Margarida Xirgu

Margarida Xirgu
(Foto: margaritaxirgu.es)

Múza mnoha dramatiků a básníků a jedna z nejlepších divadelních hereček první poloviny 20. století. A ačkoliv je ve světě známá spíše jako španělská či uruguayská herečka, Margarida Xirgu  (1888-1969) má katalánské kořeny.

Narodila se roku 1888 v Molins de Rei, své dětství však prožila především v Gironě a Barceloně. Už od malička bylo jasné, kudy se bude ubírat její profesionální dráha. Od svých 12 let se pohybovala na prknech různých amatérských představení, na první profesionální vystoupení však musela počkat až do roku 1906, kdy v barcelonském divadle Teatre Romea ztvárnila jednu z hlavních rolí ve hře Mar i Cel. Autor oné hry, Àngel Guimerà, pak pro svou oblíbenou herečku připravil ještě několik rolí. Kromě uhrančivého pohledu disponovala i velice zajímavým hlasovým projevem, neboť po prodělané nemoci měla jen jednu fungující plíci. Margaridina popularita stoupá a kromě mnoha úspěšných divadelních představení má za sebou v roce 1909 i první účinkování na filmovém plátně, konkrétněji ve filmu Guzmán el Bueno. Započalo tak zhruba desetileté období slušné filmové tvorby. Margarida Xirgu se však před kamerami nikdy necítila úplně pohodlně, a proto u ní bylo divadlo vždy s velikým předstihem na prvním místě.

V Katalánsku pak ještě stihla svatbu s dlouholetou láskou Josepem Arnallem a také malý skandál s přílišným odhalením ve hře Salomé (Oscar Wilde). Rok 1912 znamená přechod na španělská divadelní prkna. Zatímco až dosud byla její sláva rezervovaná pro Katalánsko, role ve španělských dramatech z ní udělala hvězdu mezinárodního významu. Po malém turné po Jižní Americe se usadila v Madridu a budovala si jméno v dramatech autorů jako Jacinto Benavente, Benito Pérez Galdós nebo Pedro Calderón de la Barca.

Rok 1926 = Federico García Lorca. Právě tehdy se poprvé potkali, a začalo tak velké přátelství a především úžasná divadelní spolupráce. O rok později představl Lorca v Barceloně hru Mariana Pineda s Margaridou Xirgu v hlavní roli a ve slavných kulisách Salvadora Dalího. Xirgu se pro Lorcu stala Múzou a dá se prohlásit, že většinu her jí psal na míru. Tato plodná spolupráce však vydržela jen deset let - roku 1936, na samém začátku španělské občanské války, byl Lorca popraven frankistickými vojáky. Xirgu toho roku odjela opět do Jižní Ameriky. Z původně plánovaného posledního turné se však mezitím stal exil. Po vítězství frankistů se do Španělska vrátit nemohla a zbytek života strávila v Chile, Argentině a Uruguayi. Roku 1959 získala uruguayské občanství, proto je často označována za "španělsko-uruguayskou" herečku. Na odkaz přítele básníka však nezapomněla ani v tomto dlouhém jihoamerickém exilu. V Buenos Aires mimo jiné uvedla roku 1945 na divadelní prkna poslední Lorcovu hru La casa de Bernarda Alba (Dům Bernardy Albové). V Uruguayi, kde trávila poslední třetinu života, také mnoho her režírovala (např. Romeo a Julie, Macbeth, Tartuffe, Celestina, ...). Ani v exilu ale nezapomněla na své katalánské kořeny a jak v Buenos Aires, tak v Montevideu se aktivně zapojovala do činnosti místních krajanských spolků (casal català).

Taková je ve stručnosti historie jedné katalánské dívky, která dobyla divadelní svět a coby inspirace stála u zrodu jedněch z nejoslavovanějších španělských dramat 20. století. Pokud vás zaujala, můžete navštívit www.margaritaxirgu.es, kde se dočtete více a můžete probádat hodnotný fotoarchiv. Zajímavý je taky dokument katalánské TV3 Margarida Xirgu, la desterrada. A pro fajnšmekry tu máme i jediný zvukový film, v němž si Margarida Xirgu zahrála: Bodas de sangre (česky: Krvavá svatba, režie: E. Guibourg, 1938).