Stylovými bary se to dnes po světě jen hemží a ani katalánská metropole není výjimkou. Kupříkladu jen poznat alespoň skrze jednu skleničku všechny bary v jimi proslavené čtvrti Gràcia zabere minimálně celé léto. A podívat se do všech slavných i zapadlých barů v centru města, to je zábava minimálně na rok. Je tu však jeden, který by měl být na prvním místě potenciálního "barového seznamu". Ruku na srdce, kdy naposledy jste zavítali do baru, který se chlubí historií dlouhou takřka 200 let?
Taková šance se vám naskytne uprostřed Ravalu, konkrétněji na rohu ulic carrer de Sant Ramon a carrer de Sant Pau. Právě na onom místě již od roku 1820 (!) funguje bar Marsella. Byl založen jedním Francouzem tehdy žijícím v Barceloně. Dnes už jen těžko můžeme říct, zda šlo o vůbec první barcelonský bar - nejspíš ne - s jistotou však můžeme prohlásit, že z těch aktuálně fungujících jde skutečně o nejstarší bar v Barceloně. Není tu žádná speciální výzdoba, žádný slavný obraz nebo třeba mamutí kly. Nic takového. Jen zmiňovaných skoro 200 let historie, příběhů, legend... Už jen tím je bar Marsella výjimečný. Místní zaprášené vitríny plné ještě zaprášenějších lahví často neidentifikovatelného alkoholu z minulého či předminulého století, umatlaná zrcadla, místy pavučinka, nažloutlé světlo pronikající sem skrz zakouřené záclony a legendární cedule s nápisem "Prohibido cantar" (Zákaz zpívání)... to vše tvoří jedinečnou kulisu tohoto bohémského místa. Na rozdíl od jiných podniků si tady na nic hrát nemusí, tu atmosféru si bar zkrátka odžil.
Žádným jiným katalánským podnikem neprošlo tolik různých slavných osobností, vagabundů, ochlastů, bohémů, úspěšných i zkrachovalých básníků, ravalských šlapek z pěti kontinentů, erasmáků či nadměrných a nadměrně opilých amerických turistů. V dobách modernistického boomu sem chodili umělci jako Gaudí nebo Picasso, o pár dekád později sem zavítal Hemingway a štamgastem tu byl například i Dalí. Nevystavují zde záchodová prkýnka, na nichž tu slavní návštěvníci sedávali (záchod byl ostatně po celá staletí tím nejotřesnějším koutem tohoto veterána mezi bary), ale jejich přítomnost zkrátka visí ve vzduchu. Bar Marsella je živým předobrazem dekadence. Nejstylovější ze zapadlých děr. Žádný jiný takový bar už dnes v Barceloně nefunguje, Marsella je posledním exemplářem kdysi docela hojné kategorie hospod.
Slavní tu ale nejsou jen díky historickému odkazu. Marsella je jedním z mála barcelonských barů (alespoň se to tvrdí), kde je k dostání absint. Vlastně se z něj stala jakási místní povinnost, ačkoliv doby, kdy se na vás barman díval nevraživě a podezíravě, když jste si panáka absintu nedali, už jsou pryč. Jako každé kultovní místo, i bar Marsella je již dlouhá léta profláknutým místem snad ve všech turistických průvodcích věnujících se katalánské metropoli. Mají tu otevřeno každý večer, což je ostatně prý nejlepší doba, kdy si vychutnat poklidnou atmosféru zapadlé díry. S úderem půlnoci se totiž Marsella zaplní hordami turistů, jelikož přesně tak jim to káží jejich bedekry. Od půlnoci až do zavíračky kolem třetí ráno se tak ona bohémská atmosféra rychle vytrácí. Sláva nejstarší barcelonské knajpy byla mimo jiné notně posílena i malým prostřihem ve filmu Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona. Několik vteřin dlouhému záběru ze 36. minuty filmu dominuje kromě ošuntělého prostředí baru Marsella i herecká dvojice Javier Bardem a Scarlett Johansson. Pozornější si v dané scéně povšimnou i komparsu v podání známého katalánského herce Joela Joana.
Je tu už 194 let. V roce 2020 bude Marsella slavit dvousté výročí vzniku. Nechybělo mnoho a vůbec to tak nemuselo být. V loňském roce (2013) se tehdejší majitel domu rozhodl své nemovitosti zbavit a neprodloužil podniku nájemní smlouvu. Bar, jenž přežil bezpočet bombardování Barcelony, otřesnou občanskou válku a několik diktatur, se rázem ocitl v ohrožení zvaném "spekulace s nemovitostmi". To už se stalo osudným mnoha podnikům, které přežily i několik válek... Barcelonští radní však včas zareagovali a historickou památku zachránili tím, že dům odkoupili. Padl na to celý milion eur a další milion má stát velká rekonstrukce, která je naplánována na letošní rok. Hlavní však je, že Marsella pokračuje stále dál. Na tom samém místě. Již 194 let...
Žádným jiným katalánským podnikem neprošlo tolik různých slavných osobností, vagabundů, ochlastů, bohémů, úspěšných i zkrachovalých básníků, ravalských šlapek z pěti kontinentů, erasmáků či nadměrných a nadměrně opilých amerických turistů. V dobách modernistického boomu sem chodili umělci jako Gaudí nebo Picasso, o pár dekád později sem zavítal Hemingway a štamgastem tu byl například i Dalí. Nevystavují zde záchodová prkýnka, na nichž tu slavní návštěvníci sedávali (záchod byl ostatně po celá staletí tím nejotřesnějším koutem tohoto veterána mezi bary), ale jejich přítomnost zkrátka visí ve vzduchu. Bar Marsella je živým předobrazem dekadence. Nejstylovější ze zapadlých děr. Žádný jiný takový bar už dnes v Barceloně nefunguje, Marsella je posledním exemplářem kdysi docela hojné kategorie hospod.
Slavní tu ale nejsou jen díky historickému odkazu. Marsella je jedním z mála barcelonských barů (alespoň se to tvrdí), kde je k dostání absint. Vlastně se z něj stala jakási místní povinnost, ačkoliv doby, kdy se na vás barman díval nevraživě a podezíravě, když jste si panáka absintu nedali, už jsou pryč. Jako každé kultovní místo, i bar Marsella je již dlouhá léta profláknutým místem snad ve všech turistických průvodcích věnujících se katalánské metropoli. Mají tu otevřeno každý večer, což je ostatně prý nejlepší doba, kdy si vychutnat poklidnou atmosféru zapadlé díry. S úderem půlnoci se totiž Marsella zaplní hordami turistů, jelikož přesně tak jim to káží jejich bedekry. Od půlnoci až do zavíračky kolem třetí ráno se tak ona bohémská atmosféra rychle vytrácí. Sláva nejstarší barcelonské knajpy byla mimo jiné notně posílena i malým prostřihem ve filmu Woodyho Allena Vicky Cristina Barcelona. Několik vteřin dlouhému záběru ze 36. minuty filmu dominuje kromě ošuntělého prostředí baru Marsella i herecká dvojice Javier Bardem a Scarlett Johansson. Pozornější si v dané scéně povšimnou i komparsu v podání známého katalánského herce Joela Joana.
Je tu už 194 let. V roce 2020 bude Marsella slavit dvousté výročí vzniku. Nechybělo mnoho a vůbec to tak nemuselo být. V loňském roce (2013) se tehdejší majitel domu rozhodl své nemovitosti zbavit a neprodloužil podniku nájemní smlouvu. Bar, jenž přežil bezpočet bombardování Barcelony, otřesnou občanskou válku a několik diktatur, se rázem ocitl v ohrožení zvaném "spekulace s nemovitostmi". To už se stalo osudným mnoha podnikům, které přežily i několik válek... Barcelonští radní však včas zareagovali a historickou památku zachránili tím, že dům odkoupili. Padl na to celý milion eur a další milion má stát velká rekonstrukce, která je naplánována na letošní rok. Hlavní však je, že Marsella pokračuje stále dál. Na tom samém místě. Již 194 let...
 |
| Scéna z filmu Vicky Cristina Barcelona odehrávající se v baru Marsella. (Foto: www.nextstop-barcelona.com) |
Žádné komentáře:
Okomentovat