Hanlivé přezdívky Barceloňanů

Soupeření mezi městy je stejně staré jako města sama. K tomu neodmyslitelně patří i hanlivé přezdívky, jimiž obyvatelé jednoho místa nazývají osoby žijící v tom druhém. Stejná situace pak nastává i v případě situace město - vesnice. Takto to funguje kdekoliv na světě, ať už v Horní nebo Dolní Cerekvi, ve Villarriba a Villabajo, mezi Brnem a Prahou a také ve vztahu mezi Barcelonou a katalánským venkovem. Zde jsou tři nejznámější hanlivé přezdívky obyvatel katalánské metropole (a jistě jich existuje mnohem, mnohem víc):

CAN FANGA

Pravděpodobně nejstarší a také nejznámější přezdívka adresovaná obyvatelům Barcelony. Přitom je zajímavé, že právě tato má svůj přesně doložený původ. Vznikla roku 1903 v redakci barcelonského časopisu L'Esquella de Torratxa. Can Fanga v katalánštině znamená něco jako "blátivý dům" a důvod tohoto označení je zcela prozaický. Ještě na počátku 20. století v Barceloně neexistovaly asfaltové silnice ani chodníky. Proto se po každém dešti barcelonské ulice proměnily v blátivou řeku, kvůli níž se hlavním poznávacím znakem obyvatel katalánské metropole staly zablácené nohavice od kalhot. Připomeňme, že v té době ještě stále vznikaly ulice dnešního Eixamplu, tedy připočtěme velkou stavební prašnost apod.

Dnes už ale Can Fanga za nikterak hanlivé označení neplatí, Barcelona tuto přezdívku tak nějak přijala za součást své minulosti. Jeden z barcelonských politiků, Jordi Portabella, dokonce pro deník La Vanguardia připravuje velmi zajímavý pořad o barcelonské historii a legendách nazvaný Històries de Can Fanga.

PIXAPINS

Tato přezdívka se stala populární během poslední třetiny 20. století s tím, jak ve Španělsku/Katalánsku rostl počet aut. Barcelonské rodinky díky tomu v čím dál větším počtu o nedělích vyrážely na výlet na katalánský venkov. Součástí každého takového výletu, nejčastěji na piknik do lesa, byla i nutnost vyřešit malou potřebu - městští výletníci tedy často očůrávali (kat. pixar) nejbližší borovici (kat. pi) či jiný stromek při cestě.

CAMACU/QUEMACO

I tato se bezprostředně týká barcelonských rodin na venkovských toulkách. Lidé z města totiž podle vesničanů mají tendenci neustále žasnout skutečnostmi tak běžnými jako třeba obyčejná kráva či románský kostelík na kopečku. K tomuto žasnutí pak používají zvolání "Què maco!" (česky: "To je ale krásné!") ovšem s lehce přehnanou orientální výslovností (català oriental), kdy předešlá věta zní jako [kamaku]. Tuto přezdívku používají především obyvatelé ze severu Katalánska.