze své klece zdraví návštěvníky La Licorera dodnes.
Během let se Lorito, jak mu též přezdívali, stal maskotem celé čtvrti. Jeho slovní přestřelky s klienty či famózní interpretace písničky Most přes řeku Kwai jen umocnily jeho legendu. Papoušek z šestatřicítky totiž žije i po své smrti. Když roku 1992 zemřel, majitelé se ho rozhodli dát vycpat, a tak, bohužel už jen jako neživá dekorace, ze své klece zdraví návštěvníky La Licorera dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat